21.9.2022
Probouzím se před osmou a stále mi nedochází, že je hotovo. Žádné další míle/km již nebudou. Píšu si s domovem čerstvé dojmy. V 9 jsem pozvaných od Katky a Petra na luxusní snídani – Katka připravila lívance!!! Krásné zakončení posledního dne v East Glacier.
Po snídani se jdu finálně dobalit na cestu domů. Nepotřebné věci letí do koše – plachta pod stan, boty, atd. A najednou je batoh parádně lehký. Po jedenácté opouštím chatku a na zbytek dne se uvelebím v hlavní budově. To už je nahozený poslední článek – 140. den na CDT a začínají přicházet gratulace. Tímto bych chtěl všem – rodině, přátelům, kamarádům, i úplně neznámým poděkovat za podporu během těch 140 dní. I vy jste se stali nedílnou součástí parády jménem CDT 2022.
Celé odpoledne v podstatě proflákám, najednou nemám co dělat. 😂 Naštěstí to celkem utíká a najednou je před sedmou a já se loučím s hikery v hlavní budově a pak s Katkou a Petrem. Na stanici to mám nějakých 10-12 minut a vlak má odjizdet v 19:48. Vnitřní prostory stanice mají zajímavé panely ohledně historie této stanice a indiánského kmene Blackfeet, který je spojen s tímto místem.
Jsem mile překvapen, že vlak nemá zářím žádné zpoždění a to je již na cestě kolem 30 hodin – jedna se o spoj mezi Chicagem a Seattlem. Dale se vlak po několika hodinách rozděluje, tak je třeba být ve správném vagonu. A tohle mají luxusně ošéfované – při nástupu řeknu finální destinaci a dostanu lístek, kde je to napsané. Lístek pak zavěsím nad sebe, takže průvodčí ví, kdy má koho budit na které zastávce a ze jsou všichni ve správném vagonu. Čeká mě cca 16 hodin cesty do Seattlu, takže je v plánu co nejdříve usnout. Co musím opravdu pochválit je velikost sedaček a místo pro nohy. Daleko prostornější než v letadle. 😉
22.9.2022
Během noci se mi podařilo se celkem vyspat, takže se Proberu kolem osmi, ale je zde již posun času zpět na sedm. Projizdime státem Washington a protože je již světlo, tak sem tam něco vyfotím přes okno. A tu projíždíme jedno městečko a já zahlédne název Skykomish library na budově, kterou poznávám. Tady jsem měl poslední zásobovací zastávku a zero den v rámci PCT!!! A v hlavou prolétne vlna nostalgie. 😉
Nakonec do Seattlu přijedeme jen s půl hodinovým zpožděním, což je naprosto luxusní, když si uvědomím, že ten vlak jel něco mezi 45-47 hodinami. Je něco po poledni a já procházím hlavní budovou vlakového nádraží a hledám cestu na metro. Tu celkem brzy najdu a za chvilku již jedu směr letiště. Již tady v městě je to celkem šok a velká změna – spousta lidi, hluk, špína, bezdomovci, atd.
Před druhou hodinou odpolední jsem odbaven a čekám na let v 17:20. Čekačka si kratším video-hovořím s rodinou, který je nakonec více jak 1,5 h, takže to luxusně uteklo. První let byl do Amsterdamu a délka letu kolem 9-10 hodin. Hned jak usednou, tak vedle mě sedí holčiny z Německa a byly taky v East Glacier NP. Hned si opustím film Všechno, všude, najednou, abych odpoutal pozornost od letadla. Bohužel v plánovaný čas neodletíme a kapitán nám sdělí, že je nějaká závada s elektronikou či co a makají na opravě. Za hodinu nám oznámí, že plán A neklaplo, takže je tu plán B. Jsem si říkám, že před odletem nepotřebuji vědět, že je něco špatně s letadlem a neví, jak to zptivoznit. 😉 Nakonec se to podařilo opravit, pak následoval dlouhá kontrola všeho znovu, aby byla jistota, že vše je ok. Nakonec to zabralo kolem 3 hodin. Během letu dále skouknu nový Jurský svět a Nekonečná bouře. Během servirivani jídla mi přišlo, že se podává více vina než obvykle – že by kvůli tří hodinové čekačce? 😉
23.9.2022
Část letu se mi podařilo i prospat, ale již jsem cítil únavu, protože to byla druhá nic, kdy jsem “spal” v sedačce. Díky časovému posunu je při přiletu v Amsterdamu najednou půl čtvrté odpoledne. Můj let do Orahy byl až v půl desáté, takže jsem nikde nespěchal a nemusel jsem řešit prebookivani následujícího letu. Po přistání, kdy je letadlo zaparkovaném, tak se k letadlu připojí “tunel”, kterým se opustí letadlo. No a ten nás tunel nefungoval! 😂 To už kapitán říká, že je unavený z toho, jak se omlouvá za ty nepříjemnosti, které tento let potkaly. To už se půl letadla jenom odevzdaně směje.
Následující 6 hodin na letišti překvapivě uteče a já před půl desatou nastupují do letadla, kde už slyším češtinu. 1,5 hodinový let prospím a kolem půlnoci již hledám místo na letišti, abych přečkal noc. Bohužel tuto noc zde policie a letištní ochranky řešila několik případů s bezdomovci, takže jsem se vůbec nevyspal.
24.9.2022
Ráno beru AE autobus v 6:30 na hlavní nádraží a nakonec to je soukromá jízda – nikdo další nejel. Na hlavním nádraží jsem před sedmou, protože řidič s tím jel, jak kdyby byl na nějakém závodě. V 7:56 mám odjezd vlakem směr Ostrava- Svinov a to je předposlední cesta smer Bilatice. Kolem dvanácti jsem na Svinově, kde na mě čeká uvítací výbor v sestavě mamka a taťka. Samozřejmě opět nesmí chybět fotka.
A je tu poslední úsek mého celkem hodně dlouhého cestování domů. Za půl hodiny jsme doma a na mě čeká oběd dle mého přání – kuřecí vývar, knedlík, plněná paprika a rajská omáčka. Luxusní oběd. A pak meloun, na který jsem se taky hodně těšil. Samozřejmě bylo třeba zapít šťastný návrat domu, tak jsme si dali domácí slivovici. 😉
A to znamená, že teď už to je opravdu konec. Ale jak mi psala Šárka: „Tam, kde jedna cesta končí, tam druhá začíná.“
Taky jste jako já zvědaví, jaká bude ta další? Já už vím a brzy se to dozvíte u vy. 😉
