Z Bolatic do Lordsburg

30.4.2022

A je to tady. Vše sbaleno a já vyrážím na další dobrodružství – tentokrát je to zkratka CDT, jak víme. Odpoledne se loučím s tetou, s rodinou od bráchy a s nejbližší rodinou vyrážíme po půl třetí směr Ostrava – Svinov, kde uděláme tradiční selfie fotku a fotku mě s tabulí. Tradice se musí dodržovat. 😉

Než skutečně odjedeme, tak nacvičujeme hromadný přesun z nástupiště 3 kolej 2 na nástupiště 4 kolej 1 a když už tak všichni cestující jsou, tak pro velký úspěch opět zpátky na nástupiště 3 kolej 2. Ne všichni ocenili tuto “hru” od výpravčího. 🤣 Vlak konečně přijíždí s cca 10 minutovým zpožděním a my se loučíme. Na to, že to bylo poněkolikáté (tz. mám natrénováno), tak je to čím dál těžší se loučit. Ale jako chlap se to snažím skrývat. 😉

Vlak dorazil po sedmé večer do Prahy a já beru AE bus na letiště. Do autobusu nastoupila skupinka mladých nastylovaných hezounků (kolem 25 – takže pro mě mladých 😉) a to vám byl slovník, který strkal do kapsy i zkušené dlaždice, kteří jsou v tomto přeborníci. Tedy už asi ne. 😉

Na letišti mám důležitý úkol – antigen. Vstup do USA je nyní podmíněn jak dokončeným očkováním, tak negativním antigenem ne starším než 24 hodin. Kolem 20:00 jsem otestován a za cca 10 minut mi přistane SMS, že jsem negativní. Paráda. První krok hotov. V rámci letenek v mobilu tedy nahrávám potřebné údaje a dokumenty ohledně Covidu, a pak hledám místo, kde bych složil hlavu. “Naše” sedačka je zabraná, a tak jsem v sedadle a kolem půlnoci to na drzo zaparkuji v sedačce od KFC. 😂

1.5.2022

Noc je mazec, jak vstávám kolem půl 4, tak jsem solidně dolámaný. Přecházím na terminál 2, kde beru krátký let do Amsterdamu. Noční nepohodlí má luxusní účinek – okamžitě usínám a z letu si skoro nic nepamatuji. 🙂 Ale jednu fotku mám.

V Amsterdamu mám cca 2 hodiny na přestup, takže v klidu najdu bránu a sleduji, jak se naše letadlo postupně zaplňuje zbožím, atd.

Začíná boarding do letadla a tu se v mikrofonu ozve: “Mr Hanzlik, Mr Hanzlik!” Jdu k přepážce a tam už na mě čeká borec a že budeme řešit víza a můj minulý pobyt v USA. Oou, tohle nezačalo dobře. Nejprve si vysvětlujeme, proč mám nové víza do USA, když ty minulé stále platí. Minulé víza sice platí, ale pas mi přestal platit. Mám tedy nový pas, ale v něm samozřejmě nebylo staré vízum, proto mám nové vízum. Borec, že se to stává pořád dokola a že jsem si nemusel vyřizovat nové víza. Stačilo vzít starý pas s vízem a nový pas. Tohle jsme si tedy rychle srovnali, ale pak přišla “parádička”. Já jsem PCT končil v lese a do Kanady jsem vstoupil bez toho, aniž by to USA oficiálně vědělo a zároveň jsem odlétal z Vancouveru = dle záznamu to tedy vypadalo, že jsem v Americe byl až do doby, kdy jsem znovu žádal o vízum v ČR (prosinec 2021)!!! A to už nebyla sranda. Vysvětluji mu celou záležitost, borec si píše poznámky a nakonec potřebuje nějaký mail ohledně letu z Kanady. Prohrabávám v mobilu maily a naštěstí nacházím čísla letu a vše kolem toho. Borec si to opět píše a loučíme se s tím, že by to mělo být OK. Tak uvidíme. 🤣

Samotný let (skoro 11 hodin) byl solidní mazec. Trochu jsem si odvykl a kolena neustále hlásila, že takhle teda ne. Ale píšu tento text, tak jsem to přežil. 😂 Skouknul jsem filmy Eternals a Shaft, dostal spoustu jídla, takže to zas tak špatné nebylo.

Na americkou půdu dosedáme s menším zpožděním kolem poledne LA času.

Já jsem v poho, protože můj vlak jede až v 10:00 večer. Čeká mě pohovor s imigračním úředníkem a ten mě nezvykle dlouho proklepává. Pořád se ptá na cestu, časovou náročnost, výbavu, práci v ČR a zakončí to dotazem na účet a množství peněz. Přihlašují se do on-line bankingu a ukazuji aktuální stav. Poté konečně přistane vstupní razítko do pasu. Paráda!!! Další krok hotov. Vycházím z budovy a čekal jsem facku v podobě velmi teplého počasí, ale nakonec to není zatím taková hrůza. Beru si autobus, který mě vezme na Union station. Tam dorazím kolem 14:20. Vše krásně hraje, mám spoustu času. Asi už tušíte, že za chvilku to přestalo hrát! 😉

Jdu se na informace zeptat, kde si můžu nechat batoh, abych si v klidu (důležité slovo) šel do centra zařídit novou simku. V ruce mám papír s odjezdem vlaku, abychom si vzájemně rozuměli. Borka mrkne na papír a suše prohodí, že vlak je zrušen!!! Ze mě vypadne: “Prosím?” a opět slyším: “Zrušeno!”

A tím se ve 14:29 spustila časomíra! 😂 Ve vteřině si uvědomuji závažnost informace – nejen, že mi to naruší celý můj další plán se startem na trailu (bavíme se o vlaku, co jede cca 13 hodin), ale hlavně hrozilo to, že bych “musel” strávit dnešní noc v Los Angeleských ulicích a to opravdu nechcete. 😉 Ptám se, jaké jsou mé možnosti a ty byly následující: vrácení peněz; rezervování nového vlaku; dostat se do Lordsburgu autobusem nebo letadlem/autobusem. Lidské tělo je luxusně navržený stroj. Ve vteřině se přepojuji z módu: Unavený rozsekaný člověk, který chtěl v klidu vyřešit simkartu do módu: Teď musíš zarvat a zkusit to co nejrychleji vyřešit. U přepážky s prodejem jízdenek zjišťuji, že další možný vlak je až ve středu. To je příliš pozdě a řeším tedy vrácení peněz.

Časomíra je na čase 14:48 a já vybíhám z hlavní budovy. Ale hned se zastavím a vracím se, abych přes wifinu zkusil, jak to vůbec vypadá s autobusem společnosti Greyhound. Nabízí se mi jízdenka s odjezdem dnes v 16:55. To vypadá nadějně. Snažím se koupit lístek, ale neprojde platba. Kašlu na to a upaluju s báglem do centra, abych si nejprve vyřídit SIM kartu v pobočce Verizon. Dveře pobočky otvírám v 15:15. S borcem začneme řešit simku a za cca 20 minut je vše hotovo. Ještě chci pořešit, aby se mi automaticky každý měsíc strhávala daná částka a zde narazíme na problém. Verizon nenabízí možnost strhávání platby zahraniční kartou. Je to sice problém, ale čas mě tlačí a proto se domlouváme, že si to zkusím pořešit sám.

Časomíra nyní ukazuje 15:45 a mě čeká nějakých 2,5 km na stanoviště autobusáku Greyhound. Sice netuším, jestli je to správný autobusák, ale není čas to prověřovat. Nořím se do LA ulic a beru to středem, co nejkratší cestou. A tu začínám vidět tradiční stany bezdomovců, které jsou po celé šířce chodníku. Přebíhám tedy z jedné strany na druhou, ale i tak se mi v jeden moment podaří vletět do ulice, kde jsou stany po obou stranách. Dupnu po brzdě, rychle zařadím zpátečku a hledám jinou ulici. 😂 I v další ulici jsou stále stany, ale ne v takové hustotě. I když ze mě leje, tak doslova prolítávám touto oblastí a až později v klidu zjišťuju, že jsem prošel nechvalně známou část Los Angeles, která se nazývá Skid Row. Schválně si to vygooglete, co to je za parádu. 😉 Sice jsem doma uvažoval, že jestli bude čas, tak něco v LA skouknu, ale že si nakonec naordinuji tohle jsem netušil. 😂

Do budovy autobusáku vlítnu s časomírou 16:20. Chvíli stojím frontu, která se nehýbe. Pak vidím samoobslužné kiosky a jdu na to. První mi nebere kartu! U druhého jsem úspěšný a tisku si jízdenku. Časomíra ukazuje 16:30. Řeším detaily ohledně štítku na batoh a je hotovo. Ty kráso, já asi fakt odjedu. Ani ne 10 minut a nastupujeme. Co se týká osazenstva autobusu, tak je to “zajímavé”. Můj dojem potvrzuje i paní Jessica, která jízdu organizuje a vše vysvětluje. Je velice rázná a je jasné, že se nebude s nikým párat – kdo nebude sekat latinu, tak poletí z autobusu = celá cesta do Phoenixu byla díky tomu OK. Jsem za to vděčný, protože když Jessica vysvětlovala cosi o nelegálnosti jakékoliv zbraně v El Pasu a mají se jich tedy hned tady v LA zbavit, tak jsem přestal poslouchat. 😂 Kolem osmi večer se mu daří usnout.

2.5.2022

Ve Phoenixu jsme o půl jedné ráno a máme hodinu čekání ve vestibulu. Tady se to panoptikum postav ještě více rozroste a já jsem celou dobu ve střehu. Opravdu zajímavý sociální zážitek, ale napodruhé není třeba. 😉 V půl druhé se vracíme do stejného autobusu a jedeme dál. Kolem 5 ráno prohrávám svůj boj s jet legem a již se mi nedaří usnout. Ale to nevadí, protože aspoň vidím krásný východ Slunce. V Lordsburgu jsme v 7:45. Paráda!

K motelu Econo Lodge to je jen kousek a tak v 8 se již bavím s recepčním, jak to vypadá. Mám štěstí, můžu se hned ubytovat. Takže celkový čas door to door byl neuvěřitelných cca 50 hodin!

Na recepci bylo napsané, že od 11 do 15 nepoteče voda = neváhám a hned beru sprchu útokem. To je pak jiné kafe. 😉 Poté si zaskočím do protější restaurace a dávám si první typickou snídani – vajíčka, šunka, hash brown, tousty a horkou čokoládu. 😉

Po snídani si srovnávám věci a uvažuji, jak to nakonec udělám, co se týká poslání balíků. Dále řeším dobíjení americké simkarty a nakonec to půjde přes “dobíjecí” karty koupené na internetu. Není to automatické, ale vyřešil jsem to. 😉 Odpoledne jdu na poštu pro krabice, protože si balíky chci v klidu připravit na pokoji. Po poště následuje nákup. V prvním supermarketu nemají vše, a tak ještě zbytek dokupuji ve Family Dollar obchodu. Je cca 3 odpoledne a Slunce jede na max. Hodinky zatím sice ukazují pouze 32 stupňů, ale já mám pocitově dobrých 35-36. 😂 Jinak Lordsburg je opravdu poklidné městečko.

Vracím se na pokoj a dopisuji článek. A to už cítím, jak na mě padá únava a taky pořád bojuji s jet legem – v ČR je o 8 hodin více. V 16:35 zavírám oči a proberu se kolem půl noci!!! Otočím se na druhý bok a plán je spát až do rána, abych si srovnal spací režim. 😉

3.5.2022

Od 5 rána jsem již vzhůru a v 6 již probírám včerejší nákup a rozděluji to do balíků. V 7 jdu na snídani, kterou mám v ceně. Na snídani jsem sám, což mě překvapuje. Měl jsem za to, ze tam budou další hikeři. Po snídani je v plánu další nákup. Ale pozor – oba obchody otvírají až v 9:00! No nic, nevadí. Stejně je třeba tělo nějak rozchodit. 😉

Po deváté jdu tedy podruhé do ulic nakoupit zbytek jídla do balíků, co budu posílat. Po desáté je vše hotovo a vyrážím směr pošta. Zde jsem si opět potvrdil ochotu personálu s čímkoliv pomoci. S borcem pořeším, jak to co nejlevněji poslat, vypíšu adresy a tadá – hotovo. Další důležitý bod za mnou. Při loučení mi druhý pán ještě říká, abych si dal pozor na ostré slunce a pil hodně vody. Jak píšu – luxus personál. 😉

Po cestě zpět nakoupím zbytek jídla na první 4-5 dní a jdu zpět na motel. Již poněkolikáté podcházím most, kde borci dělají finální práce. Kontrola se s nimi nemažte – borec lítá s vodováhou a měří sklon chodníků a když to nehraje, tak se to znovu betonuje! Nejvíc obdivuji to, že fungují celý den na plném slunci, které je zde fakt masakr.

Kolem poledne vše balím a batoh už má solidní váhu. A to tam ještě přijde voda! Co jsem si vymyslel, to mám. 😂 Pak dopisuji článek, abych to před zítřejším odjezdem stačil nahodit na web. 😉

Naposledy jdu do obchodu – chybí mi zapalovač a láhev na vodu. Ti borci u mostu ze mě musí mít již srandu. Dneska tamtudy jdu už popáté. 😂 Kolem 4 jdu na jídlo do podniku naproti. Tentokrat si dávám kuře s rýží ve sladko-kyselé omáčce. Během čekání na jídlo sleduji ostatní – jsou zde 2 hikeři (vizáž mluví sama za sebe) a pak místní. Mám rád tyto chvíle, protože mi to dává možnost sledovat “obyčejný” chod života v USA.

Tím, jak už mám vše hotovo a již se mi nechce spát (pomalu vítězím nad jet legem 😉 ), tak se to táhne. V 5 se tedy rozhodnu zajít si na druhý konec městečka se podívat na vlakovou “stanici”, kde jsem měl původně dorazit. Ano, pozorný čtenář ví, že to je pošesté, co jdu pod mostem! Naštěstí borcům už skončila směna. 😉 Obloha je víceméně zatažená, takže to jde. Stanicí se myslí jen jedna informační tabule a mini budka. V okolí jsou domy jako vystřižené z westernu. 🙂

Na pokoji jsem zpátky kolem šesté a dopisuji článek. Páni, tak zítra se spustí akce s názvem CDT. 😉 Už aby to bylo, protože už je třeba vypadnou do přírody. Budík bude nastaven na 5:15, protože po šesté musím být na smluveném místě.

Tak příště to již bude přímo z trailu. 😉