6.4.2024 – Kyangjin
Se spaním to vypadá zatím dobře, i ve výšce 3 200 m.n.m. to jde. Snídaně byla naplánována na 7:30, takže stávám těsně před půl osmou. Je třeba vyždímat ten spánek na maximum. Vykouknu z pokoje ven a vidím paní domácí, jak prochází ve směru hodinových ručiček kolem stupy před ubytováním, točí modlitebním válečkem a pronáší modlitbu. Spirituální zážitek v neředěné podobě.
Na snídani mám opět porridge, protože mě to opravdu zasytí. Kolem deváté je výkop dnešní akce. Když odchazíme, tak hned vedle našeho ubytování je hromada kamení a dřeva. Laxman nám říká, že to je původní ubytování paní domácí, se kterou jsme se 2 minuty zpátky loučili. Bydlení se vším všudy bylo zničeno zemětřesením v roce 2015. Paní domácí ztratila manžela a syna. A tu si uvědomím, že za jejím srdečným úsměvem je spousta bolesti a smutných příběhů. Laxman nám dále říká, že se rozhodl pro toto ubytování, protože není “luxusní”, a tak ho většinou turisti přeskakují a on chce podpořit místní chudší rodiny. Hned mu všichni 4 říkáme, že pro nás to ubytování bylo parádní, a že raději podpoříme tyto rodiny. S naším ubytováním mi na mysli vyskočí jediné – Genius Loci.
Pokračujeme a mírně začínáme stoupat. Po krátkém výstupu se loučíme pohledem zpátky s vesničkou Thyangsyap. Následuje mírně zvlněná pasáž, kde nám trasa představí nádherně “namalované” údolí se zasněženými vrcholky a klikatící se řekou na dně. “Ano Honzo, tady se ti bude opravdu líbit.” 😉
Náhody opravdu nejsou… Máme za sebou cca hodinu a potřebujeme na záchod. Jdeme okolo prvního domku, kde vidíme toaletu a vyhlašujeme pauzu. Venku sedí babička úctyhodného věku a ukazuje na krámek s pitím a sladkostmi. Samozřejmě plánujeme něco koupit a tu zjistíme, že tohle je Bakery, kde peče vnučka babičky. Takže si něco sladkého určitě koupíme, tady se nemusíme přemlouvat. 😉 Dávám si 2 čokoládové cookies a jsou ještě teplé!!! Luxusní záležitost. Od Laxmana se dovídáme, že paní pekařka/cukrářka je němá a neslyšící. Kdo mě zná, ví, že jsem nedoslýchavý, takže všechny příběhy spojené se sluchem mají pro mě osobní rozměr. Tato krátká, ale pro mě intenzivní zastávka si okamžitě získává speciální místo v rámci Langtang treku. Toto bude, vlastně už je srdeční záležitost a napevno se zacementovala do mozkovny.
Jsem tak vnitřně pohlcen touto zastávkou, že si neuvědomím, že jsem sám napřed. Tak intenzivní to bylo. Po jednom kratším výstupu, kdy málem minu pohled na nejvyšší horu v okolí Langtang Lirung 7 227 m.n.m., se nám rozevře výhled do kamenného svahu a vesničkou za ní. Ano, tady se v roce 2015 psal jeden z nejsmutnějších příběhů v rámci zemětřesení v Nepálu. Z okolních svahů se utrhla obrovská masa kamení, hlíny, atd a doslova vymazala z mapy vesničku Langtang. Vesnička nad suťoviskem je nově vybudovaný Langtang. Z celého Langtangu zbyl pouze jeden guest house přímo pod skálou a Gumpa – chrám. Mlčky procházíme celou oblastí a všichni se shodneme, že to v nás silně rezonuje. Tento trek se díky silnému příběhu liší od všech ostatních. V novém Langtangu jde vidět, že je zde stále spousta práce, ale důležité je, že se sem vrátil život.
Po úseku, který byl emocionálně velice intenzivní, se dostaneme na jakousi náhorní plošinu a terén se pouze mírně vlní. V dáli se nám představují 6 000 krasavci v plné parádě. Obědovou pauzu máme ve vesničce Mundu. Objednávám si česnečku a zeleninové Chowmein. Sedíme venku a sledujeme 2 malé dcery, které dovádějí s molitany. Během čekání na oběd se rozfouká, tudíž se přesouváme dovnitř. Jídlo je opět luxus, ale skoro se nehnu. Dáváme si tedy poobědovou pauzu a tu mi střeva zahlásí: “Máš 2 minuty.” Ano, jsem v Asii, takže je jen otázkou času, kdy se mé střeva roztančí. Nakonec je nás více a já si pro velký úspěch pak dám ještě jedno kolo.
Po tedy delší pauze, než jsme plánovali, pokračujeme – už nám zbývá pouze cca 7 km v mírně stoupajícím terénu. Prostor se zcela otevřel a my jsme každý ve svém tempu pokračovali směrem ke Kyangjin. Díky pozvolnému stoupání a okolní krásy “téměř bez námahy” ukusujeme finální kilometry.
Před půl čtvrtou, kdy nás čeká poslední kamenný val, se zatáhne a fouká a pocitově jde teplota hodně dolů. Jakmile jsme za kamenným valem, tak na nás vykoukne namalovaný obraz. Barevná vesnička Kyangjin s okolními velikány působí neskutečně.
Laxman nám vysvětluje, že ubytování zde hledal tak, aby tam byla horká sprcha, dobré jídlo a majitelem jsou lokální lidi, kteří nemají velké tří patrové hotely a ještě v několika vesnicích. Prostě lokální lidi, co mají jeden malý domek, 4 pokoje a jestli jsme s tím ok. Hodně, ale hodně nám to mluví z duše, koho chce Laxman podpořit a samozřejmě hned všichni sborově souhlasíme.
Díky tomuto přístupu nebudeme bydlet v downtown, ale na “předměstí” Kyangjin. Vstupujeme do vesničky a Laxman jede taktiku ala musíme zažít vše z první ruky. Když hledá ubytování, tak se proplétáme mini neturistickými uličkami místo hlavní kolonády a díky tomu doslova vletíme do staveniště. Laxman je prostě střelec, v dobrém slova smyslu. Pánové na stavbě nechápou a mají díky nám solidní zábavu. My také. 😂
Naše ubytování je hned na první pohled okouzlující – mini domek s pár pokoji a vedle jídelna s kuchyní a vlastně i bydlením paní domácí. Naše holky jsou tak unešené, že i po 5-ti minutové prohlídce všeho mají na sobě pořád batohy. 😉 Když se díváme na paní domácí, tak si uvědomíme, že s námi šla poslední cca 2-3 km. Dozvíme se, že i této paní umřel manžel během zemětřesení a má 3 dcery. 2 mladší – 9 a 12 let, jsou nyní zde (je měsíc prázdnin) a samozřejmě pomáhají s celým chodem ubytování. Holkám zaplatili školné na internátní škole s angličtinou v Káthmándú jeden pár ze západu. Krása… A když se holky vracejí domu, tak berou ten samý autobus, co jsme vzali my = 8-9 h intenzivního přesunu, a pak 2 dny jdou stejnou cestu pěšky!!! Opět hledám sáňky na zemi. Tady to je opravdu jiný život.
Po zabydlení (čti: hodina pauza) se přesouvám do jídelny, kde jsou již holky. Ty jsou u vytržení jak z holek paní domácí, tak hlavně z nosiče, který zde sedí – ten má na Nepálce nezvyklou výšku a do toho precizně vysoustružený obličej. Tady to nebudu dále komentovat. 😂😂😂 Na večeři si dávám zeleninové Momo knedlíčky, abych zbytečně nedráždil moje střeva.
Během večeře dorazí Australanka a její průvodce. Australanka je učitelka a jezdí takhle na Terky a učí nosiče angličtinu. Po chvíli samozřejmě dorazí taky naši – Laxman a Tirtha. A tu se ke slovu dostane průvodce od Australanky jménem Nam Gyal a začne show. První na řadě jsem já. Prý, že vypadám díky postavě a obličejovým rysům jako Nepali boy. Že bych tady zapadl a našel si nevěstu. A že mi pomůže. 😂 Říkám mu, že doma budu muset zkontrolovat náš rodokmen, zda nějaký pra pra pra pradědeček nebyl z Nepálu. 😂
Jakmile byl hotov se mnou, přechází na Evu a tady už to bere útokem = šlápne na plyn. On a nosič jménem Tsiding jsou bratranci a on si dal za úkol mu sehnat nevěstu. A začal ho Evě velice zkušeně dohazovat – že má luxus výšku, je hodný, upřímný, vypadá dobře, atd. A že je plachý, proto musí on hledat za něho. Dokonce není problém mít svatbu dneska večer! Místy si nejsem jistý, zda Tsidingovi dohazuje Evu nebo Evě Tsidinga. 😂 Dokonce si od nás zjistí, jak se řekne česky beautiful – krásná a Tsidingovi řekne, at se otočí na Evu a řekne: “Krásná”. A mlaďoch to řekne. 😉 Pak přešel na Kláru a když zjistil, že je vdaná, tak jenom řekl, že je “very krásná”. A že kdyby byl svobodný, tak si ji vezme. Prostě rebel, který jde středem. Zbýval Radek, že? Ten se mu ale velice zkušeně vyhnul.
Velice pohodový večer pokračoval dále, kdy jsme zjistili, že Nam Gyal je z oblasti, kde se vůbec nejí maso a nikdo tam ani nesmí maso přivést. Že kdybychom chtěli zkusit Manaslu trek, tak on vše ošéfuje. A tu narazíme na téma písničky a Nam Gyal nám pár nepálských písniček zazpívá. Toho se chytne Laxman, a že všichni postupně budeme zpívat. Jskmile jsou na řadě Češi, tak hned říkám, že neumím zpívat. To samozřejmě nezabere a Nám Gyal mi říká, že mám zazpívat, co zpívám ve sprše. 😂 Když vykrucování nezabírá, tak vymyslíme taktiku, že všichni Češi budou zpívat dohromady. To projde, takže hned navrhuji Rolničky. Ty neprojdou, tak vytasím legendu dětství – Pec nám spadla. Všichni souhlasí a za 5 sekund 4 Češi zpívají v Kyangjin Pec nám spadla. 😉 Kdyby mi někdo pár týdnů zpátky řekl, že budu zpívat a nejen zpívat, ale budu zpívat v Nepálu a bude to Pec nám spadla, tak mám velké obavy o jeho duševní zdraví. No a ono to je pravda. 😉 Nakonec jsme se všichni prostřídali ve zpěvu a za mě nejlepšími zpěváky jsou Laxman a překvapivě mladý nosič Tsiding, který ze začátku ani nechtěl.
Po Nepál hledá Superstar jsme pokračovali v luxusním večeru, kdy jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o Nepálu, zvycích, Laxmanovi a jeho dvojčeti, jejich práci, atd. Opravdu nádherný večer. Kvůli takovým cestuji…