23. den na PCT – 2 331 mil do Kanady

15.5.2019

Kolem 6 mě probudí silnější vítr a je třeba poupravit stan. Pak ještě do 7 zaparkuji zpátky do spacáku. Protože mám signál, tak pak pokecám s mamčou. Venku je zataženo a údolí má úplně jinou atmosféru. Vyfotil jsem ho podobně jako včera se západem a schválně si ty 2 fotky dejte vedle sebe. Jak stačí málo a úplně jiné vyznění. 😉 Já toto již sleduji delší dobu na fotkách ostatních hikerů – jdeme to samé místo na trailu v různý čas či den a máme úplně jiné dojmy a fotky. Každý má ty své jedinečné. 🙂

Photo of valley during morning. Compare it with the similar photo of valley with sunset from yesterday. Two different feelings.

Po deváté vyrážím, a protože je pod mrakem, tak okolí vypadá přirozeně, není přepálené, tzn. fotím údolí a hory v pozadí z více úhlů. 🙂

Different view of the valley and mountains at the background.

Přichází mi SMS od operátora, že mám zaplatit další měsíc, jinak mi to 19.5. skončí. Již v San Diegu jsme na pobočce nastavili automatickou platbu. Ještě jsem to zkontroloval na webu a vše by mělo být ok. Netuším, proč mi ta SMS přišla. Kdybych se po 19.5. delší dobu neozýval, tak mě operátor odstřih a já bojuji o návrat. 😀

Cesta vede ve svahu, je více vegetace a pomalu se stáčí do civilizace. Narazím na obří kamennou stěnu.

Huge stone wall.

Obcházím to a zjišťuji, že to je součástí jezera Silverwood, kde je vodní elektrárna Mojave.

Mojave powerplant.

Již tady pociťuji silnou přítomnost civilizace. Pokračuji kolem elektrárny a plánuji si dát pauzu až u jezera, protože část trailu dle mapy vede přímo kolem jezera. Trail šplhá nahoru, a pak za horizontem vykoukne jezero. Najdu fajn místo a mám pauzu. Dokonce začalo svítit i slunce. Dnes vám představím, co si každé ráno zabalím na cestu. 😀 Takže levý sloupec ze shora – trail mix (ořechy, lentilky, sušené ovoce), Haribo medvědy, Cliff bar, velké kusy sušeného ovoce, Jerky – sušené maso. Pravý sloupec – Musli tyčka, tortily, Nutella a čipsy. Samozřejmě, že tohle všechno nesním denně. 😉 Tyčinky a 2 tortily každý den a zbytek postupně ujídám.

My food during day – left column – trail mix, Haribo bears, Cliff bar, dried fruits, Jerky. Right column – Muesli bar, tortillas, Nutella and chips.

Pokračuji kolem jezera, které je nekonečné. Trail se vyšvihne nahoru a já obcházím jezero z výšky.

Silverwood lake.

Ale neumím se ubránit dojmu, že toto není pro mě. Dnes všude cítím přítomnost civilizace – motorové čluny, pláže, lehátka se slunečníky, turisté, auta v dáli, atd., jakousi umělost. Nechápejte mě špatně – jezero je krásné, naleštěné, viz fotky. Chybí mi tady ale ta neuchopitelná divokost, surovost přírody, co jsem již pocítil na trailu. Kdy to je jen příroda a já, bez výmluv, bez kompromisů, v souznění. Ale jsem za to rád, protože zpětně více docením tu divočinu a už se těším na další. 😉

Pokračuji dál a trail mě pomaličku unáší zpátky do divočiny. 🙂 Opět šplháme nahoru, dám poslední sbohem kousku jezera v dáli a pokračuji dále s výhledem do dalšího údolí.

Last view at the lake at the background and next valley.

Na míli 333 beru vodu a v mapě hledám místo na spaní. Po 2 mílích nalézám luxus rovné místo u potoka a je teprve 6 večer. Paráda. Tady fotka, jak vypadá můj dočasný domov, když se vybalím. 😀

My tent with all stuff around.

Dneska se už nemůžu dočkat mé, zatím, nejoblíbenější večeře – Ramen nudle. 🙂 Usínám se zvukem vlaků v dáli.

Dneska: 16 mil, total: 335 mil