28.7.2022 – věčná sláva Knapsack Col
Těžce se přemlouvání, abych vstanul v 6:30 jako obvykle. Jako by mysl chtěla na tomto parádním místě zůstat co nejdéle. 😉 Nakonec začnu ukrajovat míle až v 8:20. V tu dobu se již slunce dostalo přes skalní hradbu a krásně nasvětluje údolí s jezery.
Čeká mě nějakých 5 mil na nejvyšší bod alternativy ve výšce 3 745 m.n.m (výškových to bude kolem 500 metrů), a pak dalších 6 mil klesání až do cca 2 930 m. Vím, že finální stoupání má být celkem kros a divočina, ale mám za to, že těch 11 mil zvládnu do půl třetí i s obědem.
První 4 míle mě provedou kolem dalších dvou jezer a nenápadně o něco vystoupám. Už tady jdu podvědomě pomaleji, fotím a kochám se. Mysl opravdu nechce zbytečně utíkat z této parády a chce si užít každý metr. Jsem těsně před finálním stoupáním a již je čas na doplnění energie. Tak na rovině mám průměr cca 2 míle za hodinu, to se opravdu kochám. 😂 Potkávám holčinu v protisměru a přeje mi good luck na výstup, že to je mazec trasa. Sedím pod skalními štíty, dívám se do údolí, kterým jsem přišel a jsem teda zvědav, jak moc mazec trasa to tedy bude. Na nejvyšší bod to je již “jenom” cca 1,1 míle.
Výstup začíná hned zostra – jdu středem nahoru. Bohužel se naplní to, co jsem četl v komentářích v navigaci – trail v podstatě zmizí a je to neředěný výstup skrz velké balvany, kamení a zbytky sněhových polích. První část beru středem po sněhu a díky tomu rychle nastoupám potřebné výškové metry. To se samozřejmě projeví na mém dýchání – opět jedu v módu Colorado. 😂 Pak si určím generální směr a razím to dál nahoru a tentokrát se snažím sněhovým polím vyhnout a jdu po kamení. Sem tam kontroluji s navigací, jak na tom jsem. Hledat tady trail nemá smysl. Již tady při ostrém výstupu středem jedu v módu: používej i obě ruce a hlídek si každý pohyb. 😉
Poslední úsek vede chvilku po vrstevnici, ale já netuším, kudy to mám prokopnout – terén je masakr v podobě obrovských balvanů. Tady to byl solidní adrenalin. Proplétám se mezi balvany a pomalu postupuji do sedla. V sedle jsem po dvanácté hodině, takže mi ta 1,1 míle trvala hodinu a půl! Tohle byla opravdu vyšší horolezecká. Ale bomba zážitek, o tom žádná. Jen je nutná 100% koncentrace při každém kroku.
V sedle mě samozřejmě čeká luxusní pohled jak zpátky, tak za sedlo, kde je kamenné údolí s ledovcem na levé straně. Sestup v tomto terénu je stejně náročný jako výstup. Čekal mě terén plný menších kamenů, které jednu dobu doslova tekly pod teniskami. Celkem nepříjemné, když v podstatě jedete dolů a nechcete. Naštěstí se zanedlouho úhel klesání zmírnil, údolí se zazelenalo a již se sestupovalo daleko lépe. Jen počasí se začlo kazit a na cca 10 minut pršelo => mokré kamení = je třeba dávat větší pozor. Po dešti si dávám kolem jedné odpoledne oběd a dneska to je bez komárů. Whohou!!! Během té doby mě dojde OJ a další hiker Switch. OJ vidím poprvé ve Wyomingu a je fajn, že jsme stále kousek od sebe. Ladybug je před námi, říká mi OJ a dodá, že ona prostě letí. 😉
Trail vede středem údolí a provede mě kolem dalších jezer. Okolí je samozřejmě luxusní, hlavně tady kvete spousta horských květin, takže to vytváří krásný barevný kontrast s šedo/hnědou skalní stěnou. Počasí je jako na houpačce – během sestupu je slunečno, pak se opět zatáhne, spadne pár kapek a opět slunečno.
Projdu kolem posledního jezera Peak na alternativě, které samozřejmě z několika úhlů fotím a čeká mě finální sestup. Uvítá mě neskutečný kamenný “tobogán”, který jede přímo středem do údolí. První část je ještě ok, protože je tam trail, ale než se dostanu do části, kde se to již zelená a jsou tam stromy, tak opět obrovské balvany – opět solidní gymnastika. Pak už mi alternativa nepřipravila žádnou další kamennou výzvu a já na pohodu doklepnul poslední míle.
Na oficiální trase CDT jsem v 5 odpoledne! Ty kráso, takže 11 mil od 8:20 (jsou tam i pauzy). Takže můj plán, že zpátky na CDT budu v půl třetí shořel jako papír. 😂 Netrápí mě to, protože mám za sebou neskutečnou parádu. Opravdová horolezecká bomba. Takže ano, místo, které nikdy nechci nezapomenout se jmenuje Knapsack Col. Jen si dovolím napsat, že příště vymyslet název, který se snadněji zapamatuje. 😉 Jsem rád, že mi tato alternativa vyšla, protože někteří hikeři to v minulých letech museli vzdát kvůli velkému množství sněhu a chybějící výbavě (nesmeky, cepín).
Je tedy pět odpoledne a trail bude cca 3 míle klesat, a pak bude fičet po rovině. Kopnu tedy do vrtule a uvidím, kolik mil ještě dneska nakroutím. Celou dobu jsem zavřený v lese, ale kamenné štíty jsou stále ae mnou. Jen nejsou tak moc vidět. 😉 Jakmile jsem na rovině, tak mi po zbytek dne bude dělat společnost řeka Green.
Nakonec během skoro 3 hodin ještě ujdu 8 mil, co je paráda. Jen se bohužel vrátili komáři a poslední hodina byla opět peklo, protože se do mě zakusovali, i když jsem měl neskutečné tempo. Balím to na místě, které je podle všechno vyhledávané – je to velká rovná plocha, kde je již cca 5 stanů. Díky otravným komárům nemám nervy vařit venku a jsem v oblasti, kde jsou medvědi, tak dneska si na večeři dám energy tyčinky a nějaké sladkosti ala lentilky a Haribo medvědy. Už se těším, až se těch komárů zbavím. Dokonce jsem si dneska položil otázku, co bych raději: Déšť nebo komáři. A jednoznačně beru déšť, komáři jsou na palici. 😉
dneska: 19 mil (30 km), total: 1 566 mil (2 506 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)