70. den na CDT – Honzova cesta

12.6.2022 – sbohem Colorado, vítej Wyomingu

Vstávám po půl sedmé, ale dneska to beru hodně pomalu. Přece jenom to podle všeho je poslední ráno v Coloradu. 😉 Nakonec první dnešní kroky na trailu jsou provedeny až v půl deváté! Slunce sice jede, ale trail je schován za kopcem a v lese, takže začínám nezvykle i v mikině.

Za nějakých 20 minut jsem na Slunci a mikina jde dolů, protože již teď mi je jasné, že dneska se bude topit na maximum. Následující pasáž, která sice má pouhou půl míli, je absolutní neudržované peklo. Doslova se musím prokousat, procpat skrz keře či malé stromky a do toho tam je hromada popadaných stromů, takže solidní gymnastika. A jako bonus na závěr této sekce mě uvítá zbytek ztrženého mostu, takže musím brodit. A nakonec to byl nejhlubší brod v Coloradu – místy do půlky stehna. 😉 Až později během oběda jsem z navigace zjistil, že ten most tam není minimálně od roku 2019 a spousta hikerů chodí oklikou po cestě. Ale já to beru jako zajímavý zážitek v rámci posledního dne v Coloradu. 😉

Pokračuji dále, nyní to už je normální trail, který brzy naskočí na lesní cesty, takže žádná další gymnastika nehrozí. 😉 V okolí jsou k vidění spíše kopce, hory jsou už definitivně za mnou. Poslední pohled na hory v Coloradu se mi naskytne, když se vydrápu na poslední kopec. Dle navigace to vypadalo na mini kopeček, podle toho se nastavila i hlava a ejhle, on to byl solidní, i když krátký, stoupák. Ale hodně tomu pomohlo Slunce, které opravdu neskutečně peče. Je to příprava na Wyoming, kde minimálně první část je placka, kde bude sakra horko a problém s vodou.

Kolem jedné odpoledne zastavuji u poslední vody v Coloradu, ta další je až na hranici Colorado/Wyoming, což je za 8-9 mil. Ve stínu posedávají 3 hikeři, které jsem ještě na trailu nepotkal – Mary, Sam a French man. U French man předpokládám, že je z Francie, ale řekne mi, že je z Québec, Kanada. Tak mu říkám, že to je v podstatě taky Francie. 😉Kousek dál si najdu fajn rovné místo na uvaření oběda. Během pauzy projdou další 2 noví hikeři. Vypadá to, že jsem došel nějakou větší bublinu hikerů, jinak to není možné.

V půl druhé startuji na finální pasáž v Coloradu. Trail se bude víceméně vlnit a nenápadně stoupat. Mám v plánu si dát pauzu až u hranice, takže to v tom horku bourám vpřed a postupně potkávám Mary, Sama a French man, jak odpočívají, a pak procházím kolem skupiny dalších 4 hikerů, které jsem ještě nepotkal. Teď už to je jasné, opravdu jsem musel dojít větší bublinu hikerů, co začínali podle všeho dříve než já. Než udělám poslední kroky ve státu Colorado, tsk se se mnou přijde rozloučit mládě srnky stojící přímo na trailu. 😉

A v 16:26 jsem na hranici. Užívám si to víc než přechod hranice Nové Mexiko/Colorado, které jsem měl na asfaltu, jak víme. Tady to je uprostřed divočiny mimo civilizaci. Tak se mi to líbí. 😉 A jsem tu sám, což taky oceňuji. Samozřejmě je třeba udělat fotodokumentaci a natočit i nějaké to video.

Kousek za hranicí si dávám první pauzu ve Wyomingu. Sám jsem zvědav, co má pro mě nachystáno. Colorado v jedné větě byla náročná, ale ohromná pecka. 😉

Za 2 míle mám v plánu nabrat vodu, a pak to ještě dotlačit na jeden kopec. Potok je ale vyschlý. Pokračuji dál a v navigaci zjistím, že další voda je až za 7,2 míle a je půl šesté. To je moc daleko. Vracím se, protože jsem překračoval nějakou vodu na trailu a zkusím najít zdroj. Chvilku pátrám a podaří se mi najít mini potok schovaný ve vysoké trávě. Paráda. Beru 2,5 litru a čekají mě poslední 3 míle.

Než se dostanu na vršek kopce, tak se projdu po podmáčené louce, takže tenisky jsou opět mokré. 😂 Na kopci mám pěkný výhled do okolí a spoustu prostoru, kde si postavit stan. Ale co mě nejvíce těší je absence komárů!!! Absolutně diametrálně odlišný zážitek, když si vařím večeři (Knorr rýže – příchuť Španělsko) a neotravují mě ty potvory. 😉 A do toho mám další nádherný západ slunce, takže Wyoming se na první večer vzorně připravil. 😉