30.1.2016
Den 1 – 19 km
Dneska jsem vstával již v 6:15, rychle snídaně, zabalit zbytek věcí a s holčinou z Buenos Aires jsme vyrazili na bus. V 7:30 byl odjezd a do parku to je více jak 2 hodiny. Vyhodili nás u Info centra, kde jsme vyplnili formulář, zaplatili vstup, zabookoval jsem si jeden kemp a vyrazil jsem hledat minibus, který mě vezme do Las Torres, kde jsem měl začít. Nakonec bus klapnul a já dorazil na místo určení, kde se v dáli pyšně tyčily typické skalní útvary NP Torres Del Paine.
Hned jsem se utábořil v kempu a chvilku čekal na holčinu z Buenos Aires, zda nedorazí. Bohužel ne, takže jsem se lehce sbalil a vyrazil k nejznámějšímu místu, kde míří nejvíce turistů – Base Las Torres. Bylo krásně slunečno, takže solidně horko, ale do toho místy solidně foukalo. Ze startu to šlo na pohodu, pak již nastoupil stoupák a bylo o zábavu postaráno.
Nakonec jsem tam dorazil za cca 2:45 h. Samotný výhled je nepopsatelný – 3 tyčící se skalní věže a pod nimi ledovcové jezero. Prostě paráda. Zůstal jsem tam cca hodinu, a pak vyrazil dolů.
A hned při sestupu mě osloví mladík, zda nejsem z ČR. Tipnul to podle bundy, kterou mám od českého výrobce – trocha reklamy – High Point – ryze český název, hej. 🙂 A tak jsme na pohodu chvilku pokecali a já si pak uvědomil, že to byl 1. Čech v JA. Při cestě dolů potkám 3 Korejce, se kterými jsem cestoval v buse – moc fajn je vidět znovu.
A nakonec jsem narazil i na holčinu z Buenos Aires, zrovna stavěla stan v 2. kempu. Do kempu jsem dorazil něco po 6 večer, uvařil ve stanu, bo byl šílený vítr a chystal se jít spát, zítra mě teprve čeká pořádné maso – 12 km s plným báglem, což znamená 23 kg. 🙂
31.1.2016
Den 2 – 12 km
Ráno jsem stával po 8, na pohodu uvařil snídani a v 9:45 vyrazil i s báglem těžkým jak kráva hore. Bylo solidně horko, takže ty první kilometry stály za to.
Ale nějak to šlo, dělal jsem větší a častější pauzy, než jsem normálně zvyklý. Po cca 4 hodinách jsem dorazil na místo určení – kemp Serón.
Uvítal mě příjemný pan domácí a uvelebil jsem se. Nejprve jsem spočnul, a pak jsem uvařil a zbytek odpoledne jsem jenom odpočíval a sledoval okolí. Nakonec v kempu bylo cca 50!!! stanů, takže trek je celkem masovka. Večer jsem se šel ještě na pohodu trošku projít, ať protáhnu svaly.
1.2.2016
Den 3 – 19 km
Ráno jsem vstával v 8, takže jsem si dal 12 vydatného spánku. 🙂 Otevřu stan a někteří jsou již pryč a spousta se již balí. To jsem teda nečekal. Protože již mám vše celkem srovnané, tak celkem rychle posnídám, sbalím se a v 9:05 vyrážím. Okolí začínám být čím dál zajímavější, fičíme to skrz krásné údolí.
Pak nás čeká celkem slušný stoupák, kde se tlačíme nahoru jako karavana velbloudů. Nakonec tohle byl ten nejtěžší úsek dneška.
V polovině trasy, cca 2:40 h je mini kemp Coirón, kde jsem se zaregistroval, cca půl hodinky spočnul, a pak vyrazil na závěrečnou část treku. Celá trasa je lemována krásnými horami z obou stran, takže dneska bylo na co koukat.
Do kempu Dickinson jsem dorazil před 3 odpoledne, takže jsem to dal za cca 6 hodin. Znaven jsem postavil stan a hned uvařil, protože mi vyhládlo.
Večer jsem si na pohodu zašel k jezeru, které je ledovcového původu. Pak jsem se vyškrábal nad kemp, ať si vyfotím tohle parádní místo na přespání i ze shora.
2.2.2016
Den 4 – 9 km
Dneska byl v plánu krátký den, protože mě čekalo jen cca 9 km. Takže jsem to zbytečně nehrotil a vykopal se z postele (spacáku) kolem 7:45. Je to brzo? No na spoustu lidí očividně ne. 🙂 Již byli dávno pryč. Takže opět ranní klasika a kolem 8:40 jsem vyrazil. Počasí přálo, bylo krásně slunečno, takže jsem to na pohodu valil a užíval si okolí.
Cca půl hodiny před dnešním kempem, kde jsem plánoval přespat, je nádherný ledovec a jezero, takže jsem tam cca půl hodiny zůstal, protože nebylo kam spěchat.
Do kempu jsem dorazil něco po půl druhé a dneska mě čekalo praní. A jak nejlépe vyprat tričko či trenky? No přece během sprchy, když to máte na sobě. 🙂 Pak jsem něco přepral i v ruce, a jak mi to viselo na šňůře, tak přišel pán a mluvil na mě španělsky. Já, že jedině anglicky, a tak mi říká anglicky: To oblečení na šňůře vypadá jako francouzská vlajka. A taky, že jo, viz foto. 🙂
Pak se ptá odkud jsem a když řeknu ČR, tak řekne, že umí trošičku polsky a já ho pak učím říci česky: Dobrý den. 🙂
3.2.2016
Den 5 – 19 km
Ráno to trošku přetáhnu s budíčkem a když vstávám v 8:30, tak už jsou skoro všichni fuč. 🙂 Kopnu do ranního rituálu a vyrážím v 9:20. V noci pršelo a ráno bylo pod mrakem, takže stan byl mokrý, ale dalo se. Dneska mě čekal nejvyšší bod celého treku – pas John Gardner – 1241 m.n.m. Jako výška nic moc, ale když máte kemp v cca 600 m.n.m, tak je jasné, že vás čeká víc jak 600 výškových metrů s báglem, který je sakra těžký. Valím to nahoru a počasí přituhne, vytahuji pláštěnku, kterou po cca 20 minutách sundávám, protože se počasí zlepší. Pak přijde druhý úder a to je již slušný slejvák, který trvá cca 1,5 hodiny – skoro celou cestu až do pasu. Takže máme o zábavu postaráno. Oblečení ale drží, hlavně pláštěnka za cca 50 Kč odvedla mega práci. 🙂
Na vrcholu či spíše v pasu mě čekal brutální vítr. Ještěže mám tak těžký batoh, protože jinak nevím, jak by to dopadlo s mojí váhou. 🙂 Na druhé straně pasu na mě vykouknul ledovec Grey a naprostá paráda.
Zbytek cesty do kempu Paso vede kolem ledovce a opravdu paráda. Dojdu do kempu a je teprve 13:30. Další kemp je cca 3 hodiny chůze, takže se rozhoduji, že půjdu až tam, protože stejně musím spojit 2 dny v jeden, ať stihnu i jeden boční výlet během mého kolečka. Opět jdeme kolem ledovce, takže se fotí a počasí je tak dobré, že jdu do trička.
Ke konci treku počasí opět vystrkuje rohy, a tak jdu do mikiny a bundy, protože začíná slušně pršet. Ale největší trouble mám s pravou nohou, kdy mi při plném došlápnutí vystřeluje ostrá bolest do nártu a prstů. Noha mi místy jakoby hoří, takže zvolním tempo a snažím se nohu nezatěžovat. I tak to byl mazec ty poslední 2 hodiny treku. Ale došel jsem. 🙂 Uvařil jsem, dal si místo jedné pulky slivovice 2 (taťko díky moc, byla to víc než dobrá volba to vzít s sebou 🙂 ), ať se zahřeji a dopsal jsem blog. A teď již fičím do pelechu, i když je teprve 18:30, bo jsem fakt unavený a je celkem zima.
4.2.2016
Den 6 – 10,5 km
Ráno to vůbec nehrotím, takže vstávám v 9:15. Včerejšek byl záběr a dneska mě čekalo jen 10,5 km. Ráno je ještě solidní zima, ale je již jasné, že dneska bude horko. Čeká mě cca 250 výškových metrů nahoru a dolů. Dnešní trasa je již součástí tzv. W treku, který je pro ty, kteří si netroufnou na celý okruh a je to poznat. Na treku spousta lidí, takže se pořád míjíme, až to je celkem opruz, když jste rozjetí v kopci a musíte stát. 🙂 Ale výhledy stály za to – cesta vede kolem jezera Grey s ledovcem Grey v dáli. Nakonec mi těch 10,5 km trvá skoro 4 hodiny, jak se kochám.
Dorazím do dalšího kempu, zahlásím se, a protože je cca 14:45, tak si dám menší výlet, ať mám fotky krásného jezera Pehó, u kterého stanuji. Jezero má neskutečnou barvu, viz foto.
Po návratu uvařím a na pohodu ležím ve stanu a koukám ven, protože výhled je tentokrát opravdu luxusní. Včera večer jsem nedopřál mým svalům pravidelnou dávku Voltarenu = dneska mě solidně bolely záda i stehna. Večer je tedy víc než jasné, co nesmím zapomenout. 🙂 Voltaren – nejlepší kámoš na treku.
5.2.2016
Den 7 – 7,5 km + 12 km
Ráno se rychle sbalím a vyrážím směr kemp Italiano, který mám na dnešek zarezervovaný. Na treku jsou 2 kempy, které se musí dopředu rezervovat, protože je tam narváno. 🙂 Je opět slunečno, takže slunko jede o 106. Cesta je na pohodu, takže kolem poledne dorazím do kempu. Zapíšu se a zjistím, že kemp je zadarmo. Tak proto ta rezervace, bo všichni chtějí zadarmo. 🙂 Původně jsem plánoval boční výlet na vyhlídku Britanico až zítra, ale protože jsem byl ok a bylo dost času, tak jsem se vydal odpoledne na výšlap. Tentokrát bez batohu, tak to vám byl rozdíl. To se šlo jedna báseň. Sice to byl slušný stoupák, hlavně první polovina a závěrečná pasáž, ale ty výhledy to vynahradily. Prostě nádhera, koukněte na fotky a uznáte, že to byl luxus výlet, takže kdo dělá okruh, tak tohle nevynechat, i když to není v tom oficiálním kolečku. Byla by to velká škoda, protože to byl jeden z těch luxus dní na treku.
Do kempu zpátky dorazím po 5 odpoledne, uvařím – cestou dolů mi pěkně vyhládlo, a pak si přeperu tričko v řece. Kolem 7 večer zajde slunce za vrcholky a najednou je i celkem slušná zima, takže se hned zalézá do stanů. Celkem rozdíl proti včerejšku, kde bylo ještě v 9 slušně rušno.
6.2.2016
Den 8 – 16 km
Dneska mě čeká finální část – posledních 16 km, takže na pohodu vstanu, uvítá mě luxusní slunečno, a tak to valím ve slušném pařáku směr konec treku.
Do kempu, kde jsem původně plánoval přespat, dorazím před polednem a je to již mega turistické – všude chatičky, budova, atd., takže jsem rád, že jsem včera můj plán změnil. Dám si pauzu a vyrážím dál. V tu dobu slunce jede na maximum, a tak to valím na autopilota. 🙂
Ke konci jdou přede mnou 2 slečny a valí to stejně rychle jako já, až si říkám, co se děje. 🙂 Finální 1,5 km již znám, protože to je stejná cesta jako byla Den 1, kdy jsem vyrazil na hlavní lákadlo národního parku. A ten Den 1 jsem byl plný síly a elánu a viděl jsem proti mně jít karavanu trosek, které končily trek. A dneska to jsem já, kdo je ta troska a ani se nedivím, že všichni takhle vypadali. 🙂
Do kempu dorazím kolem 4 odpoledne a jsem solidně unavený – je to hlavně dané brutálním horkem, které dneska panuje. Po chvilce uvařím, a pak se lehce projdu, ať mi ty nohy úplně nevytuhnou. Večer dorazím slivovici od taty – bylo třeba zapít úspěšné dokončení treku. 🙂
7.2.2016
Den 9 – 6 km
Trek jsem oficiálně dokončil včera, ale protože mi autobus od vstupu do parku jel až v 14:30, tak jsem se rozhodl, že tam zajdu pěšky. Dopoledne jsem se tedy na pohodu prošel a ukončil moje 9-denní putování v krásném NP Torres Del Paine.
U vstupu do parku jsem byl kolem poledne, a tak jsem se uvelebil a čekal. Postupně dojížděli ostatní trekaři a já poznával spoustu známých tváří, které jsem viděl během dne na treku či v kempech. Každý si ten trek pošteluje podle sebe, takže lze celé kolečko zvládnout i rychleji či na pohodu pomaleji. Skoro stejně jako já šli 2 kluci s taťkou – ty jsem „ztratil“ až poslední den. Nebo starší pán, který to jako já valil sám. Člověk je překvapen, kdo všechno se odhodlá vyrazit sám nebo v bandě na tento luxusní, ale náročný trek. No a jak tam tak sedíme a čekáme všichni na bus, tak je na nás opravdu „luxusní“ pohled. Všichni špinaví, hadry od bahna a prachu, holčiny vlasy rozcuchané, ale všichni jsme měli jedno společné – luxusní pocit, že jsme to zvládli a viděli jsme parádní okolí. Park je opravdu nádherný, což znamená, že je to brutální masovka – opravdu mega množství lidí a skoro všude se platí za vstup, autobusy, kempy. Dokonce jde v kempech koupit něco na zub, ale ta cena je mazec. Já se rozhodl, že všechno nakoupím v Puerto Natales a uvidím, zda s jídlem vydržím. A vydržel jsem. 🙂 Jak dorazil bus, tak byly lehce zmatky, kdo kam půjde, bo 1. bus byl již plný a já již měl bágl v kufru toho autobusu, takže se vytahovalo a šli jsme do malého busu. Cesta rychle uběhla a já fičel do stejného hostelu. Ubytoval se, fičel nakoupit (byla neděle, ale tady to naštěstí žije), uvařil a pak se po 9 dnech připojil k netu. 🙂 A hned na Centrumu 71 nových zpráv!!! Samozřejmě skoro všechno blbosti, až na pár důležitých věcí. 🙂 Večer jsem ještě skypoval se ségrou a dozvěděl se novinky z domu. 🙂