08. den na EBC

18.10.2022 – druhý aklimatizační den – výstup na horu Nangkartshang

Sice jsem usnul hodně brzy, ale ještě bych si pospal. Ale plán na dnešek je jasný – snídaně v 7 a výkop akce v 8. Odhrnu závěs v našem pokoji a uvítá nás námraza na okně. Vítejte nad 4 000 m, 😉 Věřím, že takhle to měli všichni. Máme s Evou nové a kvalitní spacáky, takže noc byla, co se týká tepelného komfortu, v pohodě. 😉

Dnešní den je opět aklimatizační, takže je v plánu vyjít minimálně do cca 4 800 m. Maximum je vrchol hory Nangkartshang – 5 073 m.n.m., a pak se vrátit zpátky do Pheriche. Počasí je opět parádní – i když je všude námraza, tak obloha je vymetená a nefouká. Jeden z účastníků výpravy se necítí dobře, a tak zůstává na pokoji. Jsme nad 4 tisíce metrů, tady už to je mazec.

V osm vzorně stojíme před lodžií a jsem jediný, kdo má kraťasy. Pavel mi říká, že jestli dojdu takhle až do Gorat Shep (nejvyšší místo noclehu – 5 170 m), tak budu první, koho takhle v Gorat Shep uvidí. Pavel ví, jak mě má motivovat – challenge accepted (výzva přijata). 😂😂😂 Dnešní trasa se s námi hned ze startu nemazlí – zakousne se do kopce, který začíná hned za vesničkou. Jdeme ale pomalu, abychom zvládli aklimatizaci co nejlépe. Kilometrově to nebude tak hrozné (max. 3,1 km nahoru), ale výškové metry budeme sekat solidně. Za necelých 20 minut vystoupám na jakousi náhorní plošinu. Zde máme krásný pohled na naši vesničku Pheriche, která je v podstatě poslední více civilizované místo v rámci EBC. 😉 Samozřejmě je zde hlavně luxusní výhled na okolní zasněžené titány. Sidar nám je všechny bezchybně představí včetně nadmořské výšky. Mě nejvíce zaujme Lhotse – 4. nejvyšší hora světa 8 516 m. Již od pohledu je cítit ta majestátnost. 😉

Jakmile dojdeme na “druhý” konec náhorní plošiny, tak máme možnost vidět další vesničku Dingboche. Každá vesnička tedy leží v jednom údolí řek Lobuche a Ilja Khola a obě údolí “tvoří” obrovské rozevřené nůžky. A my jsme nyní těmito nůžkami sevření.

Na trase jsou mraky lidí, protože tohle je podle všeho populární aklimatizační trasa. Postupně se tedy prokousáváme stále výš a výš. Kolem výšky cca 4 700 se rozdělíme na 2 skupiny – první, co bude chtít dosáhnout vrcholu 5 073 m a druhá, která si splní min. limit cca 4 800 m. Tady se s Evou rozdělíme – já zkusím vrchol, Eva se rozhodne pro min. limit. S první skupinou vyrazí jeden z nosičů a postupně ukusujeme výškové metry. Tady už cítím, že jsme opravdu vysoko a je třeba se často zastavovat a vydýchávat. Na vrcholu jsme před jedenáctou a výhledy jsou horská “poezie”.

Co mě ale na vrcholu nejvíce dostane je tohle – je zde pán, který vypadá, že je už starší ročník. Karlos se ho slušně zeptá, kolik mu je let. Teda řekne, že to chce vědět nejstarší člen naší výpravy Jirka, kterému je 69. A borec odpoví: “On je dítě, mi je 81.” Ano, slovy osmdesát jedna let. Neskutečné. Hned se s ním musíme vyfotit, protože tohle je rarita mezi raritami. 😉

Samozřejmě se taky fotíme s naším nosičem, který nás sem “dotáhl”. Velice ochotně a vždy s úsměvem se s každým fotí, a tak Klára přijde s krycím kmenem – USMĚVÁČEK. Ok, tak dva bychom měli, chybí nám krycí jméno pro posledního nosiče. Takže dámy (ano, teď skrz blog oslovuji vás Evo a Kláro 😂), prosím o poslední krycí jméno, aby mu to nebylo líto. 😉

Nakonec na vrchol dorazí i Pavel a dozvídáme se, že druhá skupina to nakonec dorvala až do výšky 5 000 metrů!!! Neskutečná aklimatizace a spousta Alpiňáků má nový výškový rekord. Takže i Eva a ta to seká neskutečně – včera rekord 4 000 m a dneska 5 000 m. Prostě se s tím nemaže a seká to po tisícovkách. Má na co být hrdá. 😉

Dolů se mi jde opravdu dobře a místy dokonce sbíhám ve stejném tempu jako Sidar a nosiči. Doženu Evu a gratuluji jí k dnešnímu výkonu. Cesta zpět je skoro vylidněná, takže mám možnost vyfotit tu krásu bez lidí. Chvilku jsem napřed před Evou a díky tomu ji vyfotím z dálky, jak má za sebou Lhotse – za mě paráda. 😉

Do Pheriche se vrátíme v jednu odpoledne, což je naprosto luxusní čas. Chvíli vydechneme a pak si dáme oběd. Já zkusím pizzu a je víc než dobrá, Pak se odeberou na pokoj a na půl hodiny si lehnu. Po třetí hodině vyrazíme opět do Bakery, kde si dáme kalorickou bombu. Sejde se nás tam více jak deset – Bakery má u nás úspěch. S Evou se tam dlouho nezdržujeme, protože Eva má v plánu si umýt vlasy, kdy ještě není zima a já jsem hodně unavený a chci si opět lehnout. Nakonec spím od 4 do 6 odpoledne. Byl to pro mě náročný den.

Dneska bych vám rád představil, jak fungují záchody a umývání v Pheriche, kdy to je ještě civilizované místo, 😉 V zemi keramická “díra”, koš na použitý toaletní papír (nesmí se spláchnout) a sud s vodou na ruční spláchnutí. A umývárna jsou dva sudy s kohoutkem. 😉

Po šesté se tedy probouzím a jdu do společenské místnosti, kde už je delší dobu Eva. Dopisuji článek za sedmý den, který jsem včera nestihl a před sedmou máme večeři. Nemám moc hlad, takže sním pouze polovinu Sherpa stew. Po krátkém briefingu se loučím a jdu na pokoj. Klára se ptá, zda se podařil nahodit další článek. Vypadá to, že noví čtenáři jsou opravdu žízniví. To jsem si teda na sebe upletl bič. 😂😂😂 Dělám si srandu, jsem moc rád za každého nového čtenáře, který ohodnotí ty moje noční “šichty”. 😉

počátek: Pheriche 4 263 m, konec Pheriche 4 263 m

převýšení: nahoru 810 m, dolů: 810 m

dneska: 6,2 km, čas: 5 h, celkem: 55,7 km