87. den na CDT

29.7.2022 – celkem solidní změna okolní krajiny

Ráno na mě samozřejmě čekala flotila komárů, ale naštěstí byly ještě v jakémsi polospacím módu, takže moc neotravovali. “V kempu” se to pomalu probouzí ve stejný čas jako já – 6:30. Tohle jsou vícedenní hikeři, ti vstávají rozumně jako já. 😂 K ránu spadla rosa, takže balím celkem mokrý stan. Včera jsem si nevšiml, že se za mnou tyčí oku velice ladící hora. Za mě je to taková menší kopie Devils Tower, který jsme se ségrou navštívili v rámci USA road tripu v roce 2015. Na trailu jsem před osmou a protože do údolí jeďte nedopadly paprsky, tak je celkem chladno – jdu v mikině. Ale díky kontrastu stínu v údolí a osvětlených horských štítů to vypadá víc než zajímavě. 😉

Trail jde stále “ruku v ruce” s řekou Green, která se nakonec vlévá do jezera Green River. Ony jsou ty jezera dvě za sebou spojeny řekou Green. Kolem obou jezer potkávám spoustu lidí – rybáře, hikery, rodiny, atd. Druhé jezero má klidnou hladinu, takže opět se ukázalo nádherné přírodní zrcadlo. Trail se ke konci druhého jezera vytáhne trochu výše a najednou se nabídne další zajímavý pohled na jezero s horským masívem v pozadí.

Po šesti mílích kolem jezer začíná stoupání do Gunsight passu. Bude to táhlé stoupání na osmi mílích, kdy se to bude i vlnit. Fascinuje mě pohled do otevřeného údolí na obě strany. V daném údolí samozřejmě stále kraluje řeka Green. Je fascinující, že jeden den vymetám horské sedla nad 3 700 mezrů a druhý den se pěšky dostanu do zcela jiné krajiny v podobě otevřeného údolí s řekou a jezery. Slunce jede na maximum a jde to na mě vidět – solidně ze mě leje. 😂 Ukrajuji výškové metry se strojovým tempem a čím jsem výše, tím mám luxusnější pohled do údolí.

Cca v polovině stoupání se přehoupnu přes jeden kopec a chvilku klesám. Dostanu se do lesa a čeká tam na mě spousta popadaných stromů – opět místy solidní prolézačka. Nejhorší jsou velké stromy, které jsou nad trailem ve výšce cca pasu. Špatně se podlézají a ještě hůře přelézají. A často mají tyto velké stromy na délku 10-15 metrů a to se špatně obchází, když tam je těch popadaných stromů vedle trailu hromady. Ale vždycky se to nějak vymyslí, ale sem tam musím z klobouku vytáhnout parádičku pro diváky, abych postoupil dál. 😉

Před finálním stoupáním beru v ostrém svahu vodu a hledám místo, kde se naobědvám. Za chvilku se na mě usměje štěstí v podobě rovného místa v jinak ostrém svahu. Bohužel štěstí zařídilo pouze rovnou plochu, komáři zůstali. 😂 Tentokrát jsem si nohy zabalil do nepromokavé bundy, na sebe přehodil mikinu (přes košili to pro komáry není problém) a než jsem začal jíst, tak na hlavě byla síťka. Dost to pomohlo, ale i tak se opravdu těším, až komáři nebudou. Po obědě plný energie dorazím finální stoupání a přehoupnu se přes pass skrz bránu. To znamená jediné – budou tady krávy a čichové receptory to potvrzují. 😂

Začínám klesat zpátky do lesa a to znamenalo opět prolézačky. Tady to už nebylo tak intenzivní. Díky za to. Po nějakých 5 mílích vyskočím z lesa na nekončící pastviny. Dávám si tady pauzu a rozmýšlím se, kde to dneska zabalím. Profil trasy vypadá skoro rovina, tak se vyhecuji a zkusím ještě ujít 7,4 mil k vodě. Je pět odpoledne, takže do osmi večer bych to měl mít nejpozději hotové. 😉

První 3 míle mě protáhnou skrz nekončící pastviny, které díky téměř rovném profilu zvládnu za hodinu. Poté vlítnu zpátky do lesů = popadané stromy a lehce zpomalím. Ale úkol zněl jasně – 7,4 mil. Kolem půl sedmé se začne hodně zatahovat, fouká vítr a vypadá to na déšť. No doufám, že to ještě chvilku vydrží. Finální míle je už opět ve volném prostoru a já už vím, že to zvládnu. K vodě docházím kolem 19:45, naberu si 3 litry a kousek za potokem si vyhlédnu místo uprostřed další téměř nekončící pastviny.

Postavím stan, uvařím si večeři a studují trasu na další 2 dny. K cestě, kde budu stopovat do města Dubois, to je už jen 37 mil. Uvidíme, kolik zajdu zítra – to rozhodne, zda v Dubois budu už v neděli nebo až v pondělí.

dneska: 26 mil (42 km), total: 1 592 mil (2 547 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)