130. den na PCT – 503 mil do Kanady

30.8.2019

Proberu se po 8 ráno, tudíž jsem toho moc nenaspal. Ale jsem rád, že mám všechny články nahozené. 😉 Dneska je v plánu zero den a spousta zařizování. V půl 9 vyrážím na velké nákupy. Chci si poslat 2 balíky s jídlem do Washingtonu – tady to už nebudu zkoušet bez balíků. 😉

Cool drawing of Bridge of Gods.

Můj plán je dojít k monumentu 23.9., takže se bavíme o zásobách na 24 dní. Představa je, že si to rozdělím na 3 hromady po 8 dnech. V supermarketu mají parádní výběr, a tak to do vozíku dávám po krabicích. Je toho tolik, že to musím nakoupit na dvakrát. 😀 Tahle sranda mi trvá skoro do 11 dopoledne. Následuje cca 1,5 h videohovor s našima a ségrou. Pak už ale musím jít zpátky „pracovat“. 😂 Rozdělím si to na 3 hromady, mám již připravené krabice z pošty a začínám to balit. Nakonec z toho jsou 2+2 balíky, ale mám všechno, co jsem chtěl a budu jíst jak král. Teda myslím král v rámci PCT standardu. 😉

Resupply for last 24 days.

Ve 2 naběhnu na poštu a mám splněno, co se týká balíků na Washington. Na řadě je praní. Veřejná prádelna je součástí RV parku a motelu kousek od ubytka. Když nad tím přemýšlím, tak mám všechno kousek – obchod, poštu, prádelnu, restauraci. 😉 Tato prádelna je asi ta nejmenší, jakou jsem kdy viděl. Ale na vyprání a usušení stačí. Jen mě zaskočila informace, že není teplá voda. No nic, stejně to musím vyprat, aby to bylo aspoň trochu čisté. Během praní píšu část blogu dnešního dne.

Tiny public laundry.

Po návratu z prádelny mám v plánu rychle pořešit věci na internetu – přebookovat si letenku, zabookovat lístek na autobus v Kanadě, zrušit automatickou platbu u mobilu, pořešit platbu od holčiny, které jsem prodal cepín a bear canister (stále to nemáme hotové, protože její banka není schopna provést mezinárodní platbu). Měl jsem představu, že to všechno rychle sfouknu, ale zasekl jsem se hned na prvním bodě.

Najedno mi nešlo změnit datum u letenky. Nezbývalo než volat na zákaznický servis Air Canada. Automat mi suše oznámí, že budu čekat cca 15-20 minut než se na mě dostane řada. A opravdu až kolem 16. minuty jsem začal diskutovat. 😀 Chtěl jsem si v klidu projít jednotlivé možnosti změny letu a ceny online, ale borka mi řekne, že už jsem jednu změnu udělal, proto nemám nárok na online změnu. Říkám ji, že jsem nic neměnil, a tak borka poprosí, abych vyčkal na drátě a zkusí zjistit, co se děje. Za pár minut mi vysvětluje, že systém tam udělal nějakou změnu sám, ale vyhodnotil to jako změnu, na kterou mám nárok já. Nakonec se s ní domluvím, že to hned přebookujeme po telefonu, abych to měl hotové. První nabídka je $300 za změnu + $607 doplatek za rozdíl ceny letenky!!! Ty kráso, málem jsem spadl z postele. Borka hledá dál s jiným časem a nakonec mi najde let přes Toronto do Prahy a platím něco málo přes $300 za všechno. Tak to je jiná. Sice pak ještě máme problémy s mojí kartou, ale po více jak hodině hovoru je dobojováno. Paráda. 🙂 Tak ono nakonec bylo fajn, že to nešlo udělat online, protože nevím, zda by mi to nabídlo tento let, co teď mám. Pak v rychlosti sfouknu jízdenku na autobus, platbu mobilu a zaplacení cepínu a bear canisteru.

Za odměnu jdu na večeři do Cascade Locks Ale House a dávám si pořádný sendvič a hranolky. A opět paráda – doporučuji tam zajít. Po cestě zpátky fotím městečko a narazím na pěkného koně – ten by se mi líbil před barákem. 😉

My dinner and Cascade Locks town during evening.

Předtím než jsem dopisoval a nahazoval článek, tak jsem si všechno pobalil a připravil se na zítřejší ranní návrat na trail. Washington je podle mě taková skrytá perla PCT. Všichni většinou říkají, že nej je Sierra, ale já mám takové tušení, že u mě bude numero uno z PCT právě Washington. Tak uvidíme. 😉

Dneska: 0 mil, total: 2 147 mil