10.4.2024 – dlouhý sestup
Dnešní budíček je opravdu na pohodu – až těsně před osmou. Snídani bereme ve”zpomaleném” režimu, takže než se sbalíme, tak je už skoro půl desáté. Radek celou noc bojoval s rýmou a kašlem, tak uvidíme, kam dneska dojdeme. Plány jsou celkem veliké. Než odejdeme, tak si Laxman zkusí náklad, který zde nosí nosiči. A to je trochu jiná váha. 😉
V půl desáté tedy opouštíme Langtang a opět procházíme místem, kde stál původní Langtang. Opravdu smutné místo, i když se zde vrací život, jak jsem psal. V půl jedenácté máme pauzu, na kterou jsme se velice těšili. Bakery u neslyšící/němé pekařky. Objednáváme si a nedržíme se při zdi. Plán byl jasný – udělat zde pořádnou tržbu. 😉 Takže na stole to pak vypadalo takhle nádherně.
Díky Laxmanovi jsme se dozvěděli, že babička ztratila 2 syny během zemětřesení a má 2 vnučky, kdy jedna je “naše” pekařka, která studuje v Káthmándú a nyní, jak jsou prázdniny, tak je tady a pomáhá ji. Vše je luxusní a poté, co vše sním, tak se nehnu – tak taky čoko dort, velký skořicový šnek, 2 cookies a džus byla velká kalorická bomba. Propočteme si, kolik každý máme zaplatit a samozřejmě k tomu něco přihodíme. Pekařka nám ukáže součet celé sumy a já ji dám celý náš obnos. Ona se po chvilce vrací s penězi a já kývnu, že to je ok. A za chvilku, kdy se už pomalu balíme, tak nám přinese na lístku napsáno toto.
I neangličtinář pochopí, že toto je psané od srdce… Nakonec je poprosíme o skupinové foto, protože chceme mít z tohoto setkání památku. Z toho plyne jediné – Peaceful Bakery je další povinná zastávka na Langtang treku.
K prvnímu setkání s Bakery před pár dny přibylo druhé a obě okupují spešl místo v mém paměťovém centru. Kdyz pokračujeme, tak si uvědomím, že jsme vlastně vše zvládli jen posunky, gesty, ukazováním v menu, úsměvem, atd. Já tomu říkám “tichý svět”…
Sestupujeme a stále poznáváme místa, které jsou stejné, ale vlastně jiné. Diky jinému počasí či postavení slunce i cesta zpátky je zábavná. Před dvanáctou procházíme kolem našeho ubytování v Thyang a vidíme, že je tam živo. To nás těší. A tu nás zahlédne paní domácí s samozřejmě nás láká ns oběd. Laxman vysvětluje, že jsme ještě plní z Bakery, ale vymyslime společnou fotku. 😉
V půl jedné vletíme do rododendronového lesa a za chvilku se již fotíme u jednoho krasavce. A tu mi dá Eva za uši, že jsem si nevšiml. Koukám kolem a pořád nevím, co myslí. No, že přece s Klárou jsou krásně barevně sladěné a mají v popruhu batohu květ rododendronu. Bez mučeni se přiznám – jsem typický chlap, co rozezná pouze 8 základních barev a meruňková není barva. 😉 Samozřejmě bylo třeba tu skvostnou barevnou kombinaci s luxus doplňkem zdokumentovat. 😉
Pokračujeme a nyní ostré klesáme, až si říkám, jak jsme to mohli pár dnů zpátky šplhat nahoru.
Ve 3 hodiny odpoledne jsme v Rimchi, kde se napojuje klasická a alternativní trasa. My budeme po pozdním obědě pokračovat po klasické trase dolů. Jsem pořád plný z Bakery, tskze si dávám pouze česnečku. Ano, tak poctivě jsem se najedl. 😉
V 15:45 startujeme směr dolů a neustále potkáváme spoustu turistů a hlavně nosičů. A ty jejich náklady, to je někdy opravdu mazec. Až mě bolí celý člověk, jen to vidím. Trasa nás vede kolem řeky, takže se častokrát zastavujeme a fotíme tu krásu. Jsme opět v “džungli”, takže velká změna oproti minulým dnům.
V půl páté si dáme visutý most a až při procházení si všimnu staršího, utrženého mostu pod námi. Tak doufám, že tenhle je ok. 😉
V pět jsme v mini vesničce , kde nás samozřejmě lanaří, abychom zůstali. Když řekneme, že chceme do Hot Springs, tak nám řeknou, že jsou zavřené. To neřešíme a domlouváme se, že to ještě dáme. Má to být cca 2,5 km = 30 minut??? Uvidíme. Jdu první a určuji tempo. Již jsme v nadmořské výšce kolem 2 000 metrů a je to znát – je opravdu teplo, jsem zpátky pouze v tričku s dlouhým rukávem a stejně ze mě leje. Je to trochu boj s časem, abychom nedocházeli za stmívání.
V 17:45 jsme na místě a jako první vstupuje do poslední mini vesničky na treku Eva – od 20. km byla k nezastavení. 😂 Spíme v Pairo hotel a chytneme luxus západ slunce. Ubytování je opravdu netradiční – barák postavený u skály, takže vnitřní stěna chodby je skála. Jsme zaprášení a hlavně holky by ocenili sprchu. Pan domácí je akční týpek a hned přináší teplou vodu a nalije ji do velké mísy. V kýblu je studená voda a je třeba to jen namixovat. Toto je tzv. kýblová sprcha. Radek a já se opláchneme u venkovního kohoutku. Když vidím, jak pan domácí potom řeší kouř v kuchyni a jeho odvod, tak je mi jasné, že je to rebel! 😂 Foto řekne více.
Večer sedíme ve společně jídelně, kde je jedna holčina běloška a zbytek jsou nosiči a domácí. Než přijde večeře, tak holky hrají s Laxmanem a Tirhtou Černého Petra. Když mi opět nejdou moje stránky (nemůžu nahazovat články), tak se k nim přidám a je to zábava. Damy se během hry učí základní nepálské slova. Na večeři mám Momo a jsou opět výborné. Pak ještě dopisuji článek, a pak dost, protože je skoro deset večer. 😉
