8.9.2022 – setkání s Katkou a Petrem na trailu
Tak tentokrát místo pro stan bylo na půl dobré – stromy chránily před větrem, který pokračoval i v noci, ale bylo to ve větším svahu než jak to vypadalo na oko. Takže jsem celou noc sjížděl z karimatky a několikrát se za noc probudil. Ale ranní pohled ven mi to vynahradil. V sedm vykouknu a kouř je pryč! Až tomu skoro nevěřím, ale je to tak. 😉
Po osmé pokračuji po vrstevnici a nestačím sledovat tu krásu bez kouře. Najednou tam jsou barvy, syté barvy a vše je prokreslené. Tak dnešek začíná opravdu luxusně. Trail obchází po vrstevnici obrovský svah s výhledem do údolí a okolní kopce a hory. Neumím se vynadívat – opravdu obrovský rozdíl oproti včerejšku.
Pokračuji v sestupu a v dálce vidím sedět dva hikery. Když jsem blíž, tak na mě volají, ale já bez brýlí nevím, kdo to je. A najednou poznávám Katku a Petra. No paráda, tak jsme se konečně potkali na trailu. Zrovna snídají, takže se dáme do řeči. A už je mi jasné, že minimálně dneska budu mít společnost na trailu.
Trail začne ostřeji klesat, ale okolní krása zůstává. Jsem moc rád, že se kouř přesunul jinam, protože bych jinak přišel o tuhle parádu. Při sestupu máme jednu vlnu, ale stoupání je téměř neznatelné. Nakonec po nějakých 7 mílích jsme na dně údolí.
Další příjemnou změnou je velké množství vodních zdrojů přímo na trailu. Není tedy třeba moc řešit, kde bude pauza či zda je třeba si hlídat vodu. Dokonce přecházíme jednu menší řeku.
Následující pasáž je oproti včerejšku rovina, i když nenápadně stoupá. Za 10 mil si děláme pauzu na oběd u Pear potoka. Počasí je zatím stále slunečné, ale pomalu se začínají objevovat mraky na obloze, teplota klesá a já oblíkám mikinu. Už to není to horko z minulých dnů. Samozřejmě nejen během oběda, ale i na trailu kecáme – o trailu až po práci a pořád je co probírat. 😉
Dalších cca 7 mil jsme víceméně zavření v lese a postupně velice mírně stoupáme do jednoho mini sedla. Před sedlem si dáváme pauzu, kdy je obloha již plně zatažená a teplota pocitově hodně klesá. Oblíkám na mikinu nepromokavou bundu – tohle už dlouho nebylo.
Po pauze dorazíme stoupání do sedla a za sedlem na nás bohužel čeká spálená oblast. Díky zatažené obloze to vypadá ještě smutněji. A najednou je po sedmé hodině večer – dnešek neskutečně rychle uběhl.
Radíme se, co dál. Nejprve se kousek vracíme pro vodu, a pak v této nešikovné pasáži hledáme místo pro stany. Nakonec najdeme volný prostor, kde kolem jsou mrtvé stromy, ale v bezpečné vzdálenosti. Vaříme si večeři – já mám Knorr rýži ala Espaňol. Zítra míří Katka a Petr do města Augusta, takže se domlouváme, že se uvidíme na jejich snídani na trailu a tam se rozloučíme – mají v plánu kratší alternativu. Pak postavím stan, šup do peří a jde se spát.
dneska: 23 mil (37 km), total: 2 383 mil (3 813 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)