17.6.2022 – konečně zase nějaké pořádné výhledy
Noc byla naštěstí bez větru, takže jak pocitová teplota byla OK, tako se ten strom, u kterého jsem spal, nehnul. Ale nebrat si příklad ohledně místa na spaní! Tohle byla výjimečná situace. Kdyby byl včera večer vítr nebo déšť, tak tam nespím. Vstávám před půl sedmou a před osmou jsem na trailu.
Pokračuji v mírných vlnách, ale jsem stále “zakletý” v lese. Až po cca hodině vidím místo pro stan, které odpovídá mému standardu. Ale včera bych měl co dělat, abych tam bezpečně došel, protože únava byla opravdu velká. Dneska se nějak neumím dostat do tempa, jsem nějaký marný. Po krátkém výstupu mě čeká dlouhé klesání a asi ve 1/3 se vymotám z lesa a mám krásný výhled. To mi hned zlepší náladu, a tak si dávám pauzu a kochám se. 😉
Na konci klesání beru vodu, ale pauzu na oběd si dám až za další 3-4 míle. Nejprve ostře a krátce stoupám a poté následuje fajn procházka lesem – jak listnatým (podle mě osika), tak “depresivně” jehličnatým. 😉
Celou dobu to jsou mírné vlny, takže se jde na pohodu. Po dvanácté si dávám pauzu a slušně se zatahuje. Jakmile pokračuji dále, tak slyším v dáli hromy. Naštěstí tomu utíkám. Za chvilku jsem před nejdelším stoupáním dnešního dne. Jsem po obědě (plný energie), takže do toho vlítnu a ukrajuji výškové metry. Mám za to, že už musím být skoro nahoře a navigace mě těžce vyvede z omylu – jsem teprve v polovině! 😂
Jakmile se přehoupnu přes vrchol a klesám, tak to konečně začne být zase ta paráda. Luxusní výhledy, nové horské masívy, prostě to, co mě nabíjí energii a já hned ožívám a dopolední marnost je pryč. 😉
Sestupuji a potkávám 2 kolaře, 5 motorek (krosky), a pak mi to dojde – klesám až na parkoviště, proto takový “provoz” na trailu. Na parkovišti je celkem živo a já se chystám na finální stoupání. Po chvilce začne poprchávat, ale nade mnou je modro a slunečno. Jenže během minuty se obloha zasáhne a déšť se rozjede na plno. Rychle se schovám pod velký strom a cca 10 minutový vydatný déšť přečkám relativně v suchu. Poté pokračuji dal ve stoupání, které ale není vůbec ostré, takže se moc nezadýchávám. Díky tomu dešti je všechno “umyté” a vypadá to surověji. Ve finální části stoupání nabírám vodu a doufám, že se brzy vymotám z toho lesa. Opět tu jsou suché stromy a je to v solidním svahu.
Dnes se ale na mě usmálo štěstí a já se na konci stoupání dostanu nad úroveň stromů a jsem na jakési hřebenové trase. Paráda. Fotím výhledy či zajímavý západ Slunce díky přítomným mrakům.
Potom, co si splním normu ohledně nafocených snímků, hledám místo pro stan. Tady to nebude problém a vyfotím si nakonec i stan a mě. 😉
Pak následuje klasika co se týká večeře – má to cenu psát, co jsem měl? 😂 Ano, je to opět Knorr – opět rýže a těstoviny – opět příchuť kuře a brokolice. 😉 Během večeře se připravuji na zítřek. Dopoledne se dostanu do Monarch passu a budu stopovat do města Salida. Mám slabý signál na mobilu, a tak prověřuji ubytování. Bohužel oba hostely jsou plné (je víkend), takže to vidím na RV park. Pak fotky a článek a najednou je skoro 11! Nejvyšší čas jít spát.
dneska: 23 mil (37 km), total: 811 mil (1 298 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)