139. den na CDT

19.9.2022 – poslední pass Red Gap

Probouzím se před půl osmou a ještě bych klidně mohl spát dál, protože mě dneska čeká pouhých 14 mil. Ale už nezaberu, takže jdu na snídani. Tentokrát si ji dělám v kempu, protože ranní teplota je celkem ok. Zjišťuji, že je zde další stan – ten musel dorazit až potom, co jsem povečeřel a pověsil jídlo.

Před devátou začínám s největší pravděpodobností předposlední den na CDT. Počasí vypadá všelijak, tak jsem pro jistotu oblečen do nepromokavého komba. Obcházím jezero Poia a začíná lehce poprchávat, takže nepromokavý obal dostane i batoh. První 3 míle se proplétaly skrz rovné údolí a přiblížily mě k poslednímu passu na trailu – Red Gap.

Poté následovaly 2,5 míle stoupání do passu, kdy se počasí měnilo každých 10 minut – slunečno, silný vítr či poprchávalo. Naštěstí výhledy do údolí a okolní horské masívy byly parádní. Čím jsem výše, tím se na trailu stále častěji objevuje červený kamen, až je trail zcela pohlcen červenou barvou. Taky se pass jmenuje Red (červená) Gap. 😉

Plánovaná více jak hodinová pauza v passu se nekoná, protože přímo passu to je jak na větrné hůrce. Ale výhled za passem je další luxusní paráda a skály + údolí hrají všemi barvami. A díky mrakům to má zcela jinou atmosféru.

Do kempu zbývá 8,5 míle a je něco po půl dvanácté = mám tedy spoustu času. Při sestupu se mi postupně odhaluje jezero Elizabeth, které s okolními horami vypadá fantasticky. Ať se dívám kamkoliv, vždy to je paráda. Sice by mě zajímalo, jak vypadají horské štíty schované v mracích, ale i tak jsem moc rád za to, co je mi dneska servírováno. 😉

4,5 míle dlouhý sestup utekl jako voda a mě čekají poslední 4 míle po rovince do kempu Gable. Jsem víceméně schován v lese, a tak mám prostor přemýšlet o tom, že je to už opravdu kousek do Kanady. Až mi to připadá jako sen. 139 dní mám před sebou jeden cíl – Kanadu a najednou jsem pár mil před cílem.

Těsně před kempem se krajina překvapivě otevře – jsem na louce a procházím kolem ranger stanice. Vyfotím si pohled za mnou a rychle spěchám do kempu, protože to vypadá, že každou chvilku začne pršet.

V kempu potkávám rangerku a již tam je jeden hiker. Ukazuji permit a pak jdu hned stavět stan. Je něco po čtvrté odpoledne a najednou se rozprší. Tak jsem to luxusně stihl před deštěm. Když jsem přicházel ke kempu a bylo něco před půl čtvrtou, tak jsem na chvilku uvažoval, že bych to již dneska dotáhl až k hranicím – je to jen 6 mil (2h chůze). Nakonec jsem zakempil a udělal jsem víc než dobře. Kapky deště bubnovaly na stan až do sedmi večera! Celou tu dobu jsem využil na psaní článku a vybíráni fotek za dnešek a korekturu článků, které budu nahazovat na blog, jak bude signál.

Po sedmé tedy vystartuji do kuchyně, abych co nejdříve uvařil, protože netuším, kdy znovu začne pršet. Tam už si připravuje večeři pár kolem 55-60. Během večeře se dáme do řeči – jsou místní a tady kempují na 5 dní a každý den někam vyrazí. Na poslední večeři na trailu se podává bramborová kaše s česnekem. Jakmile pomalu končíme, tak se rozprší, tak jsme to stihli tak tak. Rychle se vracím do stanu, dopíšu článek za dnešek a usínám za zvuku bubnujících kapek.

dneska: 14 mil (22 km), total: 2 611 mil (4 178 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)