88. den na PCT – 1 455 mil do Kanady

19.7.2019

Probudím se po 8 ráno a plán je jednoduchý. V 8:30 se otvírá obchod – nakoupím na další dny, v 10:00 se otvírá pošta – pošlu si věci, které již nepotřebuji, domů a mezi to narvu snídani a co nejdříve vyrazím zpátky na trail. Jednoduché hej? Udělám revizi zásob jídla a jdu nakoupit. Sierra City je opravdu malé městečko, takže výběr není až tak velký, ale nějak jsem to dal dohromady. Vracím se zpět a balím se. S Kubou, Martinem a Terezou vyrazíme na snídani do Red Moose. Je tam spešl nabídka pro hikery – 3 vajíčka, 3 slaniny, 3 klobásky, 3 palačinky, osmažené nastrouhané brambory a drink. Tak jsme do toho samozřejmě šli. 😉 Sám jsem překvapen, kolik toho nyní sním. Se snídaní jsem byl brzy hotov, tak jsme se domluvili, že si odskočím na poštu pořešit balík, a pak vyrazíme.

Breakfast at Red Moose.

Na poště pracuje velice sympatický a obětavý chlapík. Vypíši potřebné papíry pro celnici a jsem připraven. Bohužel tam je pán, co řeší nějaký závažnější trabl. Další věc je, že borec na poště musí neustále řešit lidi, co přijdou. Mě musí v klidu naťukat do počítače, a tak se to odsouvá. Domluvíme se, že se mám stavit později. Jdu zpátky do restaurace a dohodneme se s Martinem a Kubou, že se potkáme na trailu. Balík se nakonec podaří ošéfovat kolem půl 12. Borec se mi omlouvá, ale já ho chápu, protože jsem viděl, že se fakt nezastavil.

Post office in Sierra City.

Chvilku se snažím stopovat, ale nakonec tu 1,5 míli nahoru vyšlapu po svých. Cestou fotím benzinku a hlavně knihovnu pro mamku a ségru.

Gas station and library in Sierra City.

Tam narazím na Martina a Kubu. Dali si ještě pauzu, protože nás čekal skoro kilometrový stoupák během příštích 8 mil. První část vedla lesem, takže vůbec nevadilo, že slunce solidně peklo. Protože stoupání bylo víceméně pořád stejné, tak jak jsem se dostal do svého tempa, tak se šlo dobře. Od poloviny se trail vyhoupl nad les a vedl chvilku po vrstevnici, aby pak opět pokračoval nahoru. Díky absenci stromů se mi naskytl luxus výhled do okolí.

Beautiful views during long climb up.

V jednom cik cak záhybu doháním Kubu a Martina. A pak pochopím proč. Máme tady další milník – 1 200 mil. Dáme společnou fotku a pokračujeme.

Mile 1 200!!!

Před 4 odpoledne máme to nejhorší stoupání za sebou. Prohlížíme si skalní masív, kde na vrcholu je jakási rozhledna. Kuba je nahecovaný tam zajít, tak se rozdělujeme – Kuba fičí hore (cca 2,5 km tam) a Martin a já pokračujeme po trailu dolů. Další míle vedou většinou lesem a my kecáme o trailu, o práci, o cestování nalehko, atd.

Mountains and deep forest during afternoon.

Projdeme kolem velkého ofiko kempu a přes silnici se vrháme do protějšího kopce. Tam se nám naskytne pohled na skalní masív, na který vyrazil Kuba, z jiného úhlu. A je třeba uznat, že to je pěkný kousek skály. 😉

Amazing mountains.

Na pohodu dorazíme na míli 1 211 a stavíme stany kolem 19:20. Pak dlouho hledám větev, kde zavěsím jídlo po večeři. Když večeříme (bramborová kaše), tak dorazí Kuba. Jen o 50 minut později než my. A to se ještě zastavil na delší dobu dole v ofiko kempu a donesl nás překvápko – plechovku Coca-Coly. Naprosto luxusní záležitost. Ukazuje nám fotky a výhledy z vrcholu byly bomba + zjistil, že to je jakási základna na sledování, zda někde nevypukl požár.

Po 9 jdu do stanu a snažím se co nejdříve vybrat foto a napsat 2 články. Zítra chceme vstávat kolem 6 a vystartovat na trail po 7.

Dneska: 16 mil, total: 1 211 mil