24.5.2019
Probouzím se do krásně teplého a slunečného dne. Celkem rozdíl proti včerejšku, kdy jsme k večeru běhali v péřovce, jak bylo chladno. Na snídani dojíždím zbytek Nutelly a trail mix. Kolem 10:30 jsem domluvený s rodinou, že si zavoláme, a tak do té doby se jen poflakuji, fotím HH, napíšu se na seznam, kdo chce jet do obchodu Vons, atd.
Hiker Heaven during sunny day.
Hlavně v hlavě probírám strategii na Sierru. Kennedy Meadows (KM), pomyslná brána do Sierry, je na míli 702. Sierra je jedna z nejkrásnějších částí na PCT a hlavně je to pasáž s nejvyšší nadmořskou výškou = sníh i v létě. KM je mini městečko, kde lišky dávají dobrou noc. Jediný směr je buď vpřed do Sierry nebo zpátky, takže tam většinou zůstanete „uvězněni“. O co hlavně jde? Minulý týden v Sierře opět nasněžilo. Nyní všichni špekulují, kdy bude nejlepší doba tam vlítnout a vyhnout se sněhovým bouřím. Já bych tam rád dorazil v půlce června. Zbývá mi cca 250 mil do KM = plán je teď zpomalit, protože nechci být v KM moc brzo a čekat. Ti s kalkulačkou si říkají: „Chlape, máš to dobře spočítáné? Máš za sebou 1 měsíc a pouze 455 mil. S tímhle tempem to vypadá na cca 6 měsíců a ty ještě chceš zpomalovat? A v Sierře budeš ještě pomalejší!!!“ Ano, vypadá to tak, ale vše se nyní točí kolem té Sierry, jak jsem psal. Jakmile projdu Sierru, tak pak budu muset prásknout do koní, o tom žádná. 😉 Uvidíme, tady se stejně dá plánovat pár dní dopředu, ale je dobré mít nějakou hrubou představu o celkovém času.
Po půl desáté teda pokecám s rodinou a dozvím se všechny novinky. 🙂 Pak se v jedné partii, která jede do Vons, uvolní místo, a tak jedu s nimi. Jede ryze evropská skupinka – Angličanka Cecilie, Němka, Francouz a Čech. 😀 Co se týká nákupu, tak to již mám celkem vypilované, takže proplouvám jednotlivými uličkami a do košíku přihazuje, co potřebuji. Angličanka s Francouzem mají velký karton 30 piv!!! Tak se ptám: „To bude dneska mega párty?“ Ne, ne. Piva mají pro jednoho rebela hikera a jsou určena na trochu jinou akci. Na PCT existuje spousta tzv. challenges – výzev. A jedna je 24-24-24. Následujících 24 mil je třeba ujít za 24 hodin a ano, vypít 24 piv!!! Jsou to třetinky, s půl litry by to nikdo nepřežil. 😂 Hiker Heaven je tedy pomyslný start a jakési depo pro závodníky. Hádám, že těch 6 kousků navíc bude mít rebel na dnešní závěrečný večerní trénink, aby vyladil formu na maximum. 😂 No já bych skončil u cca 4-5 piva. 😂😂😂 A další věc je váha. Těch 24 piv musí být těžkých jak kráva. 😉
Po návratu z Vons vše přebaluji a rozhoduji se, že vyrazím už dneska. Hiker Heaven je fajn místo a obdivuji trail angels Donnu a Jeffryho pro to, co dělají, ale spousta hikerů tyhle místa bere jako místo na párty. A na tohle mám hlášku Rogera Murtaugha ze Smrtonostné zbrani: „I am too old for this sh*t.“😀
Před 4 se loučím, následuje fotka do archívu a mažu do centra na trail. První hodinku se ještě musím prokousat silnicí, ale pak už jsem zpátky v divočině. 🙂 Trail mě vytáhne celkem slušně nahoru a já sleduji v odpoledně-večerním slunci kopce a hory v dáli, které jsem nedávno prošel. Zdá se to až neuvěřitelné.
On my way back to wilderness.
Docházím ke zdroji vody na míli 463,5 a zjišťuji, že další zdroj bude za 15 mil. Je skoro 8 večer, takže se rozhoduji, že vezmu pouze cca 1,5 l na večeři a ráno a kousek se vrátím a zakotvím. A zítra si naberu 5 litrů na celý den.
Another nice end of day.
Při západu slunce stavím stan a na večeři si vařím bramborovou kaši. V obchodě jsem si koupit chilli omáčku, abych těm večeřím dal trochu grády. Ale normálně, ne tak, že během večeře prosmrkám a probrečím 4 balíčky papírových kapesníků, vypiji 3 litry vody a z večeře si budu pamatovat pouze: Hořící peklo. 😀
Po večeři vybírám fotky, ale nějak se mi zavírají oči, tak fotky + psaní článku nechám na ráno.
Dneska: 8 mil, total: 463 mil