31.3.2024
Vyrážíme. Je kolem jedné odpoledne a tradičně s našimi valíme směr Ostrava. Cestou ve větru zachytáváme saharský písek, takže pohled na Beskydy je tentokrát “jiný”. V půl druhé jsme na Svinově a loučíme se. Samozřejmě nechybí tradiční odjezdové fotky.
Odjezd vlaku je ve 13:59, ale dneska to není tradiční směr Praha, ale míříme na jih Moravy, protože letíme z Vídně. České dráhy se vytáhly a vlak přijíždí na čas. V našem vagónu je ale solidně plno a na našich místech sedí 2 klučíci. Mluvím na ně česky, ale jejich vytřeštěné oči mluví sami za sebe – nerozumí mi. Hledám jejich vedoucího zájezdu, kterého neomylně nalézám v trikotu s názvem COACH. Jedná se velkou skupinu Maďarů, kteří se vrací z basketbalového turnaje v Ostravě. Ve vteřině máme vše vyřešené, ale hochům na jejich správných místech taky někdo sedí, a tak průvodci spoušti akci: Kulový blesk.
Za dvě hodiny jsme na jihu Moravy a vystupujeme. Za chvilku přijede Radek z Čech, takže se České dráhy opravdu dneska ukázaly ve velmi dobrém světle – vše na čas. Za chvíli přijíždí osobní taxi – Klára s Adamem. Jedeme na chvíli na byt, kde ještě přibalíme k sobě ještě nějaké věci od Kláry, protože její váhové limit 25 kg je z velké části vyplněn zubařskými nástroji a materiálem. 😉
Poté vyrazíme směr Vídeň, kde je našim osobním řidičem Adam, který nás neomylně a včas dováží na letiště. Jsme zde o něco dříve, ale aspoň máme klid na zabalení našich batohů a obrovské tašky paní zubařky. Foto coby důkaz. 😉
Při security check musí Hanzlíci vybočovat: já pípnul v rámu = osobní prohlídka, Evu brali na test přítomnosti zakázaných látek z rukou a oblečení. 😂 Odlet máme ve 22:20, takže zbývající čas si krátíme historkami o zubech. O čem jiném, když máme v týmu zubařku, že? 😂
V letadle sedím vedle mladého Nepálce, který se na chvilku dá do družného hovoru. Letíme společnosti Qatar Air do Doha a je to luxus. Jídlo naprosto delikatní, obsluha luxus. Pustím si nějaký bollywoodský flák, ale brzy zalomím.
1.4.2024
V cca půl páté ráno jsme na letišti v Doha a na přestup máme krásné 4 hodiny. Na pohodu se tedy procházíme a nestačíme valit bulvy. Tohle je opravdu jiná liga, co se týká letiště z architektonického hlediska. Přijde mi, ze hlavnímu architektovi bylo řečeno, že peníze nebudou problém. A tak si borec podle všeho večer řekl: “A co tak tam mít automatizovaný mini vlak uvnitř haly. A co tak tam mít uvnitř obrovskou zahradu se stromy a stezkou v korunách stromů?” A jak řekl, tak se postavilo. Fakt masakr, v dobrém slova smyslu. A seznam pracovních pozic na letišti musel taky vypadat zajímavě – 100% tak byla i pozice zahradníka. 😉 Zbytek času jsme na střídačku prospali.
Odlétáme v 9:20 a čeká nás cca 4 hodinový let do Káthmándú opět s Qatarem = luxus jídlo a obsluha. I tentokrát zalomím, takže žádné filmy.
Díky časovému posunu přistáváme v Nepálu v cca 16:20. Nejprve je třeba zaplatit poplatek za vízum. Fascinuje mě, že na internetu toho je mraky napsané a skutečnost je nakonec o dost “jednodušší a jiná”. I když, borcovi se nelíbila on-line žádost o víza od Kláry, takže to v kiosku ťukala znovu. Pak už vše klaplo, vystáli jsme si frontu na víza a po úspěšném vlepení víza do pasu zbývala poslední věc – naše zavazadla. První jsem našel já. Následovala delší pauza, pak v těsném závěsu Eva a Klára. Zbýval tedy Radek a čas plynul. Ubývalo jak zavazadel na pásu, tak i těch, co čekali. Ujišťovali jsme se navzájem, že ještě nějaké zavazadla musí dorazit. A tu již nic dalšího nepřijíždělo a zůstal tam jenom Radek a ještě jeden pasažér bez zavazadel. Oou, tak tohle začalo být nepříjemné. Co teď? V hlavách (hlavně tedy Radkovi) se nám začali rýsovat záchranné scénáře, ale ještě jsme to nevzdávali. Procházeli jsme kolem celého pásu, který se jako had dvakrát vlnil a za druhou vlnou leží na zemi Radkův batoh! Uff, tak to bylo o fous. Nějaký aktivista batoh podle všeho shodil na zem a tím hlavně Radkovi zajistil “luxus” dramatický příjezd do Nepálu. Měli jsme tedy vše podstatné zařízené a mohli jsme vyrazit do nepálských ulic. Co mě překvapí je, že je už šest večer. Před letištěm na nás měl čekat odvoz – borec s cedulkou KLÁRA. A taky, že jo. 😉
Pak už se s námi vítá i majitel hotelu a za chvilku dorazí minu bus. Vpředu driver a Radek a vzadu Klára, Eva, majitel hotelu a já. Na místě pro 3 jedeme 4. Welcome to Nepal. 😉 Ještě, že jsme všichni hubení. 😂 Ve vteřině jsme pohlcení zcela jiným tempem, atmosférou a ladně vplouváme do typicky hektického provozu v Káthmándú. Cesta na hotel v oblasti Thamel trvá celkem dlouho, takže na hotelu jsme před sedmou.
Ubytujeme se, lehce vydechneme a plánujeme útok na nějaké vyhlášené restaurační zařízení. Před odchodem si ještě měníme přímo na recepci dolary na rupie v kurzu 1 USD = 132 NRP. Pak rychle prokličkujeme na hlavní cestu, kterou již zkušeně přejdeme styl: skoč to toho po hlavně a no stres, i když všude kolem jsou auta a motorky. Chvíli hledáme, kde naplníme naše na asijskou kuchyni připravené žaludky. Nakonec vyhrává Momo Hut v prvním patře a byla to luxus volba. Servírují se jak Momo knedlíčky, tak chicken masala s rýží. Na tohle jsem se těšil. Během večeře probíráme, jaký bude zítřejší plán, protože je třeba ještě něco pořešit v rámci treku a Klára má své zařizování ohledně zubařské akce. Na Messengeru máme skupinu ze zájezdu EBC, takže jsme tam dneska dali fotku, viz níže a koment: “Apríl? 😉”. Až Karlos to rozseknul, že to není Apríl a máme posílat fotky. 😂
Na hotelu jsme před desátou, takže jen sprcha, zuby a dobrou noc. Teda, pak ještě článek. 😉