18.2.2016
Ráno kolem 8:30 dorazíme do Los Antiguous a já zjišťuji minibus přes hranice do městečka Chile Chico v Chile. Borka mi na lístek napíše čas 12:30, což je celkem dlouhá čekačka. Pak ji ale slyším, jak říká dalším borcům Chile Chico a ukazuje na minibus, co zrovna přijel. Neváhám a hnedka tam taky valím a mám místo. Minibus je za chvilku plný, takže se nesmí zaváhat. V minibuse potkám pár, se kterým jsem se viděl v Ushuaia. Hranice přejedeme na pohodu a jsme v Chile Chico. Mám v plánu vzít trajekt přes jezero do Puerto Ibanez, a pak se uvidí. Cílová destinace je Coyhaique. Navštívím jedno infocentrum a paní mi řekne, že loď je dávno pryč a další je zítra v 17:00!!! Cože? Tak to je celkem čára přes rozpočet. Potřebuji mapu města, a tak jdu do dalšího infocentra a jen tak pro nic se zeptám na trajekt. A borka: „Jo, dneska v 15:30.“ A já: „Dneska, ne zítra?“ Zeptám se asi 3x, protože moje španělština je nula a její angličtina byla, řekněme hodně základní. A paní pořád opakuje: „Ano, dneska.“ Paráda!!! Fičím k místu, kde trajekt vyjíždí a šéfuji si lístek na trajekt. Borec, že mi prodá i lístek na autobus do Coyhaique. Luxus. Takže mám lístek na bus, pak mě předá slečně, kde koupím lístek na trajekt a je hotovo. Takže to vypadá, že dneska dorazím až do Coyhaique. Celkem změna oproti hodině zpátky, kdy to vypadalo fakt bledě. 🙂 Fičím zjistit, zda je tady někde internet, ať si booknu hostel. Nakonec to zakotvím v místní knihovničce, kde je internet na 90 minut zadarmo. Paráda. Vše si pošteluji, dám vědět domů, že jsem ok, bo posledních 8 dní jsem byl mimo civilizaci se vším všudy – žádný mobil či wifi. Pak si jdu koupit něco k jídlu a zakotvím to v parku a najím se. Je skoro 1 odpoledne, takže se lehce projdu na vyhlídkový bod nad městečko, a pak již fičím k trajektu.
Na trajektu se dám do řeči s italským párem, který žil 3 roky v Berlíně. 2,5 hodinky na trajektu díky tomu uběhnou jak voda a již jsme v Puerto Ibanez a čekáme cca hodinku na minibus.
Bus dorazí kolem 7 večer a ještě se tam vše vykládá, nakládá, atd., takže než vyjedeme, je skoro 19:30. Cesta byla celkem na pohodu, jen jsme dorazili za tmy. Naštěstí rozváželi pasažéry až k domu, takže potom, co jsem vylovil adresu hostelu z průvodce LP, mě vysadili přímo před hostelem. Bylo skoro 10 večer, takže jsem se rychle najedl a šel spát.
19.2.2016
Konečně postel po delší době. A taky teplo. 🙂 Ráno nás čekala parádní snídaně, takže jsem si dopřál. Mám v plánu strávit 2 dny tady v Coyhaique a vše pořešit na trek. Dopoledne jdu šéfovat věci do centra – výběr peněz, nákup na trek, povolení k treku, poslat pohledy, atd. Mini vsuvka ohledně pohledů – pamatujete, když jsem chtěl poslat pohledy v Argentině a borka mi na kalkulačku naťukaja mazec cifru? Tady v Chile to bylo 4x, slovy čtyřikrát, levnější!!! Ne že bych nechtěl pohledy posílat, ale je třeba mít za ušima. 🙂 Odpoledne a večer jsem kutil plán, co dál a podařilo se mi to dotáhnout až do mini městečka San Pedro de Atacama, což bude moje poslední zastávka v Chile – plán se pořád mění, takže to, co jsem naplánoval pod Mt. Fitz Royem se pozměnilo. Počasí je tady taky takové nijaké, takže mě ani nemrzí, že jsem více za klávesnicí laptopu než venku. A taky potřebuji trochu spočnout. Odpoledne jsem ještě vyrazil koupit lístek do Osorna, které bude mojí další zastávkou. Dopoledne jsem zjistil, že bus tam jezdí JEDNOU týdně a to v pátek. Což je dneska, takže mám 7 dní, což je o den víc než potřebuji, ale co se dá dělat. Rozhodl jsem se, že teda natáhnu trek o jeden den navíc. Vyrážím tedy koupit lístek a zapomenu pas v hostelu, který je třeba na nákup lístku. Mám ale jeden dokument, který jsem vyplňoval při registraci v parku, takže to začnu s borcem řešit takhle. A to vám je zábava, když borec mluví trošičku anglicky, já, jak již víte, vůbec španělsky. 🙂 Borec moje příjmení bere jako číslo pasu, ale dáme to správně do kupy. Pak mi ukazuje na kolonku, kde je datum, a tak si říkám: „To bude asi datum narození.“ Prásknem tam datum narození a necháme to tak. 🙂 Celkem zábava kupovat lístek.
20.2.2016
Ráno opět luxus snídaně a během ní se dám do řeči s ostatními. Hostel je malinký, max. tady spí 10 lidí a dneska je nás jenom 6, tak je to takové velice rodinné. Jeden kluk zrovna dokončil trek, který plánuji od zítřka, takže jsem z něho tahal rozumy. Pak jsem se rozhodl, že vyplním kanadské daně – díky pomoci z ČR (potřeboval jsem nějaké kódy, atd.) jsem se zahlásil, ale nakonec to neklaplo online, protože již nebydlím v Kanadě. Takže to budu řešit až doma papírově. Odpoledne jsem dopisoval blog a vyrazil do města vyměnit peníze na Argentinu, kde fičím po treku. K večeru se na hostel zahlásili další cestovatelé, takže jsme kecali o tom, kdo kde byl a co viděl. A tu borec řekne, že zítra fičí na stejný trek jako já a má již lístek na bus na ráno. Koukám na něho jako tele, bo jsem včera byl na autobusáku a ptal se u 2 společností a lístky nebyly. Jj, i takhle to tady funguje. Cizincům se lístky moc neprodávají, když je velký zájem domácích. 🙂 Před spaním jsem se lehce sbalil a fičel spát – zítra konečně další trek.