30. den na CDT

2.6.2022 – loučení s Novým Mexikem a vstup do Colorada

Probírám se před osmou a dneska se už bude šlapat. 😉 Na snídani si dávám banány a smoothie – je snaha do sebe dostat co nejvíce vitamínů, když jsem ve městě. Na pohodu se balím a tu na mě volá hiker, který dorazil k večeru. Zjišťuji, že se známe z Pie Town. Celkem dlouho se bavíme – borec si v Grants koupil kolo a do Chama to vzal obloukem na kole přes Grand Canyon. Ano, každý si našel svou vlastní alternativu. 😉 Jakmile mám sbaleno a vše po sobě uklizeno, tak si volám s našima.

Něco po půl 11 vracím klíče od záchodů + sprch a loučím se s RV parkem. Mám v plánu zajít do pizzerie, která je po cestě a otvírá v 11. Bohužel ani v 11:10 nikde nikdo, a tak se musím cca 10 minut vracet a jdu opět do mexické restaurace jako včera. Dávám si burger, hranolky a ledový čaj. Kolem poledne jsem připraven zaútočit na Cumbres pass, který je od RV parku vzdálen 14 mil. Než se vymotám z města Chama, tak už mám za sebou 2 míle. Tak to by šlo. 😉

Takže už mi zbývá pouze 12 mil, což je cca 4 hodiny chůze. Energie doplněna, Slunce svítí akorát, takže podmínky jsou ideální. Rytmickým krokem ukusuji jednotlivé míle a kochám se zeleným okolím, které se nám začíná vlnit, pořádně vlnit. 😉

Za hodinu a něco vidím před sebou v zástupu 4 hikery. Se mnou už jsme jako karavana velbloudů, která míří do Cumbres passu. Protože si za cca 45 minut dali pauzu, tak je docházím, v rychlosti prohodíme pár slov a já pokračuji dál doklepnout ten road walk.

Před třetí hodinou odpolední je velká událost – loučení s prvním státem na CDT – Nové Mexiko. Letos to je pro mě díky uzavírkám netradičně na asfaltu, ale nesnižuje to, že se jedná o velký milník. 😉 Musím uznat, že Nové Mexiko prověřilo mé “hikerské” zkušenosti na 150% a bylo to jak fyzicky (to jsem i čekal), tak mentálně (tady jsem to nečekal v takové míře) náročné. No a když je loučení, tak musí za chvilku být vítání. 😉 Objeví se tabule, která mě vítá v Coloradu a já začínám ve druhém státu ukrajovat první míle.

Poslední 1,5 míle do Cumbres passu byla podle mapy velká smyčka a bylo jasné, že se tady bude dohánět slíbených 600 výškových metrů z Chama do Cumbres passu. Zdálo se to nekonečné, ale nakonec to jako u všech nekonečných cest jednou skončilo a bylo hotovo. 🙂

Je 16:15 a já po více jak 5 dnech jsem zpátky na oficiálním trailu. A co víc, já jsem zpátky na cca 40 cm pěšině. Tohle mi chybělo. Opravdu to je změna – najednou žádné auta a jen ticho a příroda. A hned za chvilku na mě vyskočí zbytek sněhu. Jsem nyní ve výšce přes 3 000 m.n.m, takže se není čemu divit.

Pokračuji jednu míli a něco k vodnímu zdroji, který je zaznačen v navigaci. Během té doby překračuji několik malých potoků, ze kterých by se taky dala vzít voda a nejsou uvedeny v navigaci. Zatím to tedy vypadá, že tady vodu až tak složitě řešit nebude třeba. U oficiálního zdroje mě přivítá luxusní potok a nabírám si 3 litry. První litr hned filtruji skrz nový filtr a to je tedy jiná! Litr vody je přefiltrovaný těžce pod minutu a bez námahy. Ano, filtruji daleko čistější vodu, ale hlavní plus je ten nový filtr. 😉

Pak už v podstatě vyhlašuji pátrání po místě, kde dnes složím hlavu a to nalézám cca 2 míle od Cumbres passu po šesté večer. Je to sice trochu divočina, co se týká rovnosti, ale nějak to zvládnu.

Na večeři si dávám bramborovou kaši a dorazím to pár Haribo medvědama. 😂 Pak už tradiční kombo – fotky + článek. Není signál a asi jen tak nebude, tak bude třeba vyčkat na články – teď si říkám, že tohle mělo být napsané v minulém článku. Ups. 😂 Protože jsem dneska končil s chozením již v šest, tak v půl deváté je dopsáno a jde se spát.

dneska: 16 mil (26 km), total: 540 mil (864 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)