30.9.2015
Let mám v 11:50, takže vstávám kolem 7, dobalím se a vyrážím směr letiště. Cestou si koupím něco na cestu a dorazím do metra. Tam jsem měl v plánu vzít metro na další stanici, a pak vlak na letiště. K mému milému překvapení v metru zastavuje vlak, který fičí přímo na letiště, takže to bude bez přestupu. Paráda. Na letišti jsem tedy celkem brzy a na pohodu „posnídám“. Pak se odbavím a čekám na let. Vše klapne přesně na čas – stále jsem v Japonsku 🙂 a po půl třetí odpoledne dosedneme v Koreji. Přes imigračního úředníka se dostanu s neskutečnou rychlostí, až jsem překvapen. Pak již kupuji kartu na vlak do centra Soulu a vyrážím vstříc dalšímu dobrodružství. V metru se mi nějakou záhadou podaří projít přes vstupní bránu metra s kartou na vlak, tudíž mě to při výstupu nechce pustit ven. 🙂 Stisknu tlačítko HELP a za chvilku dorazí holčina a pouští mě ven. Hostel je kousíček od metra, takže není problém ho najít. Majitel je pohodový týpek, se kterým večer kecáme. Doporučí mi nedalekou restauraci a já ochutnávám první tradiční korejské jídlo – spousta přísad, pálivé, ale výborné.
K večeru se jdu projít po okolí a zjišťuji, že jsem ve čtvrti, kde je to samý obchod, restaurace, klub, atd. Hromady lidí se valí ze všech stran, ale dal jsem tomu šanci, přece jenom jsem v Soulu. 🙂 A schválně nenapíšu, na co jsem narazil, ale velice mě to potěšilo a zároveň překvapilo.
1.10.2015
Ráno mě čeká snídaně na hostelu – velice milé překvápko. Po snídani plánuji vyrazit do centra, ale bohužel se solidně rozprší, takže zatím sedím na pokoji a dopisuji blog. Odpoledne se počasí umoudřilo, a tak jsem vyrazil do ulic. Moje první kroky vedly k Gwanghwamun náměstí, kde se nejprve tyčí socha admirála Yi Sunshin – námořní velitel známý pro svá vítězství proti japonskému námořnictvu během Japonské invaze do Koreje (1592-98) a pro spoustu Korejců je to národní hrdina.
Za admirálem najdeme další sochu – sedícího panovníka – král Sejong Veliký, 4. a nejvíce respektovaný panovník Joseon dynastie a tvůrce Hangeul – korejské abecedy.
Na konci náměstí stojí Gyeongbokgung – jedná se o původní královský palác dynastie Joseon, kde můžete také spatřit stráže v dobovém oblečení. Celý komplex budov je obrovský, takže jsem tam strávil něco přes 2 hodiny a postupně se prokousával jednotlivými bránami, budovami a zahradou.
Pak se pro velký úspěch opět rozpršelo, takže jsem to otočil směr hostel. Na hostelu jsem ještě s majitelem řešil zítřek, kdy se přesouvám na biofarmu. 😉 Biofarmu? Co tím myslím. Již v polovině pobytu v Japonsku jsem uvažoval, že bych chtěl na chvilku někde zakotvit a pomáhat za jídlo a ubytko. Našel jsem si organizaci WWOOF (World Wide Opportunities on Organic Farms) – jedná se o organizaci, která zajišťuje práci na bio-farmách, zaregistroval se, zaplatil poplatek a vyhledal farmu, kde bych chtěl pomáhat. Kontaktoval jsem majitelku farmy, zda můžu přijet a zanedlouho jsem obdržel palec nahoru. Jen zde byl jeden mini detail – majitelka všechny zprávy psala v korejštině, takže jsem používal online překladače, ale padaly mi z toho šílenosti. 🙂 Naštěstí v WWOOF organizaci byla ochotná holčina, která mi vše překládala a pomohla se vším. Hlavně zde bylo menší nedorozumění, kde mě majitelka farmy vyzvedne. Překladač mi tam házel hlášky typu – Drak, hasičská zbrojnice, atd. 🙂 A nakonec jsem musel vzít další bus, což jsem nepočítal a vystoupit v mini vesničce Bullo.