8.7.2019
Dohoda zněla, že výkop dnešní akce bude v 8 ráno = vstával jsem v 6:45 a jedu ranní kolečko. BH je hotov v 7:45 a jde napřed. Jak sám podotkl, my ho brzy dohoníme. S Emily vyrážíme v 8:10. Měl jsem za to, že ostré stoupání bude bez sněhu, ale sníh nastoupil na scénu velice brzy. 🙂
Kolem 9 vidíme Kubu s Martinem, jak se připravují vyrazit a za chvilku nás dohoní. Martin nám na mobilu ukazuje název článku: „Bartoška se těší na konec festivalu, Hanzlík na sprchu.“ 😂😂😂 Teda, novináři v ČR jsou fakt dobří, že přesně ví, na co se těším. 😁
Pokračujeme do kopce a dojdeme BH. Pak jdeme přímo středem nahoru po sněhu, tak je to solidně náročné. Ale všichni 3 se postupně prokousáváme výš a výš. BH se zatím drží a vše klape.
Dojdeme na začátek traverzu na míli 1 009 a máme pauzu. A Emily má celkem vážnou diskuzi s BH o jeho přístupu k PCT a bezpečnosti. Nakonec se dovídáme, že BH má Parkinsona. 😱
Highest point of trail today.
Následující traverz v délce cca 5 mil je absolutně neskutečný. Luxus, ale opravdu luxus výhledy na všechny strany. Tohle byla fakt paráda. Jen velice nepříjemně foukalo, takže pocitově byla zima. Během těch 5 mil bylo několik delších sněhových úseků. Některé byly v ostrém svahu, takže jsme s Emily hlídali, aby BH měl vše, co má mít a nespěchal. Bohužel hned v prvním úseku, kdy mu chyběly poslední 2 kroky na kamení, BH uklouzl a spadl na kamení. Opět v nás hrklo. Uvědomil jsem si, že BH dělá největší problém přechod mezi sněhem a trailem. A tak jsme u všech ostatních sněhových úseků dávali větší pozor. 😉
Stunning next 5 miles.
V jednom úseku nás opět dochází Martin a Kuba, kteří měli pauzu. A před jedním z posledních sněhových přechodů kolem prochází Dan a prohodíme pár slov.
Another snow crossing.
Kolem 13:30 se dostáváme do jakéhosi malého sedla a za ním máme pauzu. Atmosféra je již uvolněná, je sranda, protože teď to bude již z kopce dolů a je to méně než 4 míle. Ptám se BH, proč se v jeho věku rozhodl jít PCT. Mimochodem 2 roky zpátky zašel AT – 2 190 mil. A BH na to: „V 65 jsem šel do důchodu a za chvilku jsem zjistil, že musím něco dělat. A narazil jsem na AT. A když jsem ho zašel, tak byl na řadě PCT.“ Prostě rebel. 😁
Last couple of miles to Sonora pass.
Pokračujeme v sestupu a i tam se objevují sněhové pasáže. Ještě nemáme vyhráno. BH nabírá v cca půlce sestupu vodu a já kontroluji, kam vede trail. A bohužel vidíme obrovský traveru ve sněhu, který se táhne celým svahem. A na začátku traverzu je skluzavka. Sice v ostrém svahu, ale vidím to jako bezpečnější variantu sestupu. Mám připravenou esej, abych BH ukecal na skluzavku. Řeknu BH, že tady jsou 2 varianty: traverz nebo skluzavka a nadechnu se, že začnu s tou esejí. BH je rychlejší než já a bez mrknutí oka řekne: „Skluzavka.“ 😉 Připomínám, je mu 69 let. A tak v pořadí Emily, BH a já sjedeme velkou část kopce po zadnici. 😀
Sliding dow on snow.
Poslední část je trošku zamotanější, ale nakonec v půl páté jsme v Sonora passu u silnice. Paráda, mise splněna. Loučíme se s BH, který míří do města Bridgeport, kde musí k lékaři s kotníkem, odpočinout si a promyslet, zda pokračovat nebo se vrátit domů. Moc nám děkuje, že jsme s ním zůstali až do passu a neví, jak nám to má oplatit. Tak mu znovu říkáme, že tohle přece hikeři dělají – jeden druhému pomůže, když je třeba. 😉 A tady foto naší trojice.
Bravehappy, Emily and me in Sonora pass.
Emily a já se otočíme na druhou stranu než vyrazil BH a stopujeme do Kennedy Meadows. Za chvilku zastaví auto, ale má místo jen pro jednoho. Poděkujeme, ale já říkám, že pojedeme spolu. Auto odjíždí, pak najednou bliknou světla od zpátečky a jsou zpátky. Že nás tam nějak natlačí, jestli nám to nevadí. Nám? Nikdy. 😉 Řidič je pán v důchodu, který jede s dcerou a vnukem do KM. A tak vzadu sedí vnuk, Emily a já a zjišťujeme, že vnuk je velký fanda komiksů – boty Spiderman, tričko Justice League a v ruce postavičku, kterou neznám. A na otázku, kdo je nej postava odpoví: „Batman!!!“ a dorazí nás hláškou: „I am Batman“, a to hlasově přesně, jak to říkal herec Christian Bale. 😂
V KM jsme před pátou a vidím tam Kubu s Martinem. Mají již nakoupeno, budou si dávat večeři a vrací se na trail. Za hlavní budovou, kde je obchod, reštika a lobby, si nechávám bágl a jdu zjišťovat info. Bohužel tu není kemp pro PCT hikery zadarmo, a tak to vidím, že se taky vrátím zpět na trail. Ale nejprve nákup a během toho se domluvím s Emily, že musíme „oslavit“ úspěšnou misi. Hlavně jsme měli mega hlad. 😉 V 6 jsme zapluli do židlí a objednali si pořádné burgery a zmrzlinu. Spadlo to do mě ani nevím jak. 😀 Nakonec z toho je příjemná 1,5 h, kdy kecáme jak o BH, tak o trailu samotném.
My dinner.
Emily zde zůstává na noc, já jsem připraven vyrazit. Má tady být jakési „taxi“ do passu za 10 USD. Bohužel vyrazil v 7 na poslední jízdu. Ok, tak nic, půjdu nahoru a uvidím. První míle je k hlavní silnici a pak to ostře stoupá.
On my way from Kennedy Meadows to Sonora pass.
Po cca 25 minutach chůze mi zastavuje auto – hádám, že to byl otec s dospělým synem – vyvezou mě až do passu, který je z KM vzdálen 9 mil. Luxus. Je 20:23 a já naskakuji zpátky na trail. Jdu cca 1 míli a rychle hledám místo na spaní, protože se již stmívá. Před 9 mám postavený stan a jen přebaluji jidlo do Bear canisteru. Od Sonora passu není již povinný, ale v KM nebyla možnost ho prodat. Pořeším to v South Lake Tahoe městě.
Tento den byl v mnoha ohledech výjimečný – loučení s BH, luxus výhledy a je to v podstatě konec Sierry. Kráska věděla, jak se má rozloučit. 😉
Samozřejmě mě pořád čekají další kopce, ale již to nebude takové maso. Teda doufám. 😂😂😂
Dneska: 14 mil, total: 1 018 mil
Jsi fakt borec. T.