102. den na CDT

13.8.2022 – planiny a hřebenovka dohromady? – ano a je to bomba

Pomalu začínám vnímat, že se dny zkracují. Vstávám tradičně v 6:30 a již stíhám východ slunce. To kdysi nebylo. 😉 A celkem poslední dny bojuji s tím, abych vylezl ze spacáku a začal ranní kolečko. To taky kdysi nebylo. 😂

Před osmou jsem zpátky na prašné cestě (když večer docházím stále po cestě, tak kempuji celkem daleko od cesty) a jsem zvědav, co to bude za paráda dneska. 😉 Po 2,5 mílích se odpojím od cesty a dle navigace budu postupně stoupat. Budou to takové vlny, které v součtu budou stoupat. Slunce jede sice jen na půl plynu, ale já mám překvapivě co dělat. Směr je jasně daný – nahoru podél plotu. Po desáté mám za sebou první dnešní stoupání, které nakonec bylo skoro 500 výškových metrů. Během pauzy jenom koukám do údolí a skoro nevěřím, že to je dílo přírody.

Po pauze stále následuji plot a pokračuji ve vlnách, ale trail mě provede po luxusní hřebenovce. A je na co koukat na všechny strany. Díky tomu, že zde je skoro nulový výskyt stromů, tak to má okouzlující atmosféru. Těžko se mi hledají slova, asi si budu muset pořídit slovník na přídavná jména. 😂 Foto řekne více. 😉

Kolem jedné hodiny musím sejít kousek z trailu pro vodu v ostrém kopci, ale naštěstí to není daleko. Pak si vyhlédnu jeden mini kopec poblíž trailu a tam vyhlásím pauzu na oběd. Výhledy parádní, slunečno, prostě luxus pauza. 😉 Během hodiny se začíná měnit počasí, hlavně ve směru, kam půjdu. A tak oblíkám nepromokavé kombo a na batoh dám nový obal.

Jakmile vyjdu, tak otázka není, zda bude pršet, ale kdy. Správná odpověď byla do půl hodiny. Procházím skrz kapky deště a dostanu i bonus v podobě masáže ve dvou vlnách díky krupobití. Kroupy rychlostí projektilu se nekompromisně zabodávají do celého těla, takže tato půlhodinu byla výživná. 😉

Po dešti dokončuji hřebenovku, která je nyní “umytá”, vše je v tmavších barvách a poté klesám do údolí. Tam je to místy celkem nepřehledné, trail se ztrácí, takže se tam trochu motám.

Před šestou mě čeká poslední cca 3-4 míle, které budou hlavně stoupat – dalších cca 500 výškových. A tu se opět dostaví déšť, tentokrát bez masáže. Valím to dál, i když bych se tady mohl někde schovat. Za dvacet minut je po všem a ke konci je i dvojitá duha.

Bohužel díky dešti je terén podmáčený a výstup je opravdu náročný – podvozek podkluzuje, na tenisky se nabaluje bahno, prostě o zábavu není nouze. 😉 V kopci docházím hikera Boat ze včerejška, který se jako jediný se mnou vracel odpoledne na trail. Sdělíme si zážitky ze dvou dnešních dešťů a pokračujeme každý svým tempem nahoru.

Do sedla se dostanu po půl osmé, ale bohužel vodní zdroj, se kterým jsem počítal, je vyschlý. Musím tedy pokračovat dál, ale teď to je již z kopce. Po necelé míli je další, ale je to mini pramen, který vytéká přímo ze země. Je to tedy náročnější, co se týká nabírání, ale vodu potřebuji. Pak se trochu vracím zpět, kde jsem viděl rovné místo pro stan. Krásný západ slunce si “užívám” při stavení stanu.

Večeři – Knorr rýži si vařím s čelovkou, protože se rychle stmívá. Dneska to byl opravdu dlouhý den. Při psaní článku v půl 11 zavřu na chvilku oči a najednou 40 minut pryč. Zbytek článku budu muset dopsat ráno, únava je silnější než já. 😉

dneska: 23 mil (37 km), total: 1 903 mil (3 045 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)