1.4.2016
Ráno po delší době vstávám normálně a v klidu si dám snídani. Pak si projdu centrum Arequipy, které se říká bílé město – skoro každý barák na stavbu použil bílý sopečný kámen z nedalekého okolí. Hlavní náměstí je typické koloniální místo – kašna, park, fontána, spousta holubů a kolem dokola krásné stavby z bílého šutru. Arequipa byla jen mini zastávka, což byla škoda, protože vypadá náramně.
Ve 2:30 beru taxi na autobusák a ve 3:30 fičím směr Lima. Beru autobus agentury Movil tour a to vám je luxus. Jen jsem překvapen, že nás je v celém buse cca 4-5 lidí!!!
Večer dostaneme luxus večeři, drink, samozřejmě deka, filmy, atd. Paráda, protože mě čeká 16 hodin cesty.
2.4.2016
Do Limy dorazíme přesně na čas v 7:30 ráno, takže nemusím stresovat, protože mám již zaplacený lístek na autobus do Huarazu v 9:00. Podle jízdního řádu máme dorazit v 5 odpoledne, ale již při výjezdu z Limy, kdy se tam motáme skoro 1,5 hodiny, mám pocit, že to neklapne. Aspoň fotím z autobusu, jak centrum Limy, tak předměstí, které je plné života.
Nakonec to byla skoro nekonečná cesta – šplhali jsme opět do nějakého passu, pak opět dolů. Cestou se počasí měnilo jak na housenkové dráze – teplo, dusno, zima, déšť, atd. Nakonec jsme do Huarazu dorazili až v 6:30 večer. Měl jsem již domluvený trek na zítřek a majitel agentury mi řekl, že na mě někdo bude čekat na autobusáku. A taky, že jo. Stál tam boreček s A4 s mým jménem. Fakt mazec. 🙂 Nasedli jsme do taxíku a fičeli na hostel. Pak hned do agentury, kde se měl pořešit zítřejší trek. Boreček mi ale řekl, že zítra to neklapne, až pozítří, že 4 lidi, co dorazili dneska, to zítra nezvládnout. Něco málo jsem o něm četl na netu a nebyl jsem touto informací překvapen, protože něco podobného již udělal dříve. Já mám jeden den k dobru, takže jsem to zbytečně neřešil, zaplatil trek a fičel a hostel, protože ten mega přejezd z Arequipy do Huarazu byl solidní mazec.
3.4.2016
Dneska vstávám na pohodu a můj plán je jednoduchý – projdu si Huaraz. Dopoledne je ještě celkem klid. Je neděle a na hlavním náměstí je jen pár lidí.
Za chvilku se vracím na hotel a dávám si do kupy věci na trek. Nakonec se rozhodnu, že si koupím nějakou levnou karimatku, ať nemusím řešit jejich, protože jsem četl, že vybavení agentur je někdy „zajímavé“. Jdu do info centra a tam mi borec řekne, že jediná šance, kde karimatku koupit, je v agenturách. Obcházím tedy agentury a jen jediná prodává nové karimatky, ale za cenu 80 soles (*7= Kč). Takže to zatím nechávám otevřené a procházím si hlavní rušnou ulici a přilehlé uličky, která se nyní proměnily v nekonečné tržiště. Lidi prodávají všechno a všude. Fakt mazec – je to mix města a klasickým vesnických trhů dohromady. Proplétám se tím nekonečným, pro mě, zmatkem, fotím a sleduji dění okolo.
Na jedné křižovatce je postaveno pódium a jede tam propagace kandidáta na prezidenta – brzy tady budou volby. Nakonec se mi poštěstí najít mini krámek, kde prodávali karimatky za 20 soles. Paráda. 🙂 Večer se sbalím a opět si připravím bramborový pytel s věcmi, které nechám na hotelu.