19. den na CDT

22.5.2022 – nekončící “rovný” road walk

Probouzím se kolem 7, a protože jsem šel spát před půl desátou, tak jsem se fajně vyspal. 😉 Slunce se už taky opřelo o stan = ranní kolečko bylo příjemné, co se týká teploty. Zpátky na cestu/trail naskočím po osmé a za mnou jde jedna hikerka. Za chvilku mě dochází, pozdravíme se a valí to dál. Jede neskutečně – vypadá jako závodnice v chůzi. Za chvilku mi zmizí. 😂 Už to pomalu tuším, že dnešek bude celý den road walk na prašné cestě. Ale to vůbec nevadí. S čím ale bojuji je překvapivě teplota (fouká studený vítr) a cítím se nějaký malátný. Ale i tak postupně ukrajuji další a další míle.

Road walk se zdá být nekonečně rovný. Sem tam jen lehce zahne a zase vidím rovnou čáru až k obzoru.

Přesně v poledne docházím k TLC ranch. Cestou jsem potkal spoustu vstupních bran k jednotlivým rančům, ale většinou tam je hned napsané: Soukromý pozemek, zákaz vstupu, atd. U TLC je to naopak. Majitelé připravili fajn posezení pod střechou, které je součástí starého srubu, který stojí přímo u cesty. Dále tam je voda a to je luxusní záchrana.

Již tam sedí jeden hiker, kterého vidím prvně a holčina, která mě přesprintovala ráno. Mám za sebou 11 mil, takže je třeba nakrmit tělo. Vařím si Ramen nudle a doklepnu to mixem ořechů. Tělo začíná žádat víc a víc. 😉 Ale i během pauzy je mi celkem chladno, a tak se dlouho nezdržuji a v jednu odpoledne pokračuji dále.

Odpoledne Slunce konečně převzalo otěže a najednou je mi i horko. Strojovým tempem pokračuji a jestli mi dopoledne přišla cesta rovná, tak odpoledne byla super rovná. Nabízí se mi pohled na cestu, kterou někdo narýsoval podle pravítka a nekončí. Fakt mazec. 😉 Ve 3 odpoledne si dávám další hodinovou pauzu. Není kam spěchat a míle zatím plním dle normy. 😉

To, že jsem hned odpoledne potkal u cesty mezky, jsem bral v poklidu a ani jsem je nefotil. Ale že kolem 5 potkám u cesty lamy, tak to jsem nečekal. 😉

Kolem šesti jsem na křižovatce a rozhodnu se vzít kratší alternativu, protože u té delší je problém s nedostatkem vody. Pokračuji další skoro míli, a pak najdu místo uprostřed ničeho. Opět mám 360 výhled bez jediného stromu. Celkem fouká vítr, a tak se rozhodnu, že si nejprve uvařím. Chtělo to změnu – vrátila se Knorr rýže s příchutí Chicken. Po půl osmé, kdy mám všechno hotovo, stavím stan. Aniž bych to nějak plánoval, tak se mi podaří postavit stan tak, že přímo ze stanu vidím zapadat Slunce. Díky mrakům se rozjede parádní show, která dramaticky končí tím, že se rozhoří celý obzor nad linií hor. Mlčky sleduji a v hlavě si říkám, jaké parádní zakončení dnešního dne na mě čekalo.

V půl deváté mě samozřejmě čeká oblíbená dvojka: fotky a článek. Daří se mi to stihnout do hodiny, takže v půl desáté jdu na kutě.

dneska: 24 mil (38 km), total: 367 mil (587 km)