17.9.2023 – Alpy, tak jaké budete?
Noc byla, jak se dalo předpokládat, mazec. I když jsem víceméně skladný, tak ráno jsem byl solidně dolámaný a nenaspal jsem toho až tak moc. Takže jsem si opět slíbil, že příště už budu spát normálně. Tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. 😂
Před šestou opouštím auto a za tmy se prokousávám spících Sillianem na vlakové nádraží. Tam už stojí vlak, takže hned naskakuji do vyhřátého vagónu. Luxus teplota zajistí okamžitě usnutí na další hodinu a něco. Pak už sleduji údolí, které se probouzí do dalšího dne a je zahaleno ranní mlhou. Za cca 2,5 hodiny jsem ve městě Villach, kde mám přestup. Jakmile přijede můj druhý vlak, který zde začíná, tak jsem překvapen množstvím cyklistů. A taky přítomností policie, která prochází vagóny. Až když si zjistím cílovou stanici, tak mi to dojde. Tenhle vlak jede až do Itálie – města Trieste.
Za cca 15 minut jsem na místě – mini vesnička Thörl- Maglern a z plného vlaku jsem jediný, který zde vystupuje. Tohle jsem upřímně nečekal. 😉 Počasí je více než luxusní, takže to dneska vypadá na výborný začátek akce. Karnská hřebenovka má své číslo a výherní číslovkou na další dny bude čtyřistatrojka. A barva? Červený, bílý a červený pruh.
Prokličkuji vesnicí a poté se trasa nekompromisně zakousne do nejbližšího kopce. Je nutné zdolat v zátahu 850 m výškových a je to znát. Za chvíli ze mě solidně leje a trasa je standardní žebřík. Proč to brát po cestě cik-cak, když můžeme středem, hej? Naštěstí je trasa zatím schovaná v lese, takže jsem uchráněn před spalujícím sluncem. Sem tam se les rozevře a je mi nabízen luxus výhled – legendární Alpy v plné kráse. Po menším intermezzu dále stoupám na vršek a potkávám na trase první turisty, kteří jdou úplně nalehko – tz. denní turisti. Na samotném vrcholu je několik chalup a vypadá to zde jako skanzen. Výhledy jsou naprosto parádní a to ve všech směrech. Dávám si „povinnou“ pauzu a kochám se.
Pokračuji traverzem v lese, takže mám možnost trochu vydechnout. Poté se opět zakousnu do svahu a vydrápu se na vrchol Kapinberg – 1 735 m.n.m, ze kterého je opět luxus výhled a potkávám další turisty. Následuje táhlé klesání, kde se mi ozve levý kotník. Z Beskydské 7 jsem si přivezl nejen stále solidní formu, ale taky bolavý kotník. Respektive při chůzi doma, do práce atd. nebolí, ale vypadá to, že při plné zátěži a pod tlakem opět bolí. Bude třeba se mu více pověnovat, jak se vrátím.
Po klesání v Alpách hned následuje stoupání, ale jdu ho po štěrkové cestě, což mi trochu kazí dojem. Aspoň kotník to trochu oceňuje, ale je to náročné. V polovině kopce mi zastaví auto a začne na mě německy. Řeknu, že nerozumím a zda to půjde anglicky. A borec: „Slovakia?“ Já: „Česko.“ A on lámanou Čecho-slovenštinou: „Kam jít? Sillian?“ Já kývnu a nechápu. Že by to odhadl dle přízvuku? Nebo se mi v obličeji rýsují typické slovanské rysy? 😀 Finální výstup bolel a na pomyslném vrcholu jsem to těžce vydýchával. A zjistím, že mám pouhých 16 km a je již půl páté odpoledne!!! Dávám si delší pauzu a v dálce sleduji kapli Maria Schnee, ke které budu pokračovat.
Pokračuji dále a přes jednu mega vlnu s kaplí na „vrcholu“ se dostanu k další chatařské oblasti. Tu jen prolítnu a pokračuji klesajícím traverzem do lesa a nabírám zde i vodu na večer. Po ostrém a táhlém klesání se rozhoduji, že to musím ještě vytáhnout nahoru, ale tělo jasně dává najevo, že už toho má dost. Trasa je opět jako ráno – žebřík. Kotník taky dává najevo, že se mu tohle nelíbí, ale já musím nahoru, abych se někde ukryl na noc. Ofiko se na této trase nesmí nikde kempovat, pouze v případě nutnosti bivakovat. Je to na každém z nás, jak k tomu přistoupíme. Buď využívat velkou síť chat po trase nebo to „risknout“. Já jsem zvyklý na stan v divočině, takže bylo třeba hledat „vhodné“ místo, kde to zaparkuji. Samozřejmostí pro mě je myšlenka LNT – Leave No Trace. Volně by se to dalo přeložit jako: nezanechej po sobě stopy. Ale v jednom českém článku jsem našel daleko trefnější, chytlavější a hlavně zapamatovatelnější překlad: PNP – Prostě nebuď prase!!! Věřím, že není třeba více vysvětlovat, co se týká samotné myšlenky – překlad mluví sám za sebe. 😉
Nakonec před sedmou jsem na místě, ale mám dost. Rychle vařím večeři – kuře s ratatouille. Jak jsem psal, zkouším novou metodu. Nejprve do sušeného jídla přidáte vodu, zamícháte a sáček pořádně uzavřete. Pak do dalšího velkého sáčku dáte ohřevnou kapsli (je to v podstatě mini sáček), na kapsli dáte sušené jídlo v sáčku, zalijete vodou a uzavřete velký sáček. Mezi vodou a ohřevnou kapslí dojde k chemické reakci a k samoohřevu vody, která ohřeje sušené jídlo. 😉 Za dvacet minut je hotovo a není třeba vařič, plynová kartuše či zápalky. Již teď napíšu, že na jedno/dvoudenní akci fajn, ale na vícedenní akce se vrátím k vařiči. Během večeře se celkem solidně ochladí, takže rychle ještě pofotím západ slunce a hurá do stanu. Po delší době aplikuji Voltaren mast na bolavý kotník a ani nevím, jak jsem před osmou usnul.
Vzdálenost:
dneska: 23 km, celkem: 23 km
Převýšení:
nahoru 2,23 km, celkem: 2,23 km
dolů: 1,05 km, celkem: 1,05 km
