23. den na CDT – Honzova cesta

26.5.2022 – menší změna plánu

Teda, to byl dneska den!!! Abych náhodou nezaspal autobus, tak tělo podvědomě celou noc neumožnilo tvrdý spánek. Pořád jsem se převaloval, ale nezaspal jsem. 😉 V 5:15 dobaluji zbytek věcí a po půl šesté se sunu směr benzínka. Tam už je hikerka, co to valila ala závod v chůzi a pro mě nový hiker. Takže jsem správně. Ještě dorazí další pro mě nový hiker a hikerka, kterou jsem krátce viděl v Pie Town.

V 6:05 dorazí autobus a opět to byl zajímavý sociální zážitek. Hledám místo a tam kde mám být volno, tak je přes obě sedačky roztažený borec, kterému nemám odvahu cokoliv říci. 😂 Pak najdu fleka a rychle usínám. Za 1,5 h jsme v Albuquerque. Jeden hiker se s námi hned loučí – jede rovnou do Chama. Ostatní 3 jedou opět autobusem do Denveru a dají si pauzu. Prostě Amíci, ti si můžou dovolit odjezd na týden až dva z trailu, protože mají kam. Já mám jet vlakem, ale v hlavní budově je pouze okno a informace (stále zavřené) pro “slavný” Amtrak. Mám cca 2 hodiny času, tak věřím, že někoho najdu, kdo mi to potvrdí. A tak čekám, dívám se na mapy a navigaci a uvědomím si jednu věc. Trail mezi Grants a Cuba je zavřený pouze v první polovině. Ta druhá, která končí v Cuba by se dala projít. 😉 Hledám tedy, zda po cestě, kde plánuji stopovat, není nějaká odbočka, co by křižovala trail. A anoooooo, je tu cesta 279 – cca 12 mil k trailu. OK, je rozhodnuto – nebudu stopovat až do Cuba, ale níže k odbočce 279 a pak to zkusím dorvat až k trailu. Já vím, asi 38. varianta. Doufám, že už poslední a od Colorada nebudu muset vymýšlet takové bejkárky. 😉

Vlak má odjíždět v 9:35 a po deváté to v hlavní budově ochotně diriguje sekuriťák. Ukáže mi, kudy se dostanu k vlaku a potvrdí mi, že to je můj vlak. Super. Za necelou půl hodinu jsem v Bernalillo. Jen pro porovnání: autobus Greyhound, hodina a půl – 52$; vlak Rio metro transportation system, půl hodina, 0,75$. To není překlepu, opravdu jsem si kupoval denní pass za necelý dolar a ani to nekontrolovali. 😉 Vlak jede až do Santa Fe a přišlo mi, že to je “výletní” vlak.

V Bernalillo mám 2 úkoly: pořádnou snídani a nákup. Snídani si chci dát v podniku Chef Chason’s Pancake House. Je tam tak narváno, že čekačka je 45 minut. OK, počkám, Rychle volám změnu plánu domů, aby se nedivili, že se neozývám z Cuba. Následuje luxus snídaně a pak po cestě beru obchod a nakoupím jen pár věcí a skoro 4 litry vody.

Procházím k silnici 550, kde chci stopovat. Jenže jsem v centru, kde to je samý semafor a 3+3 pruhy = tady není šance stopovat. Jdu tedy cca půl hodiny na výpadovku a koukám kolem sebe. Zaujmou mě žabáci z plechu či zarostlé obrovské parkoviště.

Jak poznáme, že už jsem na správném místě, co se týká stopování? Skončí chodník. 😉 Popojdu ještě dál k ceduli, kde je napsána Cuba a hážu palec do cesty – tady už jsou pouze 2 pruhy. Jezdí velké množství aut, ale nikdo nezastavuje. Ani se nedivím, protože si do těch naleštěných kár vzít toho umazance (mě) nedává smysl. 😂

Po cca 15-20 minutách mi zastaví starý hranatý Nissan a tam sympatická holčina. Jede do prvního městečka San Ysidro, což je cca 20 mil. Paráda. Během cesty se bavíme o spoustě věcí a přijde řeč na to, že by mě i hodila do Cuba, ale nemá tolik benzínu. Tady mi nahrála a vysvětluji, že vlastně potřebuji jen cca 15 mil za San Ysidro. Ukazuji to na Google mapách a je rozhodnuto – zaveze mě až k odbočce na cestu 279. Naprosto boží stop. Jakmile jsme na odbočce, tak jí dávám aspoň 5$, bohužel nemám 10-ti dolarovku.

Jsem překvapen, že cesta 279 je asfalt a celkem provoz. OK, tak zkusíme další stop, ale tentokrát i půjdu. Krajina je neskutečná – ta vyschlost je téměř hmatatelná. Ani se nedivím, že to tady kolem všechno uzavřeli.

Ukrajuji jednotlivé míle, ale nikdo nezastavuje. A co je zajímavé, tak spousta aut jsou turisti a po nějaké době se vracejí. Tam dál asi bude něco ke skouknutí, ale netuším co. Aspoň, že mám na co koukat i já a fotím. Po 8 mílích (skoro 3 h chůze) mi zastaví velký pick-up a tam indián. Vysvětluje mi, že ty auta jedou do indiánské rezervace, kde žijí. Tak už mi to všechno dává smysl. Borec mě zaveze až k místu, kde se protíná asfalt a CDT. Luxus.

Je 16:15 a já ukusuji další metry na CDT, které jsou zde otevřené. Paráda. Nakonec to balím po cca 0,5 km. Není kam spěchat a okolí vypadá tak, že neumím najít slova, která to správně vystihnout. Víte co? Pojďme se podívat na fotky. A našel jsem si parádní místo pro stan. 😉

V půl sedmé se vracím k cestě, protože tam je water cache a zítra podle mapy nebude voda = beru si skoro 4 litry. Večer dojíždím na pohodu, vařím si bramborovou kaši s příchutí česneku a kochám se pohledem ze stanu. Jsem moc rád, že to nakonec dopadlo takhle, protože bych vás i sebe ochudil o tento luxusní obrazový materiál. 😉