29.5.2022 – road walk do Chama II
Noc byla teplotně více než příjemná – celkem jsem byl překvapen, protože vítr do pozdních nočních hodin mlátil se stanem, i když jsem byl za traktorem. 
Proberu se v sedm a posnídám banán a energetickou tyčku, kterou jsem dostal včera. Capri jsem vypil včera večer – neodolal jsem. 
Díky této snídani jsem byl již v osm připraven ukousnout další km na asfaltu. Fotím si ranní pohled z ranče a vracím se na cestu 112.
Dnešek jsem si rozdělil na tři 9-ti mílové sekce. Dnešní den opět bude hlavně o hlavě. Ty road walky jsou náročné jak na chodidla, tak hlavu. Mile mě překvapí, že během první hodiny a něco mi nejprve jeden pracovník u cesty nabízí vodu a pak mi zastaví postarší pár a taky se ptají, zda mám dost vody. U obou moc děkuji za optání a říkám, že jsem vyrazil se 4 litry. Okolí je překvapivě zajímavé na to, že jdu road walk.
Podle času budu mít za sebou první blok (9 mil) a tu se asfalt mění na prašnou cestu. No paráda – tohle ocení hlavně nohy. Prašná cesta má být dalších 16 mil, takže mi to celkem sedí, že to bude až k přehradě El Vado, která je nyní v rekonstrukci. Dávám si 30 minutovou pauzu a již pomalu cítím, že se mi vrací stará bolest z PCT – levá lopatka. Myslel jsem, že tenkrát na PCT byl problém v batohu, ale vypadá to, že problém je se mnou.
Po pauze tedy v pravé poledne naskočím na prašnou cestu s úkolem ukrojit druhou sekci. Je sice slunečno, ale je zde přítomen i vítr, a tak se jde víceméně OK. Těší mě, že projíždějící auta si uvědomují, že za sebou mají mraky prachu v rámci jejich standardní rychlosti, a tak zpomalí, když mě míjí.
A to tak jdu a najednou vidím ceduli, která mi sděluje, že opouštím national forest. Ty kráso, jak je možné, že i ta alternativa jde přes uzavřený national forest. Večer se pak dozvím, že státní cesty nejsou technicky součástí national forest, a tak je možno touto cestou projet či projít. Ale nesmí se z té cesty uhnout “ani o metr”.
Po dalších 3 hodinách a 9-ti mílích mám tedy druhou pauzu. Lopatka už dává fakt zabrat, takže ji dneska čeká dvojitá dávka Voltarenu (nejlepší kámoš pro hikery ). Fouká silný vítr, který mě zodpovědně po půl hodině vyhání zpátky na cestu, abych doklep dnešní den. Za necelé 2 hodiny jsem konečně u přehrady El Vado. Protože je neděle, tak se zde nepracuje a já přehradu bez problému projdu.
Čekají mě poslední 2 míle do RV kempu. Poslední kilometr je výživný stoupák, ale to mě nezastaví. Na vrcholu na mě vykoukne kemp a já už vím, že mám za sebou druhý den road walk. Čas je luxusní – je kolem šesté večer. Zaplatím si jednu noc a ptám se, zda tady nejsou další hikeři. A taky že jo. Ze včerejší čtveřice tady je mladý pár a postarší hiker, který má můj obdiv, že se pustil to CDT. Najdu je a zjistím, že včera pokračovali ještě dál a proto nedorazili na Starrynight ranč. Rychle stavíme stany, protože vítr se rozhodl začít večerní show. Kemp je asi staršího data a svou největší slávu má za sebou, když se dívám na ty zarostlé místa, staré větrem ošlehané stoly s lavičkami či rezavými stojany na grilování. Ale má to pro mě nezaměnitelné kouzlo.
V kempu je i restaurace a tak neváháme a jdeme si dopřát. Restaurace a přilehlé záchodky, sprchy, atd. zase vypadají nově. Možná se to snaží oživit. Na večeři si dám kuřecí burger, hranolky a ledový čaj. Bavime se o všem možném a já zjišťuji, že sedím ve vybrané společnosti, co se týká hikerů. Všichni 3 mají letos v plánu získat Tripple crown (zajdete všechny 3 nejdelší traily v USA – PCT, AT a CDT). Mladý pár zašel AT 2016 a PCT 2018. Postarší hiker je ještě větší eso – PCT zašel v roce 2001!!! To nebyla žádná navigace v mobilu, tady se šlo podle mapy a knížky!!! Říkám to pořád – ti, co zašli jakýkoliv trail jen s mapou jsou pro mě borci! AT si zašel v roce 2014 a letos to teda doklepne.
V půl osmé se vracíme do stanů a mě čekají pouze fotky a článek. Žádné vaření, umývání, atd. Tak se mi to líbí. Lopatka samozřejmě dostane slíbenou dávku Voltarenu a po deváté se jde spát. Věřím, že jako včera usnu hned jak zavřít oči – únava je solidní.
dneska: 27 mil (43 km), total: 499 mil (798 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)