84. den na CDT

26.7.2022 – paráda pokračuje i po skončení alternativy

Teplota v noci byla o něco lepší (7 stupňů), ale i tak mi byla trochu zima. Vstávám klasicky v půl sedmé a uvítají mě sluncem osvětlené věže, tak je třeba je hned vyfotit. 😉

Délka ranního kolečka je stále stejná, takže v osm vyrazím do nedalekého Jackass passu, ze kterého se mi naskytne krásný pohled do údolí s jezerem Lonesome. Čeká mě krátký, ale ostrý sestup přímo k jezeru. A tam jsem našel krásné přírodní zrcadlo.

Za Texas passem na mě čeká další údolí s dvěmi jezery – Texas a Barren. Tentokrát je sestup velice technicky náročný, protože je to v kamenitém terénu, kde je spousta volného kamení. U jezera si dávám zaslouženou pauzu a zjišťuji, že mám za dvě hodiny pouze 3 míle, což je málo. No uvidime, jak to půjde dál.

Trail mě provede kolem poloviny jezera, a pak se nekompromisně zakousne do svahu a bere to středem nahoru – bude to skoro 400 výškových metrů do Texas passu (3 488 m). Opět si lehce vzpomenu na Colorado a jak mám dýchat. 😉 Jakmile se dostanu nad úroveň lesa, tak začíná parádní představení – všude slibované skalní věže různých tvarů. Alternativa musí být velice oblíbená, protože při výstupu potkávám spoustu vícedenních hikerů. V Texas passu mě uvítal sníh z minulé sezóny. Dávám si krátkou pauzu a užívám si zaslouženého výhledu. 😉

Do konce alternativy mi zbývalo 5 mil, které mě provedly kolem dalších jezer a poté jsem na pohodu v otevřeném údolí kopíroval potok Washakie a téměř konstantě klesal. Těsně před napojením na oficiální trasu jsem si dal pauzu na oběd u potoka, který byl spíš malá řeka. Během pauzy přemýšlím o této trase. Alternativa Cirque of the Towers je naprostá pecka, náročná, ale pořád naprostá pecka. 😉 Takže otázka, zda tuto alternativu jít/nejít, je špatně položená otázka. Správná otázka zní: “Kde přesně je odbočka na alternativu, abych ji neminul?” 😉

Jakmile se po obědě napojím na CDT, tak klesám do mini údolí a samozřejmě následuje krátké stoupání skrz les. Jakmile jsem nad lesem, tak se mi rozevře krajina na všechny strany a já jsem na jakési náhorní plošině. A tu se otočím a spodní čelist se povaluje na trailu. Naskytne se mi neskutečný pohled na horský masív, ze kterého jsem přišel. Nemám slov a jen koukám. S nadsázkou musím po chvíli odvrátit zrak, protože mi ta krása vypaluje bulvy. Bohužel ani sebelepší fotka nepřenese tu vizuální bombu, kterou jsem viděl na vlastní oči.

Následujících 9 mil mě provedou okolím, které mi trochu připomíná Great Divide Basin. Nekonečný otevřený prostor a skoro rovina. Rozdíl je v tom, že tady je vše zelené a je tu spousta vody. 😉 Trail mi v rámci 9 mil představí neskutečné množství jezer. Bohužel s jezery je nyní spojena jedna věc, která mi doslova pije krev – komáři. Když jdu, tak to ještě celkem jde. Ale když jsem si dal odpolední pauzu, tak se na mě slétli a já jsem pauzu zkrátit na minimum, jinak bych se zbláznil.

Ke konci jsem zpátky v lese a blížím se k vodnímu zdroji, kde chci nabrat vodu na večer. Potok je roztahaný na několik ramen, a tak po šesté večerní musím brodit, i když se mi zrovna moc nechce. Mám za sebou 20 mil, což je paráda a já se rozhodnu, že si ještě vyšlapu jeden menší kopec, a pak to zabalím. Během výstupu mě neustále otravují komáři, takže mám celý obličej zakrytý šátkem kromě očí. Nakonec končím po 22 mílích s fajn výhledem na další jezero. Než postavím stan, tak si opodál vařím večeři v podobě Knorr rýže ala Španělsko. V tu dobu jako by měli komáři nějakou přestávku – v klidu se najím a vše sklidím. Ale jakmile začnu stavět stan, tak je konec přestávky a komáři jsou zpátky na hřišti. Masakr. 😂 Ještě stihnu vyfotit západ slunce, a pak se zavřu před těmi potvorami.

dneska: 22 mil (35 km), total: 1 527 mil (2 443 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)