7.7.2024 – je to masakr
V noci se často probouzím, jak díky dešti, tak jsem si uvědomil jednu početní chybu. Ani nevím, zda to tady mám psát, protože já a čísla jsme byli vždy na vysoké úrovni, ale někdy se i mistr tesař utne, hej? 
Celou dobu vím, že odlétám v pondělí a vracím se až to další-další pondělí, na lety potřebuji 1+1 den a na přesun k začátku treku a z konce treku taky 1+1 den. Takže celou dobu počítám 14-4=10 dnů na samotný trek. Někteří si už možná všimli. Pondělí a až to další-další pondělí není 14, ale 15 dní. Najednou mám den navíc, který se mi bude sakra hodit.
Vstávám po sedmé a žaludek se tváří celkem ok. Díky tomu dostanu odvahu a sním několik sušenek Oreo, banán a ledový čaj. Po osmé startuji do kopce nad chatou a slunce samozřejmě jede své klasické bomby. Profil trasy na dnešek, kdy je v plánu pouhých cca 15 km je následující – ostrý mini výstup, pak trochu větší vlna následována “rovinou”, další ostrý výstup a final je 6 km dolů. Tohle by šlo. Jakmile se přehoupnu přes ten mini kopec, tak se naštěstí ukryji do lesa. Za normálních okolností bych si tuto trasu užíval, ale žaludek a tělo je na tom úplně opačně, než jak to vypadalo ráno. Mám pocit, že už nemůžu dál, ale trasa je zakousnutá v ostrém svahu a není zde tedy prostor na pauzu. Sem tam se naskytne výhled do okolí díky otevřenému prostoru.
Po dvou hodinách se trasa ostře otáčí a je zde celkem velký rovný prostor s obřím stromem. Neváhám ani sekundu a ulehám do stínu koruny stromu. Na dobrých 20 minut se ztratím. Po pauze, která by mohla být delší, pokračuji po traverzu, ale je to se mnou bída. Všichni ostatní kolem mě poletují, jen já sunu nohu před nohu.
Tu se otevře prostor a já v kopci vidím jakousi čáru. Čím jsem blíže, tím je více než jasné, že to bude ten slibovaný stoupák. Říkám si, že když přežiji tohle, tak pak už to bude jenom 6 km dolů – to zvládnu i formou válení sudů. 
Jedu strojově, v hlavě jediná myšlenka: “Dokonči ten stoupák, nezastavuj!” Jakmile jsem dorazil do sedla, tak si sednu a hodím, dámy prominou, šavli. Myslím, že to celkem detailně popisuje můj stav těla a duše.
Moc se nezdržuji, protože jsem na přímém slunci a útokem sestupuji dolů. Okolí je opravdu nádherné, takže při sestupu fotím tu krásu a snažím se, abych si z toho něco zapamatoval.
Za chvíli se ukryji opět do lesa, takže aspoň tomu slunci jsem unikl. Po 3 km si dávám pauzu. Zavřu oči a jen tak poslouchám hučení větru. Po této cca 20 minutové spirituální pauze jsem připraven doklepnout poslední 3 km. Trasa je již nenávratně uvězněna v lese a z trailu se postupně stane lesní cesta až ve finále to je štěrková cesta. Ano, civilizace je na dostřel.
Ve Vizzavona jsem před druhou odpoledne a hned si to šinu směr kemp. Zahlásím se a kupuji, co jiného než Colu. Nic jiného nejsem schopný pít. Zjišťuji, že zde mám konečně na datech aspoň LTE, tak zkouším nahodit článek. Bohužel pořád problém s obrázky, takže hned znovu píšu poskytovateli mých stránek, zda není problém na jejich straně. Tak uvidíme, kdy se nakonec podaří články nahodit.
Protože mám v plánu zde zůstat 2 noci, tak delší dobu hledám místo na stan, aby byl co nejdéle během dne ve stínu. Po propočtení všemožných úhlů paprsků slunce nalézám výherní místo a postavím stan. Následuje pauza a dávám podrobnější info domů. Stojí přede mnou velké rozhodnutí, co dál. Mám za sebou pomyslnou polovinu trasy – jižní část, ale ta je jednodušší. I ten nej připravený motor bez paliva nepojede. A já do sebe nejsem schopný dostat nic pořádného. Takže jedu na zásoby, které vlastně žádné nemám. Vidím zde paralelu s loňským Švédskem. Já to horko opravdu nezvládám, ať se přichystám sebelépe.
Po čtvrté si koupím další Colu a holou bagetu. Sám jsem zvědav, zda aspoň tohle do sebe postupně dostanu. Následuje dopisování dnešního náročného den, kdy do kempu přichází další a další GR-áčkaři. Večer nalézám odvahu a začnu do sebe tlačit bagetu a celkem brzy se ukrývám ve stanu, protože potřebuji co nejvíce odpočívat a spát.
A dnešní článek zakončím zajímavým poznatkem z trasy. Všichni si zde na každé chatě/kempu pečlivě perou. Já zatím řeším max trenýrky. Přijal jsem tedy coby osobní misi, že tady “Evropanům” představím americký fenomén z dálkových tras – hiker trash. Hiker trash = hiker zmazaný jak čuně, ale tak to přesně má být, hej?
Poznámka pod čarou: Tuto misi jsem schopný realizovat, protože jsem zde sólo. Být tady s partnerkou, tak samozřejmě nejsem takový hrdina a peru/suším na každé chatě jako ostatní. Jsem soudný, tz. vím, že jsou hranice, které není radno překračovat.
našlapáno: dneska: 15,80 km, celkem: 99,09 km
výstup: dneska 345 m, celkem 6 011 m
sestup: dneska 1 022 m, celkem 5 327 m