29.3.2012 – Po 2 hodinovém letu jsme se ocitli v Thajsku – Bangkok. Hned od začátku to byla mega změna oproti Novému Zélandu a Austrálii. I samotný styl cestování se pro mě změnil. Už žádné stanování či vaření si. V jihovýchodní Asii se spí v hostelech či hotelech, jídlo je výhodnější si kupovat v restauračkách, hlavně v těch na ulici, kdy poznáte tu pravou asijskou kuchyni. Samotná thajská kuchyně je vyhlášená, takže jsem se těšil, až budu zkoušet. 🙂 Z letiště jsme se dostali velice rychle pryč a metrem jsme dojeli na stanici Phai Thai. Jirka už v Bangkoku byl, takže věděl kudy kam. A odsud jsme jeli asi nejslavnějším dopravním prostředkem v Asii – tuktuk. Něco mezi motorkou a mini autem, kdy to borci valí a nebojí se ničeho.
Už samotná cesta v tuktuku je parádní, takže určitě to zkuste, i když cena je dražší než taxi, protože to je atrakce. 🙂 Samotný provoz je masakriální – auta, motorky, tuktuk se valí odevšad a pro Evropana to může být celkem mazec. 🙂
Dorazili jsme do tzv. backpackářské čtvrti, kde se nachází levné hotely a taky asi nejslavnější ulice Khao San Road. Ale o té později. 🙂 Protože jsme měli už dost hlad, tak jsme si sedli do jedné z uličních restaurací a dali si výborné jídlo a pivko. Nálada byla na pohodu a tak jsme tam nakonec zůstali víc jak 3 hodky a pak našli ubytko. Trochu jsme si odpočinuli a večer vyrazili do ulic. Dali jsme si další výborné jídlo a šli si projít slavnou Khao San road. Jedná s o ulici, kde najdete prodávat skoro všechno – jídlo, oblečení, udělají vám tam dredy, copánky, tetování, ušijí oblek a spoustu dalšího a čím je později, tím více ubývá stánků a objevují se stoličky, židle a najednou je tam jeden bar za druhým. 🙂
Tahle ulice žije skoro non stop. No a to si tak jdeme po ulici kolem desáté večer a najednou narazíte na slona. Jen tak uprostřed města na ulici stojí mezi stánky a hromadou lidí slon. 🙂
Prostě Khao San. Protože jsme ale byli celkem unavení, tak jsme to jen prošli tam a zpátky a šli spát.

30.3.2012 – Ráno jsme vyrazili do ulic na snídani, jak jsem psal, už žádné vaření si a pak jsme vyrazili směr Barmská ambasáda, protože jsme co nejdřív potřebovali získat víza. Nejlepší způsob cestování po Bangkoku je lodí. Prostředkem Bangkoku se táhne řeka, na které je mega provoz. Říkal jsem si, že to ale bude celkem dlouho trvat, hlavně na každé „zastávce“ zaparkovat loď, výstup, nástup a opět vyrazit. Takhle by to asi fungovalo všude jinde, ale ne v Bangkoku. 🙂 K molu se valí celkem hodně velký člun a já jsem svědkem neuvěřitelné sehranosti řidiče a maníka, který je na konci lodi.
Maník píská různé signály a podle toho řidič šéfuje celou loď. Po pár dnech v Bangkoku už můžu napsat, že maník nejprve píská vzdálenosti k molu, pak dá signál k přiblížení, poté vyskočí s lanem na molo, hodí lano kolem sloupku a dá další signál, kdy řidič přehodí na plný kotel dozadu a celou loď přišpendlí k molu, že je možno v klidu a „bezpečně“ nastoupit a vystoupit. Pak následuje další signál, že všichni jsou venku a vevnitř a jede se dál. No a celá tahle procedura trvá do minuty se vším všudy. Prostě Bangkok. 🙂 Ambasádu se nám podařilo rychle najít a jedna Evropanka nám pomohla získat potřebné podklady, vše vyplnili, zažádali o vízum, a protože jsme to chtěli express, tak vízum bylo k vyzvednutí po půl čtvrté ten samý den. Jirka si chtěl opravit noťas, protože ho zlobila klávesnice a tak jsme se vydali do města najít nějaký ten mega obchoďách, kde se prodávají jenom věci kolem elektroniky, PC, telefonů, atd. Po menším bloudění, kdy nás místní posílali všude možně, jsme obchod našli a u maníka č.1 (čísla budou důležitá) se Jirka rozhodl si noťas spravit. Maník se na to vrhnul bez bázně a hany a za chvilku byla klávesnice venku, ale i s kouskem něčeho, co nikdo nevěděl, co to je. 🙂 Jirka ještě chtěl vyměnit malou baterku, co drží systémové datum, atd. Maník se ale nějak nemohl dostat k baterce a tak se na to vykašlal. Cena byla 900 báthů, ale to bylo na Jirku moc a tak smlouval, až nakonec, že teda dá 900, když to znovu rozebere, najde tu baterku a vymění ji. Maník teda OK a někam odchází. Po pár minutách přichází maníkem č. 2 a ten se chopí šroubováku a začne to rozebírat takovou rychlostí, že nestačíme počítat ty malé šroubky, aby se nějaký neztratil. 🙂 Nakonec se baterka najde. Odchází maník č. 2 a maník č.1 se vydá jiným směrem pro baterku. Za chvilku přichází a zjišťuje, že baterka je velká a nedostane ji tam. Opět odchází a za chvilku místo nové baterky přichází s maníkem č. 3, který se tam snaží baterku narvat, ale nic naplat, pořád tam je málo místa. 🙂 Maník č.3 bere baterku a odchází. Asi tak za 3 minutky je zpátky s tou samou baterkou, ale drátky jsou nadstavené a tak se baterku podaří schovat na druhou stranu noťase!!! Prostě tohle se vidí jenom v Bangkoku. Asi po hodině odcházíme a říkáme si, že to byla mega show. 🙂 Pořád máme dost času, než budou víza a tak jen tak na pohodu procházíme uličky, já koukám a nasávám úplně jinou atmosféru kolem a v jedné postranní uličce si dáváme výborný oběd. Tohle se mi na jídle v JV Asii líbí asi nejvíc – najdete nějakou postranní uličku a výborně se tam najíte.
Pak jsme se pomaličku vydali směr ambasáda, s radostí si vyzvedli víza a fičeli na hotel, protože jsme byli unaveni. Večer jsme vyrazili na internet do nedaleké hospody a v tu dobu se měl už do Bangkoku dostat Marťas. Tak si tak sedíme, pijeme pivko a já říkám: „To by byl masakr, kdyby teď kolem prošel Martin.“ A už asi víte, co se stalo. Jak jsem řek, tak se stalo. 🙂 Fakt nekecám. Martin se ubytoval ve stejném hotelu a vyrazili jsme na večeři na naši oblíbenou ulici, kde hraje pokaždé jiný maník parádní songy. Po večeři jsme šli opět na Khao San a tentokrát jsme to rozjeli do ranních hodin.

31.3.2012 – Dneska na nás dolehla únava jak z Austrálie, tak ze včerejší párty a tak jsme na pohodu posnídali a pak opět zpátky na pokoj a jen tak polehávali, koukali na filmy či psali blog, atd. Až večer jsme vyrazili do ulic na jídlo a nakonec poseděli v té samé hospůdce až do cca 11 hodin a fajn pokecali.

1.4.2012 – Dneska jsem vyrazil do ulic skouknout nějaké ty chrámy. Jirka mi včera dal tipy, takže jsem vyzbrojen informacemi vyrazil. Prošel jsem se kolem Wat Phra Kaew.
Pak si to šinul ke Královskému paláci, ale ejhle, oblečení neprošlo.
A v tom horku se mi nechtělo se navlíkat do nabízených věcí a tak jsem vyrazil směr další chrám – Wat Arun . Přes řeku jsem se dostal k chrámu, který je naprosto luxusní.
Po velice strmých schodech jsem se dostal do asi poloviny stavby, dál už to nešlo a nabídl se mi luxus pohled na Bangkok.
Pak jsem vyrazil směr další chrám Wat Pho, což je spíše celý komplex chrámů budhistů. Tady jsem strávil více jak 1,5 hodiny a bylo pořád co objevovat.
V největším chrámu se nachází obrovská socha Buddhy ležícího na podlaze. Ve všech chrámech se chodí bosky, takže to získalo luxus atmosféru, když se bosky procházíte kolem obrovského Buddhy.
Cestou zpátky na hotel jsem si dal jídlo v uliční restauračce a k hotelu se vydal uličkou, která je známá mega nabídkou všech možných amuletů. Jsou tam opravdu hromady amuletů, že věřím, že ani samotní prodavači netuší, co který znamená. Večer jsme šli na naši ulici, kde opět výborně hráli. Jirka byl unavený a tak po večeři šel na hotel a Martin a já jsme pokračovali v načatém večeru. Seznámili jsme se s partičkou, která nám ke konci ukazovala trik, kdy uhádli jméno fotbalisty či herečky a přitom kdo napovídal, tak jen louskal prsty a něco opakoval. 🙂 Pak jsme se dali do řeči s amíkem Gregem. Po chvíli se k nám připojili 2 Japonci a Greg dokázal, že nám nekecal, že plynule mluví japonsky. Prostě na pohodu to tam s nimi valil japonsky. 🙂 Mazec. A pro Japonce jsem byl Jan-San, protože to ke každému jménu přidávají – je to něco jako PAN. Večer byl opravdu luxusní. Jediný „šok“ byl, když kolem 2 ráno vám na rameno zaťuká asi 8-letá holčička a prodává růže. Fakt mazec. A tohle je bohužel další stránka Bangkoku.

2.4.2012 – Dnes jsem si naplánoval návštěvu Chinatown. Ale nejdříve jsem koupil lístky na zítřek na hranici s Kambodžou a průvodce na Kambodžu a Barmu. Poté jsem vyrazil směr China. A tohle byl daleko jiný Chinatown než v Melbourne či Sydney. Tohle byla pravá Čína. Měl jsem pocit, že jsem opravdu v Číně. A podle fotek uvidíte, jaký tam je „blázinec“. 🙂
Lidi po sobě šlapou hlava nehlava, všude stánky s hromadou věcí a k tomu přeplněné ulice aut, že přejít ulici je nemožný úkol. Chinatown jsem se proplétal asi 2,5h a nasával luxus atmosféru, navštívil jeden chrám či slavné úzké uličky marketů.
A podařilo se mi najít tohle spešl auto, které určitě ocení Steve z Anglie. Spešl prosba na Katku – ukaž mu to. Díky. 🙂
Kolem 3 odpoledne jsem dorazil na hotel a poslal pár pohledů, takže hlavně Baran by měl být spokojený, protože konečně by mu měl přijít pohled z Bangkoku. 🙂 K večeru se mi poprvé na mojí cestě zadařilo se spojit s rodinkou přes Skype. Bylo to moc fajn je zase všechny vidět a slyšet, hlavně jsem rád, že jsem viděl bábi a tímto ji zdravím. 🙂 Večer jsme opět zašli na večeři, prošli se a pak spát, neboť zítra v 7:30 byl odjezd na hranici.

Fotogalerie