21.2.2016
Ráno vstávám o trošku dříve, než se podává snídaně, ale paní domácí i tak byla vzhůru a servírovala snídani. Nasnídal jsem se, dobalil se a vyrazil k supermarketu, kde by měl být soukromý minibus, který by mě mohl vzít na začátek treku. Mám štěstí, jeden tam zrovna je. Již má 2 cestující, já jsem 3., takže se po chvilce rozjedeme k autobusáku, zda tam nejsou další. Nejprve nastoupí 4 místní dámy, ale pak vystoupí a my fičíme pouze ve 3 směr Rio Tranquelo. Po cca hodince cesty mě řidič vyhazuje v ostré zatáčce, kde má začít trek. Již se tam připravují další 4 trekaři, takže jsem správně. Je cca 10:30 a já vyrážím kolem Cerro Castillo. Trek nejprve jde podél řeky a procházím spoustu bran a všude na mě koukají krávy. Mám z nich slušný respekt, takže kolem nich procházím pomalu a v klidu, hlavně kolem mámy s telátky – ty mě sledují celou dobu. 🙂
Do kempu to je cca 13,5 km a třikrát je třeba brodit řeku, takže boty dolů a jde se na to. 🙂 Do kempu dorazím za cca 4 hodinky, ale neskutečně mě bolí levá lopatka na zádech a pravá noha.
Takže zůstávám tady, i když původní plán byl, že když bude čas, tak půjdu ještě o 2,5 km dál. Zde mám taky zaplatit vstup do parku, ale v chatičce zatím nikdo není. Postavím stan, uvařím a na pohodu doklepu 1. den na treku. Počasí bylo během treku ok, ale k večeru a v noci solidně pršelo.
22.2.2016
Ráno mě uvítala vymetená obloha. Paráda. Mimochodem v kempu jsme byli jenom 2, celkem změna oproti Torres del Paine a El Chaltén. Pobalil jsem se a vyrazil směr hóre. 🙂 Dneska mě čeká cesta skrz pass, a pak se uvidí. Po cca půl hodině dorazím do dalšího kempu, kde se snídá a pomalu připravuje na další den. Stejným tempem jde i Chilan, se kterým jsem mluvil již včera a taky zůstal v 1. kempu. Pomalu se škrábeme nahoru a já potkávám Kanaďana, se kterým jsem byl na hostelu. Chvilku pokecáme a on to valí slušným tempem nahoru. Čím výš jsme, tím krásnější výhled na celé údolí.
U passu je slušná kosa a fouká, dokonce mi na chvilku vypoví službu foťák. Vrcholová část pass je celkem zdlouhavá, ale za passem na nás čekaly ledovce a spousta větších a menších vodopádů. Fakt paráda.
Pak se kamenitým údolím dostaneme na úroveň stromů a je tady typická alpská podívaná. 
Procházíme okolo celého masívu, samozřejmě fotíme a čeká nás poslední trhák dne. A byl to teda trhák. Cca 300 výškových metrů, takže místy jsem měl co dělat. 🙂 Počasí bylo pořád parádní, takže okolí bylo luxusní – viz foto – další ledovce, vodopády, alpské louky, atd.
Dorazím do kempu a potkám se s Kanaďanem – vypadá to, že tu dneska budeme jenom my 2. A nakonec taky, že jo. Jsem vyhládlý, takže nejprve uvařím, a pak jdu mapovat terén. Konečně není až taková zima či déšť, takže i kolem 6 večer lítám venku a skouknu nedalekou lagunu.
Kolem 7 se znovu potkám s Kanadou a borec mi říká, že má v plánu na západ Slunce vyšplhat protilehlý kopec. Myšlenka mě osloví, takže po jeho večeři vyrážíme směr hodně hore a odměna byla hodně sladká. Naskytne se nám nejen pohled na lagunu seshora, ale taky na protější stranu za kopcem, kde je celé údolí i s vesničkou Cerro Castilo, kde mám v plánu dorazit za 3 dny. Luxusní zakončení dne.
Do stanu dorazím v půl desáté, ale nějak se mi po tak luxusním dnu nedaří usnout. 🙂
23.2.2016
Ráno při focení východu Slunce mě na trávě uvítá jinovatka a taky jsem to v noci pocítil, takže padá plán tu zůstat ještě jednu noc – zůstanu 2 noci v dalším kempu.
Další kemp má být daleko jen cca 6 km, tak si na dopoledne dám menší větší výšlap na kopec s ledovci. Nakonec se vydrápu až k ledovci, ale mám celkem dost. Pofotím, co se dám a valím to dolů.
Tam již z dálky vidím karavanů trekařů, kteří to valí skrz kemp dál. Pobalím se a v 13:30 vyrážím. Nejprve mě čeká solidní trhák u laguny, kdy to v podstatě rvu po šutrech cesta necesta nahoru. Takže rychlost skoro nula a já mám po cca 30 minutách celkem dost. Cesta vede dál kolem laguny v solidní výšce, takže mám opět krásný výhled na lagunu i údolí. Pak narazím na Chilana, který to včera zaparkoval na spodním kempu. Říká mi, že ztratil cca 2 hodinky, bo odbočil blbě u laguny, kde je i zkratka přímo do vesnice. Mazec, protože s plným báglem pocítíte každý metr. Pomalu to ve stejném tempu tlačíme stále výš a výš, až si říkám, zda jdeme dobře, bo tohle jsem v průvodci nečetl. Samozřejmě díky té výšce jsou panoramata, kam se podíváte. 🙂 Takže se co chvilku stojí a fotí.
Dojdu na pomyslný vrchol a za ním vyskočí další parádní hory. Tam nás konečně čeká sestup. Jenže vrchní část je samý kámen, takže to jde celkem pomalu a taky jsem měl 2x menší nehodu – jednou jsem na volném šutru ztratil balanc a díky těžkému batohu jsem se vyvrátil hlavou dolů. 🙂 Nic se nestalo, ale je fakt, že je třeba dávat bacha. Podruhé mi podjela noha na kamínkách a tentokrát jsem to zaparkoval na prdel. 🙂 To už jsem toho měl celkem dost, došla mi voda, únava začala být solidní, takže jsem si dal pauzu, a pak to pomalu tlačil dolů. Sestup byl opravdu nekonečný. Již jsem slezl na úroveň keřů a stromů, takže cesta začala být schůdnější.
Byl jsem na treku již cca 3 hodiny a pořád nic. To má být jako 6 km? Již jsem i solidně žíznivý, a tak vyhlížím kemp. Ani nevím jak, ale najednou jsem šel celkem hustým mini lesem, až jsem si říkal, zda jdu dobře. Najednou se vynořím na původní cestě. Ok a teď kudy? Doprava nebo doleva. Doprava to vede nahoru, což se mi nezdá, ale i tak to jdu skouknout. Vypadá to, že cesta vede pořád nahoru, takže se vracím a beru to doleva. A to tak jdu a nějak mi to pořád neštimuje. 🙂 U kempů je vždy blízko řeka a tady je jenom jedna celkem hluboko pode mnou. Vytahuji mapu a podle vrstevnic se začínám orientovat. Vypadá to, že již jdu cestou, která vede do vesnice. Otáčím se a valím to již na autopilota zpět nahoru. Dojdu zpět na místo, kde jsem si říkal, že to není ta správná cesta a pokračuji nahoru. Naštěstí jsem ztratil pouze cca 20 minut. Tlačím to nahoru a tu najednou slyším řeku. Paráda. Aspoň bude voda. Zahazuji bágl a pádím k řece. A tu vidím, že na druhém břehu řeky je kemp, který hledám. Díky!!! Vracím se pro bágl a dotlačím se do kempu, kde již kempuje Kanaďan. Od místa, kde jsem se rozhodoval, zda doleva či doprava je kemp vzdálen cca 5 minut cesty!!! 🙂 Prohodím slovo s Kanaďanem a úplně stejně jako já zabloudil a musel se vracet. Mám toho opravdu dost. Nakonec jsem šel skoro 4 hodiny!!! Čas nebyl extrémní, ale to převýšení nahoru a dolů byl fakt mazec. Uvařím a jen vegetím ve stanu. Dneska si to zasloužím. K večeru do kempu dorazí další lidi, takže dneska to nebude takové privátní. Škoda.
24.2.2016
Ráno mě uvítá celkem slušné počasí a v plánu je projít se bez báglu ke kempu New Zealand, kde za ním je další laguna a ledovce. Rozloučím se s Kanaďanem a fičím nahoru. Bez báglu se jde hned lépe. 🙂 Do kempu dorazím za cca hodinku a něco, a pak mě čeká finální výstup k laguně. Závěrečná část jde opět do slušného kopce, kde je to samé kamení, ale jde to. Počasí je taky fajn, sem tam mraky, ale nic hrozného.
U laguny se setkám s Chilanem, takže mám splněno ohledně setkání s Chilanem. 🙂 U laguny slušně fouká, takže se moc nezdržuji a fičím zpět. Nakonec mi celý výlet zabere skoro 5 hodin, takže když dorazím do kempu, je kolem 3 odpoledne.
Uvařím, a protože je tady dole počasí luxus, tak se rozhodnu, že se vydám zpět po cestě nahoru, kterou jsem přišel včera a zkusím najít místo, kde jsem špatně odbočil. Nakonec se mi podařilo po cca půl hodině dané místo najít a je fakt, že to bylo celkem ošemetné to najít. 🙂
Vyšplhal jsem ještě o kousek dál a pofotil luxus okolí, viz foto. A jedna z fotek ukazuje, jak fotím sám sebe. 🙂
25.2.2016
Dneska ráno byla obloha zatažená, v noci podle všeho slušně pršelo, takže nejvyšší čas se sbalit a vyrazit zpět do civilizace. 🙂 Čekalo mě cca 10-11 km do vesničky Cerra Castillo. Vyrazil jsem v 9:15, ať mám dostatek času se dostat zpět do Coyhaique. Opět mě začala bolet levá lopatka, takže jsem si musel asi něco skřípnout nebo nevím. Nejdříve jsem to valil slušně dolů a konec se nesl v duchu prašné rovné cesty, takže to šlo.
Do vesničky jsem dorazil po cca 3 hodinách a začal mapovat, kde je autobusová zastávka. Trošku jsem se tam zamotal, ale aspoň jsem si prohlédl vesničku, kde byl absolutní klid, jen pár lidí venku.
Na autobus jsem čekal skoro hodinku. Dorazil bus, 3 lidi vyskákali a holčina, která čekala na bus, mi sama od sebe domluvila místo v buse. Nasednu a uvelebím se v sedačce. Po cca 1,5 hodince jsem zpátky v civilizaci a již na jistotu jdu do hostelu. Je to vždycky fajn jít zpět na místo, kde to již znáte, máte jistou postel, atd. 🙂 Večer jsem si jenom pořešil další věci na netu a odpočíval.