8.8.2022 – překvapení v podobě luxusní hřebenové trasy a výhledů
Vstávám až po sedmé hodině, protože dneska je v plánu se na pohodu dostat zpátky na trail a kemp je skoro na začátku města, takže nepůjdu daleko na stop. V klidu posnídám, pak nahodím článek za včerejšek a pomalu se balím. Lex vyrazil na poštu a Axel ještě do města.
Na stop odcházím po deváté. V 9:20 stojím před městem, provoz více než solidní, ale nic. Po 15 minutách se přesouvám dál od města. Stále nic a jak už to je 40 minut, tak vidím přicházet nějakého hikera na mé první místo. Ani ne 5 sekund a zastavuje mu auto. Ok, tak to musí vzít i mě. 😂 A taky, že jo. 😉 A hikerem, který měl štěstí jako já včera, byl Axel. 😉 Za volantem sedí sympaťák staršího věku, který příležitostně vozí hikery z/do města, protože sype z rukávu trailové jména hikerů, které známe nebo jsme o nich slyšeli.
V 10:13 jsme zpátky na trailu. Paráda. Jen jsem nějak unavený a jdu pomalu. Axel se za chvilku trhne a fičí dál sám. Slunce dneska jede na plný plyn a to mi moc nepomáhá, abych se rozešel. A jako bonus mám před sebou více jak 700 výškových metrů. Samá “pozitiva”. 😂
Jdu tedy tak rychle, co můžu a překvapivě to není moc pomalu. Za chvilku jsem nad hranicí lesa a začínají výhledy do otevřeného údolí.
Jakmile jsem na vrcholu, tak mě čeká luxusní tří mílová hřebenovka a tu si opravdu užívám. Na jejím začátku potkávám Axela, jak si dává pauzu. Jen se pozdravíme a já pokračuji a fotím opět jak urvaný z řetězu. Opravdu příjemné překvapení, které jsem nečekal. Napravo otevřené údolí s roztahaným jezerem Hebgen a nalevo kopec, kde vládne dle barvy prvek značky Fe. 😉 Na konci hřebenovky mě pro změnu dochází Lex a ten to opravdu valí.
Po téhle parádě ostře sestupuji do údolí, kde na mě čeká první voda od silnice. Nabírám si 2 litry a dělám si pauzu na jídlo. Je teprve před druhou odpoledne a já mám za sebou 9 mil. To není špatné, když vezmu v potaz, že mám za sebou solidní výstup.
Nyní mě čekají 4 míle a převýšení více jak 400 metrů. Plný energie vystartuji směr Targhee pass, proletím kolem 2 malých jezer a překvapivě se na další míle schovám do lesa. Toto oceňuji, protože slunce nyní opravdu peče. Finální pasáž je samozřejmě již v otevřeném prostoru a já si opět užívám parádní výhledy do otevřeného údolí. Prostě parádní den. 😉 V sedle si dávám pauzu a mám ukázkový výhled v rámci pauzy.
Zbytek dnešní trasy už bylo jen klesání až skoro na pomyslné dno údolí za passem. Je to v ostrém svahu a tak je trail vytvořen formou cik-cak, která se zdá být nekonečná. Opravdu to bylo i unavující a to jsem šel dolů. 😂 Trail před pomyslným dnem údolí odbočí doleva, kde je vodní zdroj. Tam potkávám Axela, jak si vaří večeři. Tentokrát probereme parádní den a taky, jak se dostaneme do dalšího města Lima. Je tu jeden vykřičník – cesta do města Lima je Interstate 15, což je dálnice a tam stopovat nelze či nemělo by se. Je tu možnost si “objednat” odvoz za příspěvek. Oba to vidíme na pátek ráno, zítra mám v plánu napsat SMS. Po diskuzi nabírám vodu a podle mapy se jen kousek vyškrábu nahoru a měl by tam být otevřený prostor, který bude i relativně rovný. Obojí klaplo a jako bonus mám luxusní pohled do celého údolí s nekompromisním západem slunce. Parádní zakončení parádního dne.
Na večeři si vařím těstoviny od Knorr na novém vařiči. Pak stavím stan opodál a nejprve studuji mapu a moje plánované zastávky, hlavně ve státu Idaho. V Idaho je nelegální stopovat, takže se podle toho musím zařídit. Pak už jen fotky a článek a spát, protože únava je překvapivě solidní. 😉
dneska: 20 mil (32 km), total: 1 801 mil (2 882 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)