Původně jsem neplánoval napsat příspěvek, ale nakonec jsem sám sebe „ukecal“. 😀 A v podstatě to bylo jednoduché. Za prvé došlo k parádnímu shledání hiker-trash a taky Nízké Tatry jsou luxusní. 😉
13.9.2020
Můj dnešní plán je celkem jednoduchý – potřebuji se dostat do Telgártu, kde se setkám s Kubou a Martinem alias DvaNaTahu. Ano, správně, píšu tady o těch dvou hikertrash, se kterými jsem ušel něco málo/hodně na PCT. 🙂 Martin a Kuba zrovna jdou SNP. Původní plán byl s nimi jít celé Nízké Tatry, ale díky kolenu jsem to musel ořezat na 2 dny. Odjíždím v 8:50 z Ostravy-Svinov směrem Banská Bystrica. Tam mám cca hodinu čekačku a pak naskakuji na vlak směrem Telgárt. A již ve vlaku se přepínám do hikerského módu. Kolem půl 4 odpoledne vystupuji na železniční zastávce Telgárt – penzión. Hned za stanicí začíná zajímavá železniční stavba – tzv. Telgártská smyčka. Jedná se o 2,3 km dlouhý okruh, který je vytesaný ve skále a vlak tam nastoupá 31 výškových metrů. Nakonec vlak pokračuje dále po Telgártském viaduktu.
Volám tedy Martinovi, jak to vidí časově s příchodem do Telgártu a načasované to máme parádně. Martin má dorazit do hodiny a Kuba do cca 20 minut. Takže za chvilku se vítám s Kubou. Kuba mi doporučuje skouknout nedaleký Chmarošský viadukt, který viděl těsně před železniční stanicí. Asi to bude něco extra, když se u toho fotí jak motorkáři, tak na jedné zavijance na louce rodina nastrojuje cca 2-letou holčičku s viaduktem v pozadí, která z toho má solidní stres.
Čekáme s Kubou na Martina u Depo Café Telgárt s výhledem na Chmarošský viadukt a za chvilku se na silnici objeví Doktor. Opět velké vítání a za chvilku mi vůbec nepřijde, že jsme se neviděli více jak rok!!! Masakr. Valíme po hlavní cestě do centra Telgártu, kde Martin zajistil sdílené ubytko. Nakonec nás čeká pokoj, který bude jen pro nás 3. Paráda. Pánové se nejprve musí trochu zkulturnit – přece jenom jedou klasický hikertrash styl. 😀 Pak vyrážíme do nedaleké restaurace a penzionu Horehronská Kúria, usedáme na venkovní terase a dáme si pizzu, pivo a kecáme – prostě klasika jako na PCT. A tady malá soutěž – najdi 6 rozdílů – vlevo 2020, vpravo 2019. 😀
14.9.2020
Dneska nám Doktor naordinoval pouze 16 km s převýšením nahoru cca 1 200 m a dolů 800 m. Vstáváme tedy kolem 8 ráno a na pohodu roztáčíme dnešní den. Já mám jídlo dovezené z domu, takže již posnídám na baráku. Pánové mají v plánu nakoupit zásoby na další dny, a tak to spojí i se snídani. Tu si dávají v parku před školou. Hádám, že paní učitelky i děti jsou již zvyklé na hikery tlačící do sebe snídani pod okny. 😀
Po desáté vyrážíme směrem nahoru. Čeká nás více jak 1 000 výškových metrů na jeden zátah. Ano, to je cesta po červené směr Telgárt – Kráľova hoľa (1 946 m.n.m.) Směrovky říkají, že nahoru to má trvat 3:15 h. Tak uvidíme. Vyrazíme do kopců a za chvilku jsme již seřazeni jako na PCT – Kuba těžce vepředu a já s Martinem vzádu. 🙂 Trail se s námi hned ze startu nepárá a čeká nás drsné stoupání. Slunce už taky jede na max, ale první část je naštěstí schovaná v lese, takže to jde. Valíme to nahoru tak, že se nám daří předejít pár turistů před námi. Původní plán byl setkat se u pramene Zubrovica, ale Kuba byl tak rozjetý, že pokračoval dál a my s Martinem jsem si dali jen krátkou pauzu a taky to tlačili dál. Na Kráľove hoľe jsme s Martinem pod 2 hodiny. To je slušné.
Najdeme Kubu, který již „zarezervoval“ parádního fleka s výhledem na Vysoké Tatry. Jeho výsledný čas je 1:30 h!!! Masaker. Protože nás čeká pouze dalších cca 10 km k Útulňa Andrejcová, tak se na pohodu flákáme, kecáme a dáme si pivko. Prostě tradiční hikerská siesta. 😉
Odpoledne před druhou práskneme do koní a pokračujeme dále. Čeká nás naprosto luxusní hřebenová pasáž. Viditelnost parádní, slunce jede svoje (možná až moc) a my se prokousáváme dál a dál. Nespěcháme, protože máme spoustu času.
Než se dostaneme k finální pasáži k útulně, tak solidně sestupujeme – přece jenom někde těch 800 výškových dolů musíme splnit. 🙂 Před pátou jsme již u Andrejcové, kde je celkem rušno. Martin ukazuje borce na „recepci“ (tím je myšlenko výdejní okno z boku útulni 🙂 ) SMS potvrzení, že mám domluvené 4 místa v útulně. Bohužel to tam nějak domotali a my jsme v útulně neměli místa. Nehrotili jsme to a postavili jsme si stany. Na útulně se vaří a čepuje pivo = nemohli jsme toho nevyužít. 😉
Během večera si k nám přisednout 2 holčiny – jedna zná Martina coby organizátora z Jesenické 100 a druhá poznala Kubu a Martina coby DvaNaTahu – minulý rok je sledovala. Jj, sociální sítě jsou fakt mocné média. 🙂 A to tak kecáme a přijde k nám další dáma a ptá se mě: „Nešel jste náhodou minulý rok PCT?“ Na mé tváři se objeví rohlík a než ji odpovím, tak se otočím na Kubu a Martina a říkám jim: „Ne vy pánové, ale jestli jsem JÁ šel PCT!!!“ 😀 Všichni 3 vybuchneme smíchem a já dámě vysvětluji, co se děje – že se mnou sedí další 2 hikeři, co šli PCT a jsou známější, ale tentokrát to jsem já, kdo byl poznán. 🙂 Ráda by si poslechla nějaké rady ohledně PCT, a tak ji pozveme i s přítelem ke stolu a další hodiny se Martin, Kuba a já nezastavíme a chrlíme jednu zkušenost za druhou. Kolem 10 večer to zabalíme a jdeme spát za zvuku slovenských a českých táborových hitů, které tam do tmy halekají poslední vytrvalci. 🙂
15.9.2020
Ráno vstávám v 6:30, protože musím nejpozději v 7:30 vyrazit zpátky do Telgártu. Dle mapy mě čeká cca 5,5 h cesty. Vlak odjíždí ve 13:34 a je třeba tam mít nějakou rezervu, hej? 🙂 V půl osmé se tedy loučím s Kubou a Martinem. Strávil jsem s nimi pouze necelé 2 dny, ale přišlo mi to jako bychom hikovali minimálně týden. Jsem rád, že se nám to podařilo aspoň takhle naplánovat, protože to bylo luxus shledání.
Vracím se tedy po červené zpátky na Kráľovu hoľu. Díky vymetené obloze opět sleduji a fotím Vysoké Tatry v pozadí. I když jdu celkem svižně, tak na hoľu docházím skoro přesně dle časového rozpisu na ukazatelích. Tudíž si dávám pouze cca 10 minutovou pauzu a valím dál.
Abych neměl celou trasu úplně stejnou, tak si poslední část z Kráľove hoľi do Telgártu dávám po zelené. Již podle mapy to vypadalo, že to bude ostrý sestup dolů. A mapa nekecala. 😀 Po krátkém a prudkém sestupu jsem něco málo opět šplhal na Kráľovu skalu (1 690 m.n.m.) Tentokrát skala, ať se to neplete. 🙂 Jednalo se o technický výstup, takže ani zde nemám šanci zrychlit. I počáteční sestup je technicky náročný, ale výhledy na celé údolí jsou parádní.
Následuje pasáž schovaná v lese, kde si oddechnu od slunce, které opět jede na plné obrátky. Závěrečná pasáž opět vyskočí z lesa, objeví se Telgárt a já to valím doslova středem dolů. Tato pasáž se dá velice jednoduše popsat – na mapě máte 2 body – Štráfy a Telgárt. Výškový rozdíl je cca 400 m. A pak vezmete pravítko a ty 2 body spojíte a voala – máte trail po zelené. Opravdu to je skoro takhle. Takže dolů do Telgártu po zelené to jde, ale jít to nahoru, tak to je definice trailového pekla. 😀
K železniční stanici dorazím před 1 odpoledne, takže na pohodu. Usadím se do stínu nedalekého stromu a čekám na vlak. Nyní již mám všechno „nastudované“ ohledně Telgártské smyčky, takže jsem připraven a vyfotím si vlak na Telgártském viaduktu i jak vyjíždí z tunelu. 😉
V půl druhé tedy opouštím Telgárt a jedu zpátky do Banské Bystrice, kde mám 1,5 h čekačku na spoj do Ostravy- Svinov. Do Ostravy dorazím po 9. večer a již na mě čeká osobní taxi (taťka).
Sice to byl krátký trip, ale moc fajn, protože jsem se viděl s Martinem a Kubou a Nízké Tatry jsou parádní. Pánové samozřejmě pokračují dále po SNP trase, takže když tak koukněte na FB či Insta – DvaNaTahu. 😉