PCT – návrat domů z Kanady

24.9.2019

Probouzím se kolem 8 ráno – noční šichta se protáhla klasicky do dvou ráno. 😉 Stále mi nedochází, že mám hotovo. Že už nebude žádné hikování, žádné plány kolik mil bych měl ujít, kde je vodní zdroj, kde budu spát, atd. 🙂

Na cestu domů je třeba se pořádně posilnit, a tak opět zavítám do restaurace Rolly’s a dám si luxus snídani – smaženici ala Denver styl, palačinky a horkou čokoládu. 😉

My last breakfast in Canada.

Snídani beru na pohodu a užívám si atmosféru v restauraci – kromě hostů ala já (jsme tady na „dovo“) přicházejí místní dát si svou oblíbenou snídani, kávu a přečíst si dnešní noviny. Po deváté se vracím na pokoj a začínám se balit na cestu domů. V 11 se odhlásím a mám cca 2 hodiny do odjezdu autobusu do Vancouveru.

Tož, tak si trochu projdu městečko Hope. Je pod mrakem, ale naštěstí neprší. Městečko Hope je pro filmové fanoušky známé. Před 37 lety do tohoto městečka přišel akční hrdina mého mládí. A nebyl to nikdo menší než John Rambo!!! 😉 John má zrovna v kinech další díl, a tak v Hope budou mít v říjnu spešl promítání – první a poslední aktuální díl. Tohle bude luxus filmový zážitek. 😉

Movie Rambo: First blood was filmed here.

Samozřejmě si projdu celé centrum městečka, abych nějak využil čas do odjezdu. Celkem mě překvapuje, že Hope je i teď na konci září, kdy uz není ideální počasí, plné turistů.

Town Hope.

Autobus měl odjíždět ve 12:45, ale měl cca půl hodiny zpoždění. Na „zastávce“ jsem jenom já, tak mám pocit, že v buse nebude narváno. Jakmile dorazil autobus, tak vystoupila jedna holčina a já jsem si sedl na její jediné volné místo = bus byl narvaný na max. 😉 Cesta do Vanu trvala cca 2,5 h a končila na Central Pacific Station. Procházím budovou ven směrem na Skytrain (metro) a říkám si, že mi ten interiér je povědomý. Aby taky ne, cca 4 roky zpátky jsem tady v noci čekal na autobus během cestování po Kanadě. 😉

Beru Skytrain a valím to směr letiště. Už tady cítím ten šok – z tiché přírody do hektického města. Tak tohle mi opravdu nechybělo. 😉 Na letišti jsem před pátou odpoledne a let mám až další den v osm ráno. Zaparkuji na „barové“ židli u podélného stolu, kde můžu nabíjet mobil. Nakonec tady zůstanu celou noc.

Vancouver airport.

25.9.2019

Sice jsem přes noc skoro nespal, ale kupodivu nejsem moc unavený. Před šestou ráno se odbavím a přesně na čas v osm ráno se odlepíme z ranveje směr Toronto. Během cca 4 hodinového letu skouknu nového Alladina a Shazama. Coby velký filmový fanda bylo třeba začít dohánět resty. 😀 Do Toronta přiletíme kolem třetí odpoledne a těsně před přistáním mám možnost vidět v dálce slavné skyline s CN Tower. Opět mi naskočí vzpomínky staré 4 roky, kdy jsme se ségrou objevovali krásu Toronta. 😉

Flight Vancouver – Toronto.

Na přestup mám cca 1,5 h, takže se v klidu přesunu k výherní bráně, která je finálním krokem domů. 😉 Během vzletu se loučím s Torontem a letím směr Praha.

Flight Toronto – Prague.

Trochu mě překvapí, že na cca 8 hodinový let máme starší letadlo bez monitorů v sedačkách. Tož, co budu sledovat? 😀😀😀 Nedá mi to a zkouším, zda tady není wifi. A taky, že jo. A na stránkách aerolinek je odkaz na nabídku filmů, seriálů, muziky, atd. Bingo. Takže nakonec skouknu Marťana a nové Avengers. 😉 Ke konci letu se snažím usnout, ale moc se nedaří.

26.9.2019

Před sedmou ráno letadlo dosedne na letiště Václava Havla a já jsem po více jak 5 měsících zpátky v ČR. Finální potvrzení, že jsem opravdu v ČR, nacházím u výdeje zavazadel, viz foto. 😉

Prague Airport.

Dám si light snídani na letišti a v půl deváté beru AE autobus na hlavní nádraží. Již dopředu jsem si koupil lístek na vlak v 9:47, takže v klidu čekám před tabulí, až naskočí výherní číslo nástupiště. Kolem půl druhé jsem v Ostravě-Svinov, kde na mě tradičně čeká uvítací výbor. Tentokrát ve složení mamka, taťka a teta. Než vyrazíme na posledních pár km, tak se blikne tradiční příjezdová fotka. 😉

Doma na mě čekalo absolutně luxusní překvapení. Ano, ta stavba je luxusní Bridge of Gods vyrobený taťkou. A na druhé fotce je nádherná koláž z fotek u milníků připravená mamkou, taťkou, bráchou a ségrou.

Mamko, taťko, brácho a ségro, DÍKY MOC za fantastické překvapení. 🙂

Pak si dáme domácí slivovici na šťastný návrat domů a následoval luxus oběd na objednávku – plněné papriky, rajská a knedlík. Na tohle jídlo jsem se těšil poslední měsíc na trailu. 😉

Amazing surprise at home.

Tak a PCT je u konce. Stále tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak. To, že něco končí, znamená jediné – něco nového začíná. Tak jsem zvědav, co to bude tentokrát. Díky za sledování blogu a až to začne, tak se opět ozvu. 😉

A nakonec menší srovnání – začátek a konec PCT.

Me at the beginning and finish of PCT.

Dneska: 6 237 mil letadlem, 185 mil vlakem, 14,5 mil autem 😉