17.6.2019
Dneska mě čeká pouhé přiblížení se k „základnímu táboru“ u Mt. Whitney – cca 10 mil, tak vstávám v 6:30. Ranní kolečko se mi opět podaří stlačit pod hodinu, takže v půl 8 již postupuji dále. Trail je bez sněhu a prudce klesá. Všude je spousta potoků, jak to taje doslova před očima.
Thanks to snow melting, the trail became creek.
Na míli 760 vidím spadlý strom přes potok, co se stal solidní řekou. Dle mapy budu za půl míle tento potok/řeku přecházet. Ok, vezmu to tady, protože to vypadá bezpečně. I za cenu toho, že pak musím tu půl míli jít v podmáčeném terénu. Raději takhle než tam něco vymýšlet. 😉
Jakmile se vrátím zpět na trail, tak mě čeká solidní stoupání. Jdu svým tempem a přistihnu se, že fotím i blbosti, jen aby byla pauza a já vydechnul. 😁 Za pomyslným vrcholem na mě čeká další klesání se sněhem. Nahazuji drápy (nesmeky) a celý kopec doslova odbruslím. 🙂 Takhke by se mi to líbilo. V mini údolí překračuji zbytek sněhu a fotím si fajn výhled.
One side of hill without snow, the other one with snow.
Druhá strana je opět bez sněhu. Kolem 11 si dávám pauzu a během té doby kolem mě doslova proletí skupinka cca 8 hikerů. Opět nějaký závod? Po pauze na pohodu pokračuji a tu se trail prudce stáčí dolů a nabízí luxus výhledy. Paráda.
Nice view during afternoon hiking.
Zbývá mi 1 míle k rozcestníku. Je třeba přejít další rozlitý potok. V klidu mapuji terén a jeden hiker to bere středem – vody je nad kolena. Já vidím opodál spadlý strom a přejdu suchou nohou. Dvakrát koukej a jednou suchou nohou přejdi. 😉
Jsem u rozcestníku – míle 767. Mt. Whitney není na ofiko PCT. Ale jedná se o nejvyšší horu USA bez Aljašky – 4 417 m.n.m. A je to pouze 8,3 mil na vrchol od rozcestníku. No přeskočte to, když jdete kolem a máte za sebou 767 mil. 😉
Side trip to Mt. Whitney.
Pokračuji další míli, kde je ofiko poslední šance stanovat. Tam už je hromada stanů – vypadá to jako základní tábor. 🙂 V kempu narazím na Terezu, se kterou jsem se potkal dříve a je tu další Česka – opět Tereza, ať se to neplete. 😉 Bohužel od delší debaty nás vyžene déšť, a tak rychle stavím stan. Prší do cca 3 odpoledne, a pak se znovu ukáže slunce. Ok, je čas usušit boty, ponožky, návleky, atd. Pak si ještě pofotím okolí a chystám si věci na zítřek. Budíček bude ostrý – cca 1 ráno. Chci být nahoře brzo.
„Base camp“ and surrounding under Mt. Whitney.
V půl šesté už všichni zalézají do stanů. Ja začínám klasiku fotky a článek. Večeři chci mít až kolem 7, jak jsem zvyklý. Před 6 se znovu solidně rozprší a taky to sem tam bouchne. Tak to jsem zvědav na zítřek. Večeře je rýže a kuře po mexicku. 🙂 Snažím se usnout před 8.
Dneska: 9 mil, total: 767 mil