8.7.2023 – heslo dne: Have a nice trip
Tak do módu dovolená jsem se přepnul velmi snadno. Dneska se nutím v 8, abych začal něco dělat. Ráno je celkem chladné, takže po deváté vyrážím v mikině. Za chvilku jsem u další chaty Tärnasjö, kde to už taky žije. Pozdravím se s ostatními, prudce odbočím doleva a začnu to rvát do kopce. Za chvilku jde mikina dolů, protože se chodící aparát dostal na pracovni teplotu a Slunce už taky začalo pražit na plný výkon. Díky nastoupaným metrům se mi ukáže jezero Tärnasjö v plné kráse.
Jakmile se dostanu nad úroveň stromů, tak se krajina nádherně otevře a v dáli se tyčí horské masívy se zbytkem sněhu. Následuje krásná pasáž, která se mírně vlní a prochází kolem několika jezer. A zde potkávám první hikery přímo na trailu. Už jsem si říkal, kde dneska všichni jsou. 😉 Po jedenácté si dávám kratší pauzu s luxus výhledem.
Po cca hodině začnu klesat do dalšího údolí, které je lemováno velkými kopci. Sestupuji celkem solidně, a pak zjistím proč. Blížím se k další chatě Serve. Než k ni dojdu, tak mě uvítá moc fajn cedule v angličtině, viz foto a heslo dnešního dne. Hlavně potěšila ta angličtina, protože jakmile jsem přicestoval do Švédska, tak jsem si uvědomil, že spousta věci bude popsána pouze ve švédštině, kterou neovládám.
Každý prudký sestup znamená jediné – bude prudký výstup. Zde potkávám první hikerku za dnešek, která jde ve stejném směru. V konci si dáváme na přeskáčku pauzy, takže se střídáme na čele pelotonu. Moje pauza je díky otravným muškám slabá desetiminutivka, takže se pak hikerce vzdaluji.
Odpolední porce kilometrů byla delikatesní. Jakmile jsem opět nad linií stromů, tak je to luxus. Toto si opravdu užívám a celkem mi to šlape. Už jste si možná všimli, že trasa je značena oranžovou barvou, která je na stromech či kamenech. Ale je tady ještě jedno značení – červený kříž na kůlu. Kungsleden se chodí nejen v létě, ale taky v zimě za plného sněhu. A proto ty kůly s červeným křížem. Je zajímavé sledovat, jak někde se obě trasy “slijí” do jedné a někdy se zcela rozcházejí. Ono, v zimě na sněhu to někdy jde středem dolů/nahoru. 😉
Následuje “hřebenovka” na náhorní plošině, která díky absenci stromů vypadá zatraceně zajímavě. Je zrovna kolem třetí odpoledne a já si uvědomuji ten markantní rozdíl v počasí dneska a včera. Sice jak včera, tak dneska jsou na scéně kapky, ale dneska to jsou kapky potu, které se mi kutálejí po zádech. 😉 Než se rozloučím s náhorní plošinou, tak v krátkém sledu potkávám spoustu hikerů v obou směrech.
Následuje ostré stoupání a já to rozjíždím na plný plyn. Až jsem překvapen, jak mi to šlape. V cca 1/3 kopce si dávám o generaci mladší hikery a potěší to, že ještě mám co ukázat. 😉 Finále kopce byl už solidní mazec, ale dotáhnul jsem to v kuse a odměna v podobě luxusního výhledu samozřejmě nechyběla. Dávám si delší pauzu, protože otravné mušky či komáři v této nad. výšce podle všeho nelétají. Další hodinu se proplétám kamenným bludiště v rámci mírných vln a je to změna oproti dopolednímu programu.
Finále dnešního dne se neslo v duchu klesání, kdy se přede mnou objevila “alej” kůlů s červenými kříži. Na pohodu sestupuji a kontroluji si, kolik km mi zbývá do městečka Ammarnäs. Zítra tam budu nakupovat, ale je neděle a obchod otvírá až v 11. Tz. není dneska kam spěchat. Zabalím to na luxus místě cca 9 km od města šest večer.
Uvařím si večeři v podobě Chicken Tikka Masala (dehydratované jídlo z ČR) a dojíždím moc fajn den.
Dneska: 32 km, celkem: 70 km