1.8.2022 – luxus odvoz a přiblížení se k Yellowstone NP
Vstávám po sedmé, ale upřímně se mi moc nechce. 😂 Začnu si finálně přebalovat včerejší nákup, pak udělám korekturu článku za včerejšek a nahodím ho na web. Pořeším odpadové hospodářství, sbalím stan a je po osmé. Nejvyšší čas zajít na snídani. Včera mi Ladybug doporučila podnik Cowboy Cafe. Nemohl jsem dostat lepší doporučení. Podnik již z venku vypadá stylově a já si vybral venkovní stolek nalevo. Mám tedy pohled do ulice a obsluha je mladý sympaťák, co maká jak šroub a dáma před důchodem se správně prořízlou pusou. Když na moji odpověď, že si k pití dám horkou čokoládu odpoví správně hlubším hlasem s typickým americkým akcentem: “All right!”, tak mi k dokonalé atmosféře chybí přijíždějící kovboj na koni. 😂
Na snídani si dávám omeletu, Hash Brown a toasty. Luxus snídaně, že se mi pak nechce ani vstát, natož hikovat. 😂
Ale je třeba se co nejdříve dostat zpátky na trail, takže se chtě nechtě v devět zvedám a jdu z města ven (v rámci města je stopování ilegální). Za nějakých 10 minut procházím kolem obchodu, kde jsem byl včera a stále je přede mnou kus cesty z města ven. A tu se mě ptá starší chlápek, co vypadá jako hiker, zda se vracím na trail a chci odvoz!!! Samozřejmě hned řeknu, že ano aniž bych věděl detaily. Nakonec zjistím, že jeden sympatický chlápek jménem Robin je ochotný zavést zpátky na trail 6 hikerů. 4 uvnitř kabiny trucku a 2 na korbě s batohama. Vůbec mi nevadí být na korbě, spíš jsem v koutku duše doufal, že se mi někdy podaří stop, kdy budu na korbě trucku. 😉 A dneska to bude více jak 20 mil!!! Paráda. Sedím tam s hikerkou Cross Creek, která je z Německa, takže sousedka. Chvilku pokecáme, a pak si užíváme vítr ve vlasech. 😉
Mám za to, že všech 5 hikerů se vrací na modrou trasu trailu, což je na silnici 26 před “mojí” červenou trasou. To se mi potvrdí, když zastavujeme a vystupujeme. Zeptám se Robina, zda by mě zavezl ještě cca 3-4 míle dál a on hned reaguje, že samozřejmě! Naprostou luxusní stop. Já to ani nemůžu nazvat stop, protože jsem ani nehodil palec do cesty. 😉 Těch pár mil sedím v kabině a zjišťuji, že Robin nás odvezl, protože chce – nic víc, nic míň. Moc mu za odvoz děkuji. Takže jestli se včera na mě usmálo štěstí v rámci stopování, tak dneska bude třeba vymyslet nové slovo na to, jak to všechno naprosto luxusně klaplo. 😉
Není ani deset a já už znovu šlapu zbytek nové oficiální trasy CDT. Jak jsem se loučil s hikery, kteří se vraceli na modrou variantu, tak jsem si dělal srandu, že jsem asi jediný, kdo jde tu červenou variantu. No jestli se to má stát ofiko trasou, tak je třeba, abychom to probourali, tak jsem i já přiložil ruce, tedy nohy, k dílu. 😉
První míle mě provedou v těsné blízkosti skalního masívu, u kterého jsem včera stopoval. Jakmile stojím skoro pod ním, tak je to kolosální stěna, jen co je pravda.
Následuje pohled do otevřeného údolí s další linií hor, kterou jakoby kreslila dětská ruka neřešící nějakou souměrnost či “krásu”, ale nakreslila to po svém.
Za chvilku si dávám pauzu u vody, kdy už je jasné, že dneska bude opět solidní horko. Další míle jsou v rámci klesání, což oceňuji, protože batoh s jídlem na 7 dní je váhově masakr. Procházím kolem jednoho jezera, kde je velká skupinka lidí, ale mě zaujmou koně, které jim tady asi dotáhly veškeré vybavení. Nakonec procházím údolím, kde na druhé straně je modrá trasa, která se nakonec napojila na červenou. Tak nakonec ta červená trasa je ok, jen je třeba, aby ji začalo chodit více hikerů, aby byla dobře prošlápnutá. 😉
Pokračuji v sestupu, který mě zavře do lesa, kde u jednoho vodního zdroje potkávám 4 hikery z ranního odvozu. Já si pauzu dávám až za další míli a něco s krásným výhledem a před obědem stihnu i jedno brodění širokého potoka, kdy voda byla nad kotníky. Pauza na oběd je až ve 2 odpoledne, kdy mám za sebou cca 10 mil. Potřebuji dneska ujít co nejvíce, aby mi z celkových 49 mil k hranici NP Yellowstone zůstalo na zítřek co nejméně. Během mé pauzy kolem mě samozřejmě projdou všichni 4 hikeři.
Plný energie po obědě dorazím kratší stoupání a následuje dlouhé klesání v lese. Tam jsou pasáže, kde někdo “nainstalovat” další sadu prolézaček, které opět prověřily, jak na tom jsem s obratností. Až na konci klesání se to trochu otevře a já mám výhled na další luxus skalní stěnu. Na pomyslném dně mě čeká další brodění, tentokrát řeky, který je solidně široká, ale rychlost proudu je ok a vody nakonec bylo po kolena.
Je po půl šesté a já chci ujít ještě cca 6 mil, kde první 3 míle bude solidní stoupání. První část stoupání doslova vyletím, protože cítím novou energii díky energy tyčinkám, které jsem si dal cca 20 minut zpátky. 😉 Pak zpomalím a dostanu se do spálené oblasti. A ta mi bude dělat společnost až do konce dnešního dne s výjimkou vrcholu, kde se to trochu otevřelo.
Při sestupu si říkám, že to ti 4 hikeři dneska solidně napálili a já jsem za nimi. Kolem půl osmé je vidím u vodního zdroje a dokonce tam jsou 3 další hikeři. Jakoby to byla hikerská kuchyň a jídelna. Já jen pozdravím a valím dál. Chci si dát jídlo až budu hotov s dnešní dávkou mil, což je za 1,5 míle a taky doufám, že vyskočím z té spálené oblasti. To se mi nakonec podaří a já to po 22 mílích balím na louce nedaleko chaty. Je to jako oáza, protože všude kolem jsou spálené stromy.
Nejprve si opět vařím rýži Knorr (příchuť kuře), a pak stavím stan o kus dále. Již během večeře na louku dorazili další hikeři. Nedivím se, protože v té spálené oblasti by spal jen šílenec. Takže na zítřek mi zbývá nějakých 27 mil a podle profilu tam bude jeden extra výstup, tak doufám, že se podaří dorazit až k hranici parku. Vlastně se musí podařit. 😉
dneska: 22 mil (35 km), total: 1 651 mil (2 642 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)