Z Bolatic do Conca

1.7.2024 – odlet

Dovolenou začínám symbolicky 1.7., ale díky nastavenému budík na 5:30!!! se moc dovolenkově necítím. Ano, nejsem ranní ptáče, takže přesouvám budík na 5:40, ale pak už musím z postele ven. Před půl sedmou mě naši vezou tradiční směr Ostrava-Svinov. Před sedmou jsme tam, loučíme se a opět nesmí chybět tradiční odjezdová fotka, i když jsem ještě “pomačkaný” z toho, pro mě, brzkého vstávání.

Odjezd vlaku je přesně načas v 7:18 směr Praha. První hodinu a něco samozřejmě věnuji spánku, aby se mi vrátil pocit, že mi začíná dovolená. Konec druhé hodiny je věnován živým “reportážím” ohledně stavu rozvodněných potoků a řek. Jj, včerejší noc byla na některých místech v ČR náročná. V Pardubicích nastoupil manželský pár s klukem kolem cca 8 let a manželé měli mega krosny a na nich ještě karimatky, spacáky, atd. Při pohledu na ty “monstra” jsem se přenesl zpátky cca 20-25 let, kdy naše táborová parta podnikala puťáky v rámci Sázavy, Berounky či Tater a naše batohy vypadaly podobně. Dokonce jsme si nesli stan v ruce!!! Když se nyní dívám na můj “malý” batoh, tak jsem v tomhle směru urazil slušnou cestu. Co se ale nezměnilo je cíl. Ten je těch cca 25 let pořád stejný – užít si čas v té neskutečné přírodě a vypálit si do mozkovny další luxus výhledy. Díky včerejší noci jsem měl obavu, abychom neslyšeli ve vlaku hlášení ala: “Bob, teda strom, na trati.” Naštěstí nic a do Prahy jsem dorazil přesně v 10:19. Vyběhnu před budovu a zrovna tam stojí AE bus na letiště. Luxus načasování, takže ladně zapluji do autobusu a za chvilku již valíme směr letiště! Kolem 11 jsem tam a mám cca hodinu než se otevře check-in. Respektive bych to asi mohl zkusit v rámci palubního lístku, který mám v PDF, ale nedařilo se mi ho dostat do mobilní peněženky. Během té hodinky sleduji okolí – většina je natěšená, protože jim začíná dovolená, ale byl zde i pár (dáma v letech a zajíček) a ti se podle všeho stihli pohádat ještě před odletem. Jaký si to uděláš, takový to máš.

Po dvanácté tedy check-in, kde to jde bleskem, pak security kontrola, kde mi testovali příruční tašku na zakázané látky (klasika – už si zvykám), a poté jsem se utábořil před bránou. Cca půl hodiny před odletem začal borec svým okem přeměřovat naše zavazadla na palubu a hned zkraje si vzal jednoho pasažéra a musel doplácet za velký kufr. A tu u některých začala mini panika – útokem brali předpřipravenou klec s maximálními rozměry a zkoušeli, zda projdou. A někteří to brali stylem: Kde nepomůže síla, pomůže hrubá síla. I já jsem tentokrát měl pouze batoh na palubu, takže jsem se lehce orosil, ale navenek jsem se tvářil, že já max. rozměry splňuji. Upřímně nevím, nevím, ale naštěstí borec nikoho dalšího nehledal. Nastupujeme do letadla v době, kdy se zdá, že odlet bude přesně ve 14:15, jak má být. Než nastoupím, tak za mnou jde solidně slyšet (když to slyším já, tak to je fakt solidně ) až moc nadšená rodinka. Takové to, kdy se všichni snaží vypadat, jak moc si to užívají, jak je to super kůl (cool), až to ve výsledku vypadá křečovitě. Jakmile jsem v sedačce, tak přepínám na noční mód. Proberu se za 30 minut a my jsme stále na letišti. Nakonec odlétáme o 45 minut později. Já jsem total v klidu, v Paříži mám na přestup 5,5 h. Pilot si byl vědom zpoždění, takže na to v nebesích šlápnul a nakonec to zpoždění nebylo tak hrozné. Počasí přálo, takže mám pár moc fajn záběru z ptačí perspektivy.

Na letišti Paříž-Orly se potřebuji dostat na terminál 3. Můj plán je, že nechci “vyjít” z letiště, ale nakonec jsem vlastní blbostí nebo to opravdu jinak nejde, opustil prostor za security kontrolou. Při zpáteční cestě domů mám možnost reparátu (opět letím přes letiště Orly), tak uvidíme. Každopádně do odletu zbývalo nějakých 4,5 h a já nevěděl, zda mě tam tak brzo pustí. Borka mi lámanou angličtinou řekla, že je vše ok a i mini brána mě po naskenování palubního lístku pustila. Následovala druhá security kontrola, kde to brali opravdu zodpovědně, ale opět jsem prošel. Poté bylo třeba umlčet prázdný žaludek a tohle si do parády vzala bageta a smoothie. Následovalo dopisováním článku o přesunu z bodu A do bodu B v rámci dovo.

Je před šestou a já si na pohodu sedím v “kulaté” sedačce blízko bran C. Sem tam se projdu a tu vidím spoustu očí napjatě zabodnutých do jedné obrazovky. A tam je zrovna Euro 24 ve fotbale: Francie x Belgie. Tak už chápu tu nervozitu ve tvářích. A když už jsme u toho sportu, tak v létě jsou v Paříži Olympijské hry a již lze nakoupit trička, plyšáky a další věci s tematikou Olympijských her.

Najednou se čas vleče a přemáhá mě únava. To jsem ještě netušil, co si pro měl připravil dnešní podvečer. Sedím skoro pod tabulí s informacemi o letech, takže není důvod se někam přesouvat. Kolem sedmi vyskočí informace, že let bude z brány C19, kterou mám cca 40 metrů, takže není co řešit. Let do Bastia je poslední let z bran C spolu s dalším let na Korsiku do města Ajaccio – oboje skrz Air Corsica ve 21:50. Čas se pořád vleče, ale i tak se posouváme směr odlet. V jednu chvíli vidím skupinku cca 20-25 lidí, které si někdo odvádí. Není žádné hlášení, tak tomu nevěnují pozornost. Při zpětném ohlédnutím se toto jeví asi jako zásadní akce. Hala se pomalu vyprazdňuje a zbývají poslední 2 lety na Korsiku. Do Ajaccio se už otvírá brána a Bastia stále nic. Tu se na obrazovce objeví informace, že se očekává odlet ve 23:00. No nic, tak bude hodinu zpoždění, stejně mám v plánu přespat na letišti v Bastia. Za chvilku mi na mobilu přijde od poskytovatele letenek info, že let byl zrušen a mám si to ošéfovat na letišti. Jsem sice nesvůj, ale na letišti pořád svítí info o očekávaném odletu ve 23:00. A tu je do Ajaccio zavolána poslední skupina a já si uvědomím, že tu již skoro nikdo není!!! Se mnou tu je jedna dáma kolem 50 a cca 35-40 chlapík s mamkou. Dáma v modrém začne mluvit s lidmi u brány do Ajaccio a i když nerozumím francouzsky, tak je mi hned jasné, že dneska neodletíme. Z gestikulace pochopím, že máme jít ven a tam si to pořešit. Dáma je vytočená do ruda a rázným krokem opouští bránu. Já a borec s mamkou následujeme. V odletové hale dámu ztratím, a tak jdu k odbavení, zda tam někdo z Air Corsica bude. Samozřejmě nikdo, a tak se snažím udělat check in on-line na svém mobilu na let zítra ve 13:30 a už se mentálně připravuji na noc na letišti. A tu zahlédnu dámu, jak něco řeší u Air France. Za chvilku tam je i borec s mamkou, takže tam instinktivně naběhnu. I když jim nerozumím půl slova, tak mám za to, že řeší, co teď. Nakonec Air France pro nás zařídí check in na zítřejší let, nedaleký hotel se snídaní a krabičku s jídlem coby večeři. Velká pochvala Air France, že nás nenechali na holičkách. Dáma podle všeho dostává podrobné informace ohledně směru k hotelu, a pak se mě francouzsky něco zeptá. Řeknu: “English?” a dáma zareaguje s úsměvem: “No.” Paní z Air France mi řekne, že jde pěšky na hotel, tak můžu jít s ní. Následuji tedy dámu v modrém a za několik minut již stojíme před recepcí. Před 11 jsem již na pokoji a píšu podrobné info domů. Ne, že bych měl zážitek ala “noc v Paříži” někde vysoko, ale tu první noc v Paříži jsem si určitě nepředstavoval takhle: sám na letištním hotelu s takovýhle výhledem.

Navečeřím se v rámci krabičky od Air France a hurá do postele. Stoprocentně daleko lepší než nějaká sedačka na letišti. Jen mi pořád vrtá hlavou, jak Air Corsica řešila, tedy spíše neřešila to zrušení letu a vše kolem toho. Mě osobně by nenapadlo tohle řešit s Air France, takže díky za “rozzuřenou” dámu v modrém.

2.7.2024 – pokračování

Tak tohle by šlo, co se týká “přepsání na letišti”. Proberu se před osmou a vyrazím na snídani. Jsem ve Francii, takže musím okusit hlavně croissant. Borec u vstupu do jídelny si mě odškrtne na seznamu a popřeje: “Bon Appétit.” Už podruhé během rána mi v hlavě proběhne: “Tak tohle by šlo.” Samozřejmě, že i tak se už nemůžu dočkat té korsické divočiny. Na pohodu posnídám v krásném prostředí a lehce si projdu dnešní plán: odlet ve 13:30, přílet v 15:00. Ranní autobus na Korsice z letiště do městečka Sainte Lucie samozřejmě neklapne, ale další jede v 16:00, tak doufám, že ten klapne. Sice budu na místě, resp. cca 6 km od začátku treku až v půl sedmé večer, ale co už. Tohle budu řešit, až tam budu.

Po snídani mám cca 2,5 h, tak dopisuji včerejší výživný den a tlačím čas, aby už bylo půl jedenácté. Po půl 11 se odhlašuji z hotelu a ještě jednou se ujišťuji, že je vše grátis. “Ano, je.”, slyším od recepčního a já s úsměvem valím směr letiště. Tentokrát již ladně proplouvám uvnitř budovy a nekompromisně a bez jediného zaváhání jdu přesně tam, kam mám jít. Ještě jeden zrušený let tady na letišti Orly a budu zde moci dělat průvodce. Během security kontroly jde na podrobnější kontrolu příruční taška. Divím se, protože včera jsem zde bez problému prošel. Borec na skenu měl pocit, že složené solární panely jsou laptop. Jakmile se vše vysvětlilo, tak jsem pokračoval na již známé místo bran C16-20. Do odletu v 13:30 mám ještě cca 2 hodiny, takže nejprve je třeba utratil 15 eurový voucher, který jsem včera dostal coby bolestné. Jistí to bageta a 2x mango smoothie.

Tentokrát je odlet z brány C16, a tak sedím co nejblíže, aby mi nic neuniklo. Hodinu před odletem se na tabuli objeví podobný nápis jako včera: “Očekávaný odlet ve 14:35.” Si děláte srandu?!?!?! V Bastia je v plánu vzít autobus do St. Lucia, který odjíždí v 16:25. Důležitá cifra pro dnešní odpoledne. Let trvá cca 1,5h, takže najednou budu v Bastia ne na pohodu ve 3 odpoledne, ale ve 4 a to už je trochu na hraně. Ale hlavně, včera taky psali o zpoždění cca 1h a nakonec se neletělo, takže ještě nemám vyhráno. Ale je zde spousta dovolenkářů důchodového věku a těm věřím, že by zde zažehli revoluci, kdyby se neletělo.

Letadlo přiletí kolem 14:00, takže mi je hned jasné, že ve 14:35 neodletíme. Tady se budou počítat minuty! Než nastoupím, tak v rychlosti analyzuji situaci, když nestihnu autobus: varianta A: zůstanu na letišti až do dalšího dne, kdy před devátou ráno jede další bus=dalších 16 hodin na letišti!!! varianta B: zajedu do centra Bastia a ubytuji se někde=ubytko stojí cca 100 eur! Jedna volba lepší než druhá. Uvidíme, teď to nemá cenu řešit. Odlétáme nakonec ve 14:50 – tak tohle bude opravdu masakr. Sedím na sedadle, kde jsou bezpečností dveře, které se otvírají v případě nouzového přistání, takže dostávám lejstro, abych věděl, co se ode mě očekává. Bonusem takového sedadla je extra místo na nohy, protože sedačky v této řadě jsou dál.

První hodinu prospím, ale od 16:00 začíná boje s časem. Na letištní dráhu dosedneme v 16:10 – zatím naprosto luxus čas, ale ještě není vyhráno. V 16:11 jsme na místě a spouští se časomíra. V 16:15 se otvírají dveře letadla a začíná vystupování. Sedím v řadě č. 12, takže na konci první 1/3 délky letadla, což je velmi dobrá výchozí pozice. Očima tlačím jednotlivé pasažéry před sebou, myšlenkami jim pomáhám vytáhnout kufry z prostoru nad hlavou a alou ven! V 16:19 sebíhám schody a valím směr hlavní budova letiště. Čas je naprosto luxusní. Prokličkuji mezi dovolenkářema, kteří mají dovolenkové tempo přesunu. V 16:20:34 stojím před budovou. Divákům se může zdát, že mám vyhráno. Ne tak rychle. Sice stojím včas před budovou, ale nejsem si jistý místem. Před letištěm je mini značka autobusu, ale to nic neznamená. Ten můj autobus tady na letiště zajíždí jenom během prázdnin. Čekám, čekám, je 16:25, 16:30 a stále nic. Říkám si, že tomu dám cca 20 minut a již se lehce mentálně chystám na noc na letišti. Je 16:50 a nic. Ok, půjdu na íčko zjistit, kde ten autobus má zastavovat, a pak budu řešit, co dál. Na informacích mi borka řekne, že ten autobus nezastavuje před budovou, ale u nedalekého Europcar!!! Hluboce se nadechnu, poděkuji a při odchodu ze mě vypadne: “Do prd*le!” Ano, ze mě, kdo se snaží mluvit slušně. Plný adrenalinu vyběhnu z budovy, abych se podíval, kde ta “zastávka” je. Ujdu cca 30 metrů a vidím autobus, kde je název Porto Vecchio. To je můj autobus!!! Triskem k němu letím a mávám. Řidič mě zaregistruje a já s úsměvem doslova naskočím do autobusu. Mimochodem, je cca 16:54 – tolik k dochvilnosti autobusů na Korsice. Ale vlastně pořád lepší než dochvilnost letadel na Korsiku, že? Sypu na borce jednu větu za druhou v angličtině a až pak se zeptám, zda mluví anglicky. Odpoví ne, ale já stejně pokračuji v angličtině. To, kam jedu, si rozumíme, takže za chvilku již pohodlně sedím v sedačce a stále nevěřím tomu, jaké jsem měl štěstí.

Cesta má trvat cca 2 hodiny, tak uvidíme, jaké nakonec bude final zpoždění. Budu vystupovat v Saint Lucie, a pak to je ještě cca 6 km do vesničky Conca, takže zatím je ve hvězdách, kdy dorazím do dnešního cíle. První hodinu v autobuse věnuji bagetě a dopisování živých zážitků. Pak již sleduji okolí a hlavně kopce, které mě čekají. Trasa autobusu vede i přímo podél pobřeží, takže vidím spoustu pláží, které jsou plné dovolenkářů.

V Saint Lucia jsme těsně před sedmou. Kopnu do vrtule a valím to po silnici směr Conca vesnice. Po cca 2 km mi sama od sebe zastaví paní kolem 50 a řekne: “Conca?” Já odpovím: “Oui.” a mám zajištěný odvoz. Takže místo další hodiny chůze jsem za cca 5 minut na místě před kempem. Luxus!!! Jedná se o kemp La Tonnelle a je to takový startovací a ukončovací kemp pro GR-áčkaře. Zaplatím 11 eur za stan a hurá vybrat místo. Pak si projdu okolí, kemp je součástí restaurace, která je narvaná k prasknutí. Já objevím krásně vyřezávanou mapu Korsiky a GR20, takže foto je povinnost. Pak už jdu na kutě, protože únava je veliká. A zítra začnu šlapat.