20.9.2023 – další luxusní kopce
Proberu se před sedmou a venku se honí mraky. Tak to jsem teda zvědav, jaké na mě bude čekat počasí. Během ranního kolečka se mraky rozutečou a já začínám mít luxus výhledy.
Po osmé startuji a nejprve mě čeká celkem ostrý sestup, až se musím hlídat, protože se kochám okolím. Následuje luxusní traverz, který se mírně vlní, takže na pohodu ukrajuji km a počasí je čím dál lepší. A hlavně stále bez lidí, i když tuším, že brzy budou. Pomalu se začínám přibližovat k cestě. Ale než se k ní dostanu, tak mám trasu jen pro sebe.
Finální sestup je už opět ostrý a já začínám potkávat spoustu denních turistů, kteří to rvou do kopce. U cesty, kterou budu křižovat, je dle mapy restaurace. Mám v plánu tam dát pauzu a objednat si nějaký drink. Nabíhám tam a restaurace zavřená. Ups. Pokračuji dále a plánuji si dát někde v přírodě pauzu. A tu vidím v dáli chatu Almgasthof Valentinalm a jsou tam i auta = je otevřená. Nakonec se rozhodnu, že si tam dám i oběd. Však jsem na dovolené, hej? Obsluhuje moc fajn paní a i když kuchyň otvírá až od 12, tak v 11:20 přijímá mou objednávku. A co si dát v Rakousku? No přece pravý vídeňský schnitzel. A k tomu zeleninový salát a kolu. Přistála přede mnou solidní porce a já se do toho pustil.
Po luxus jídle pokračuji a čekala mě lahůdka – vertikální skoro kilometr na pěti kilometrech!!! Ze startu jdu po cestě, která se solidně klikatí, ale díky tomu to stoupání není tak ostré. Samozřejmě pak bylo třeba ty výškové metry dohnat, takže trasa se zakousla středem nahoru a nebrala zajatce. Kupodivu stále jedu bomby. Vídeňský schnitzel boduje. 😉 Postupně se dostávám do solidního kamení, ale v tom si libuji a konečně to má vysokohorský charakter. Opět potkávám spoustu denních turistů, jen jsme si prohodili role. Teď to jsem já, kdo to rve do kopce a zbytek valí dolů.
Když už si myslím, že jsem skoro nahoře, tak se samozřejmě jen přehoupnu přes další hrb a pokračuji. Čím jsem výše, tak vidím, jak se z druhé strany valí mraky, takže za sedlem Valentintörl (2 138 m.n.m) bude zajímavě. Nakonec ten vertikální km dávám za 2 hodiny. Krása.
Za sedlem je mléko, takže nezastavuji a pokračuji dále. Sestupuji k jezeru Wolayer, kde je i stejnojmenná chata Wolayerseehütte, které jsou jednu chvíli vidět a za pár minut nic – tak rychle se tady ty mraky valí. Trasa vede přímo kolem jezera i chaty, kterou míjím a pokračuji v sestupu. Tam už mraky neúřadují, takže mám i nějaké výhledy.
Sestupuji po cestě, i když jsou zde možné zkratky, resp. ty zkratky jsou ofiko cesta. Když jsem se díval na jednu zkratku, tak jsem ji překřtil na: Trhač kolen a s „Ne, děkuji.“ jsem pokračoval po cestě. Jsem tak rozjetý v rámci sestupu, že málem minu odbočku. Koukám na mapu a nevěřím svým očím – trasa se zakousne to obrovské stěny přede mnou. To bude další luxus technický a stoupající traverz.
Traverz je opravdu parádní a okolní hory taktéž. Hledám, kde trasa pokračuje a říkám si, že jestli budeme pokračovat i v tom drobném suťovisku v tom ostrém terénu, tak to už je krapek vyšší dívčí. Naštěstí se trasa po chvilce otočí vlevo do kopce a středem nahoru prosím. Prostě takový první stoupák na Malý Javorový v rámci Beskydské sedmičky. Stoupání je opravdu mazec, ale jako vždy, nějak tam dojdu.
Následuje pasáž v rámci vlnité roviny, jen je tady opravdu větrno, takže se oblíkám, co to jde. Na konci roviny mě ještě čeká krásný kamenitý traverz, ale bohužel v okolí jsou mraky, takže výhledy nic moc. Jen sem tam se to na chvilku „otevře“, takže hned fotím a dá mi to nějakou představu o tom otevřeném prostoru, ve kterém zrovna jsem.
Pak už následuje sestup a já začínám plánovat, kde to zaparkuji dneska. Nejprve si pořeším vodu, i když rezavé kameny dávají indicii, že voda bude asi solidně železitá. I tak ji beru a uvidíme. Více mě trápí skoro nulová viditelnost, takže musím pokračovat dále. Díky sestupu se dostanu pod mraky, ale zase nespolupracuje terén. A tak jdu dál a dál a pořád nic. Narazím na rychle tekoucí horský potok, a tak měním vodu. Tahle vypadá daleko „pitněji“. Kolem půl sedmé stále bojuji s terénem a už se smiřuji s tím, že budu spát na mini místě v ostrém svahu. Nakonec to ještě zarvu nahoru a po sedmé hodině najdu celkem rovné místo. Rychle stavím stan, protože začíná padat tma díky všudypřítomným mrakům. Večeře je pouze energetická tyčka, pak článek a v půl deváté spát.
Vzdálenost:
dneska: 30 km, celkem: 111,5 km
Převýšení:
nahoru 2,08 km, celkem: 7,39 km
dolů: 2,42 km, celkem: 6,30 km
