126. den na CDT

6.9.2022 – krátké hikování a delší odpočinek ve městečku Lincoln

Tak v noci se trochu ochladilo (čti: bylo kolem 10 stupňů 😉), ale stále to je nadstandardní teplota. Protože to mám jen kousek k silnici 200, tak na pohodu vstávám kolem sedmi a užívám si další pěkné ráno v rámci východu slunce. Líbí se mi, když kempuji v otevřeném prostoru na všechny strany, protože pak mám možnost vidět dané výhledy za odlišných světelných podmínek (západ x východ slunce).

Po osmé již ukrajuji první metry, ale budou to dneska pouhé 2 míle. Chvilku jsem ještě na hřebeni, který je následován padákem dolů. Celé údolí se silnicí 200 a horami za ní mám jako na dlani. Co se týká kouře, tak v dáli stále něco je, ale věřím, že to je lepší než včera.

Kolem devíti jsem u silnice 200, kousek jdu podél cesty k Roger passu, kde je “parkoviště” a opět mě čeká stopování. “Tak jak dlouho to bude tentokrát”, říkám si v duchu, když nahazuji palec do cesty. A výsledné číslo je 44 minut. 😉 Zastavuje mi sympatická dáma jménem Jane kolem 35-40, i když musí přesunout věci z předního sedadla dozadu. Během 18 mil do městečka Lincoln se dozvím, že je malířka a terapeutka. Maluje obrazy velké jak auto – podrobné mapy Montany, hlavně s řekami. A jeden obraz zabere 6-12 měsíců!!! A taky toho má spoustu procestované. Prostě další zajímavý stop. 😉

V Lincoln jsem před půl 11 a tradičně se nechám vysadit před obchodem. Loučím se s Jane a jdu zkusit, zda se již můžu ubytovat v motelu Three bears. Sympatický, předpokládám, majitel motelu mi řekne, že za hodinu bude pokoj připraven. Luxusní, protože klasický čas na ubytování je od 3 odpoledne. Jdu zpátky do obchodu pro pití+nanuk a pomalu se vracím. Cestou zpět potkávám Lexe, který měl v plánu Lincoln přeskočit, ale nakonec to změnil a taky to bude chtít zarvat až do East Glacier park. To je dobrých 7-8 dnů, podle toho, jaké alternativy zvolíme. Loučíme se a já jsem u motelu kolem 11:10 a sedám si na lavičku. A tu jde kolem majitel, že už mají pokoj připravený. Tomu říkám servis.

Jakmile jsem na pokoji, tak se vrhnu na zařizování věcí ala změna rezervace letu, rezervace vlaku z East Glacier do Seattlu, ověření ubytování v East Glacier, objednání tenisek na cestu zpátky, nahození článku, atd. Prostě “práce”. 😂

Jakmile jsem hotov, tak udělám inventuru jídla, co mi zůstalo a jdu nakoupit na 8,5 dne. Následující sekce bude asi nejdelší, co půjdu. Taky to vypadá, že nebudu mít signál, takže více jak týden asi nebudou články. Obchod je naprosto luxusní, mají zde opravdu všechno. Při cestě zpátky se zastavím na poště, kde cca před hodinou doručili pro mě balík – nová power banka. Super načasování, protože bude třeba power banku ještě nabít než se vrátím do divočiny.

A následuje pozdní oběd – rozhodnu se pro podnik Lambkin’s. Uvnitř je poklidná atmosféra a já si objednám salát s kuřecím masem, který byl následován zmrzlinou. Opět výborná změna oproti jídlu na trailu. Na CDT sleduji, že již nyní jsem přejezený některých jídel. To na PCT nebylo – tam jsem až ke konci nemusel Snickers, ale jinak vše ostatní bylo ok. Tady ten seznam je daleko delší. Že bych byl nyní více náročný a vybíravý? 😂

Při cestě zpět z restaurace si fotím městečko Lincoln. Je to v podstatě jedna hlavní ulice a vše je usazeno kolem ní. Žije zde cca 1 000 obyvatel, takže z pohledu městeček Leadore či Wisdom to je velké město. Ale z pohledu vesnice, kde bydlím, to je zase malé městečko. 😉 Nejvíce mě fascinuje, že to město je v podstatě uprostřed lesa. Schválně se na fotkách zaměřte na ty vzrostlé jehličnany – luxus.

Odpoledně-večerní čas je rozdělen na odpočinek, pročítání filmového webu, přebaleni velké hromady nákupu na menší hromadu nákupu a následně to nějak dostat do batohu či napsání článku za dnešek. Na večeři jsem si koupil tradičně banány, džus a jahodové mini koblihy. A pak už zbýval pouze poslední úkol – spánek. 😉

dneska: 2 míle (3 km), total: 2 340 mil (3 744 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)