7.3.2016
Tak jsme to zvládli!!! Je 8:30 a já vystupuji na zastávce v San Pedro de Atacama. Malá dědinka, která je centrem pro výpravy do zdejšího okolí, které leží na náhorní plošině Atacama. Neumím se zorientovat, oslovuji holčiny, ale nějak to pořádně nedořešíme, až mi pomáhá pár, který mi dává mapku, která je hodně podrobná, takže se zorientuji a fičím na hostel. Tam si nechám batoh a jdu do „centra“ pořešit výlety.
Nejprve 3-denní výlet Salar de Uyuni. Doplatím zbytek ceny a mám vyřešeno. Borec mi nabízí i ostatní půl-denní výlety se slevou a tak nakonec u nich bookuji 3 výlety, a pak si ještě zařídím Sandboarding – prknování na písku. 🙂 Odpoledne nakoupím a v 16:00 vzorně čekám u agentury – čekám mě 1. výlet do nedalekého Valley de la Luna se západem Slunce. Máme pohodovou průvodkyni, a tak na pohodu projíždíme údolím, zastavujeme an fotky a dozvídáme se spoustu zajímavých věcí.
Nakonec se vyškrábeme na menší vrcholek a sledujeme západ. San Pedro se mi asi bude hodně líbit. 🙂 
8.3.2016
Dnešní dopolední program je velice zajímavý – Sandboarding. Na skladě neměli sníh, takže to zkusíme na písku. 🙂 Jj, je to tak, vyrazili jsme na nedalekou písečnou duhu a zkusil jsem si sjet svah z písku. V 9 ráno jsme skupinka 3 holek a 4 kluků postávali před agenturou a těšili se na něco nového. Za chvilku dorazil náš průvodce, instruktor, bavič v jedné osobě, vyzvedli jsme si helmy a fičeli autem na svah, teda dunu. 🙂 Počasí bylo parádní, takže jsem v tričku a kalhotech nazul snowboardové boty a vyrazili jsme nahoru, tentokrát po svých. Na nějaký vlek zapomeňte. 🙂
Na svahu již byla skupinka lidí, ale jak jsem je viděl, tak jsem si hned říkal, že je rozdíl mezi servisem a servisem. Borci neměli helmy, to ještě jde, ale když jsem je viděl, že neměli ani snowboardové boty a normálně to valili v teniskách, tak to byl fakt mazec. My jsme byli plně vybaveni, náš instruktor nám vše vysvětlil a začali jsme to sjíždět. Nejvíce jsem se dal do kupy s klukem z Anglie, který je lyžař, ale chtěl to zkusit. Prý to je jako když jedete v prašanu. No je fakt, že se musí sjíždět podobným stylem, ale je to celkem pomalé, takže žádné velké oblouky, ale skoro přímo dolů. Po 2-3 jízdách jsem se do toho dostal, takže jsem pak svah vybíhal, co to dalo, takže se jedna holčina divila, že jsem již zpátky nahoře a ona ještě ani nesjela dolů. 🙂 Bylo třeba to vyždímat na maximum. Nakonec jsme jezdili cca 2 hodiny a stačilo.
A tady odkaz na video: https://www.youtube.com/watch?v=7WfQM2Yp2nc
Na hostel jsem dorazil kolem 1 odpoledne, zašel nakoupit, uvařil jsem a chystal jsem se na další odpolední tour. V 16:00 vzorně stojím před agenturou a pak si nás tam přehazovali mezi agenturami jak horký brambor. 🙂 Vy jdete tam, tamti jdou s námi, vy půjdete s tímhle pánem a vy musíte támhle. Jdeme se starším borcem, který byl řidič i průvodce v jedné osobě. Do řeči se se mnou dají 3 Portugalci – 2 kluci a holčina a nakonec spolu více méně strávíme celou tour. Borec mluví hlavně španělsky, anglicky jen velice málo a to jen, když se ozve skupinka 3 Asiatů. Takže jsem rád, že mi Portugalci překládají důležité info. První zastávka je u lagun, kde se v jedné můžeme i vykoupat. Je to solná laguna, takže tam vlastně neplavete, ale na pohodu tam ležíte.
Fakt hustý, jak to nadnáší. 🙂 Ale ten mazec po tom, co vyleze z vody a uschnete, je nepopsatelný. Sůl byla všude. A to jsme nemohli ponořil celou hlavu (spíš by to udělal jenom blázen) a přesto ta sůl byl i ve vlasech, všude, kde jsem sáhl mokrou rukou. 🙂 Lehce jsme se po koupání omyli normální vodou, ale stále to nebylo ono. Naštěstí druhá zastávka byla u mini laguny, která nebyla solná, takže jsem tak skočil a sůl byla pryč. 🙂 
Během další cesty to borec valil s tím mikrobusem jako na Dakaru a to doslova. Všude prach, že v buse dostala jedna borka skoro záchvat kašle, a když jsem se kouknul dopředu, tak se mi vybavilo video z Dakaru. A to mám na mysli to video, kdy je pohled z kabiny, řidič to valí, co to dá a venku je pouze oblak prachu. Tak takhle to vypadalo i u nás. 🙂 Nakonec jsme zajeli k solným lagunám, kde jsme zahlédli plameňáka a prošli si to na pohodu kolem.
Zrovna byl západ Slunce, takže pohoří v pozadí hrálo nádhernými barvami.
A jako bonus byla mini párty u autobusu – dostali jsme Pisco sour (národní nápoj) a chipsy. Protože se to muselo vypít, tak jsem nakonec měl 3 kelíšky, většina měla 2 a někteří jenom jeden. 🙂
Do San Pedra jsme dorazili za tmy, bylo kolem 9 večer, ale v centru to pořád žije. Rozloučil jsem se s Portugalci a fičel na hostel, bo zítra stávám v 4:10!!!
9.3.2016
Je to tak, vstávám ve 4:10, protože mě má v hostelu vyzvednout minibus v 4:30. Nakonec čekáme na bus 3 z našeho hostelu. Dlouho se nic neděje a kolem 5 nás konečně vyzvedne borec. A jaké překvapení, že my jsme první. A výsledek? Po San Pedro jsem brouzdali další skoro 45 minut, než jsme našli a vyzvedli všechny ostatní. Poslední holčina byla vyzvednuta až po 1:15 h, takže byla již zpátky v pyžamu. No celkem zajímavý začátek, ale čekala nás cca 1,5 h cesta, takže jsme všichni zalomili a spali – byla pořád tma jak v pytli. Na místo s geotermální aktivitou jsme dorazili kolem 7:40 a uvítala nás teplota -4,9. Brrr.
Celkem slušné probuzení. To jsme již zjistili, že náš původní průvodce se včera opil a zaspal, takže průvodce z druhého busu šéfoval 2 busy. Jenže nebyl z toho taky nadšený, takže byl se startu na některé celkem ostrý, viz poslední holčina, co jsme vyzvedávali. Té na prudko řekl, že se nemá ptát, proč máme zpoždění a jestli teda jede nebo ne. Přinejmenším neprofesionální přístup. Prošli jsme si geotermální pole – již jsem podobné viděl na Novém Zélandu a v USA.
Pak nás čekala snídaně, kde jsme se nadlábli a průvodce začala být na všechny milý. 🙂
Po snídani jsme vyrazili do nedalekého bazénu s teplou až vařící vodou. Já tentokrát šel jenom po lýtka, ale někteří to vzali zodpovědně – do plavek a hup tam. 🙂
Tam jsem se dal do řeči s holčinou z Japonska, která studuje německou literaturu v Berlíně. A protože jsem byl v Japonsku a východní Asie je moje srdcová záležitost, tak jsme na pohodu kecali a kecali a kecali. 🙂 Pak nás již čekala cesta domů a sem tam jsme zastavili např. pofotit vikuně (druh lamy), v mini vesničce, kde jsme skoukli krásný kostelík či lagunu s plameňáky, atd.
Do San Pedra jsme dorazili kolem 1 odpoledne. A to byl můj poslední výlet tady v San Pedru. Odpoledne bylo jasné – připravit se na 3-denní tour, která začíná zítra, a pak dořešit pár dalších věcí. Takže jsem si na pohodu vše připravil a vyrazil do centra vyměnit peníze – jj, dneska je poslední den v Chile, fičím směr Bolívie. Ale před výměnou jsem si udělal radost a koupil svetr z vlny z Alpaky a v klidu si prošel samotné San Pedro.
K večeru jsem to na pohodu doklepl v hostelu, kde vládla opravdu po celou dobu pohodová atmosféra. Takže San Pedro posbíralo všechny plusové body, co mohlo. 🙂
