11.7.2024 – dva solidní maso výstupy
Neuměl jsem vůbec zabrat. Ještě po půlnoci se převaluji a to není dobře. Potřebuji se co nejvíce zregenerovat, ale vypadá to, že tato noc dostane velký černý puntík. Vstávám před sedmou a opravdu cítím, že jsem se dostatečně nevyspal. Rychle se sbalím a jdu si do obchodu koupit něco na snídani a cestu. Snídani tvoří bageta, tuňák a banán. V 7:45 naskakuji zpátky na trasu, která nás hned ukryje do lesa (hurá) a jen lehce se vlní. Je zde daleko více GR-áčkařů v mém směru, což na jižní části nebylo. Po prvních 4 km se trasa začíná pomalu zvedat a otvírat do okolí. Naštěstí jsem stále aspoň polovinu času ve stínu. A prostředí je fotogenické, hlavně díky těm obrovským stromům, které stojí jako pomyslná stráž u trasy.
Trasa se poté přiblíží k řece Le Golo a v postupně ve zvedajícím a do široka otevřeném terénu vytváří spoustu mini jezírek, které samozřejmě lákají k pauze. Dnešní den má být podle navigace krátký, co se týká chůze (cca 5,5h), takže před desátou koupací pauzu – jak těla, tak oblečení. 😉 První velké jezírko, kam někteří dokonce skáčou, je plně obsazeno, ale to další si beru já. Není nad to ze sebe smýt pot a prach v ideálně studené vodě.
Po půl hodině se sbalím a pokračuji směr chata l Mori. Stoupání je prudší a prudší, až jsem na rozcestníku, kde je několik variant, jak se dotlačit k chatě. Začal jsem variantou zprava, ale nakonec to podle všeho bylo středem nahoru. Poslední 1,5 km měl cca 300 výškových metrů pouze nahoru. Takže pekelný výstup a já cítil nedostatek spánku. Sunu jednu nohu před druhou a strojově postupuji výš a výš. V hlavě se vracím do přírodní koupelny, kde bylo podstatně lépe. Chata je sice na dohled, ale pořád nějak daleko!!! Opět nastupuje rychlost želva, ale i želva nakonec dojde do cíle, že? 😉
Hurááá, jsem na chatě!!! Jako odměnu vyhlašuji dlouhou pauzu. Nesmí chybět studený drink a na oběd si dávám omeletu s bagetou. Vůbec se mi nechce dál, takže pauza je nakonec více jak 1,5h. Ale není kam spěchat, že? A taky výhledy z terasy chaty do údolí, ze kterého jsem přišel, jsou parádní.
Kolem 12:45 začínám odpolední pasáž. Chvilku ještě stoupám, ale není to nic hrozného, a jakmile se přehoupnu přes sedlo, tak je mi servírován další nádherně vykreslený přírodní obraz. Korsika dneska ví, jak mi vyrážet dech. Posuďte sami.
Dívám se, kam vede trasa a bude to solidní sestup. Ještě, že to beru směrem dolů. Ale i tak to je náročné a chyba je zde neakceptovatelná. Jakmile se dostanu pod první stromy, tak si dávám pauzu. Slunce jede takové bomby, že místy je skála horká na dotek. Ideální na usmažení volského oka. Při pauze jde v protisměru pár a na něco se ptají ve francouzštině. Tradičně řeknu, že francouzsky bohužel nemluvím, jedině English. Borec hned přepne do angličtiny a již se bavíme, jak daleko je chata, jaký je terén, atd. Tady se na chvilku zastavím, protože jsem trochu překvapen, jak s angličtinou bojují někteří mladí. Samozřejmě jsou zde borci, kteří hned přepnou do angličtiny a bavíme se dál. Ale pak tady jsou takoví, kteří na moje: “English, please.”, jen bezradně ukazují, že teda nic.
Během sestupu kolem dvou odpoledne míjím potok, kde se dají ochladit nohy, takže neváhám. Pouhých cca 15 minut, ale nohy jsou v ráji. Během ochlazování nohou mě míjí jeden mladý hiker, který zrovna něco točí a mluví na mobil a ptá se mě, zda to je dobré. A já odpovím jednoslovně: „Samozřejmě!“ 😀 Jakmile sestoupím na nejnižší bod, tak pokračuji traverzem k chatě Ballone. Jsem sice v lese, ale díky bezvětří se ta teplota i tady drží a je to mazec. Kilometrově to je blízko, ale vůbec to neutíká.
Kolem půl čtvrté jsem u chaty Ballone a vyhlašuji delší pauzu. Potřebuji dobít energii, takže na scénu nastupuje Fanta, Cola a chipsy. Podle mapy mě čeká pouhý 1,2 km, ale převýšení 225 metrů. Vůbec se mi do toho nechce, jsem opravdu bez sil, ale zítra se mi to bude hodit, že to mám odkrojené. Ve 16:15 nastupuji do svahu a je to masakr. Za chvilku v té stěně vidím chatu Tighiettu, která sice vypadá, že není daleko, ale chyba lávky. Toto bylo pocitově nejdelších 1,2 km na GR20 zatím. Mám co chvilku pauzu a sotva dýchám.
Po páté jsem tam, ale tohle bolelo. Zahlásím se, koupím drink a jdu hledat místo na stan. Samozřejmě v tak ostrém svahu jich moc není a jsou v drtivé většině zabrané. Nakonec vítězí obří rovný kámen, kde budu spát pod širákem. Z nebe opravdu nemá co spadnout, je vymetené. Pak se na hodinu schovám do stínu a polehávám. Po šesté se slunce přehoupne přes skalní hradbu a konečně je stín i na mém balvanu. Připravím se na spaní a dopisuji článek. Kousek nade mou je mini stan a kolem sedmi je kolem něho asi 6-ti členná rodina a večeří. Musí mít nádherný výhled do údolí – krásné horské štíty doplněné jednou ležící “vekou” – mnou. V rámci večeře jsem do sebe bohužel schopný dostat pouze bagetu. V půl osmé mám hotovo, co se týká psaní a jdu spát. Potřebuji se co nejvíce vyspat na zítřejší den.
našlapáno: dneska: 17,90 km, celkem: 160,60 km
výstup: dneska 1 186 m, celkem 9 597 m
sestup: dneska 911 m, celkem 9 677 m