24.8.2015
Dopolední program byl celkem jasný – vrátit auto. Po snídani jsme se dali do úklidu a protřídění věcí – bylo třeba se připravit, že již nebudeme mít auto a vracíme se do módu autobusy. 🙂 A to tak uklízíme a osloví mě Sebastian – Němec, zda si může na chvilku půjčit desku na krájení. A já na to, že mu jí dám, bo se ji chystáme vyhodit. A k tomu mu dám i hrnec na vaření. Nakonec jim donesu ještě přenosnou ledničku, pánev a stan – všechno by jsme vyhazovali a jim se to náramně hodilo. Takže spokojenost na obou stranách – my se zbavili věcí a oni dostali, co potřebovali. Auto máme vracet až kolem jedné odpoledne a věci na barák si máme hodit v 11, takže jsme cestou do LA zastavili na pláži a skoukli Pacifik, ranní pohodu na pláži, atd. Nechyběly slavné budky s plavčíkem, jak je známe z Pobřežní hlídky. Jenom toho Mitche jsme marně vyhlíželi. 🙂
Poté jsme si lehce projeli Beverly Hills a fičeli hodit věci na barák.
Pak jsme valili vrátit auto a vše proběhlo bez problému. Nakonec jsme ujeli 10 575 km za 28 dní. Na barák jsme se mohli vrátit až před 4 odpoledne, takže jsme si na pohodu dali drink a jídlo na Union station. Celé odpoledne se neslo v poklidu, protože jsme byli celkem unavení.
25.8.2015
Na pohodu jsme se vyspali, a pak vyrazili směr Hollywood!!! Nejprve nás čekal slavný Chodník slávy, kde má více jak 2 500 celebrit svou hvězdu.
Prošli jsme si to na konec, pak na druhou stranu a zastavili se u slavného TCL Čínského kina, kde jsou slavné otisky rukou a nohou.
A pak jsme konečně zahlídli slavný nápis Hollywood umístěný na kopci „za“ LA.
Poté jsme se přesunuli k Dolby Theatru, kde se hlavně každý rok předávají Oskaři. Je sranda vidět tuto ulici bez všech těch krás, červeného koberce, atd. Celkem rozdíl. 🙂 Dali jsme si prohlídku Dolby Theatru a prošli jsme si to pěkně zezadu – byli jsme prostě všude, kde filmové hvězdy čekají na vyhlášení, oslavují, atd. Fakt doporučuji všem fandům filmu. Stát na pódiu přesně na místě, kde výherci říkají svou děkovnou řeč je nezapomenutelné. A jedna zajímavost – během předávání Oskarů jsou v chodbách k hledišti tzv. vyhledávači volných míst, kteří musí zaskočit za lidi, kteří zrovna odešli na záchod, ať hlediště vypadá pořád plné během přenosu. 🙂
Po prohlídce jsem byl tak nabuzený, že jsme si hnedka koupili lístky na film Man from U.N.C.L.E. a šli jsme na jedno z největších kino-pláten do slavného TCL Čínského kina, které je luxusní i výdobou – jak opona, tak strop. O obrazu a zvuku se nemá cenu zmiňovat, ten byl luxusní.
Po kině jsme se chtěli dostat co nejblíž k nápisu Hollywood, ale zjistili jsme, že je to pěšky celkem daleko, a tak jsme to otočili a valili na barák.
26.8.2015
Dnešek byl jednoduchý – navštívit zábavný park Universal Studio Hollywood. Po výstupu z metra nás čekal free bus přímo před studio a začal mazec den. Nejprve jsme to lehce zmapovali, setkali se s Vinem Dieslem – bohužel pouze voskovým, a pak vyrazili na atrakce.
Začali jsme Jurským parkem, kde jsme na loďce projížděli parkem a nakonec jsme si dali mazec sešup dolů ve vodě. A byla vám to fakt šupa. Další zastávka byla Mumie – tam to zase s námi jelo jako o závod. Následovali Tranformers 3D a fakt mazec akce – tohle se musí zažít. Seděli jsme v autě a co se dělo na plátně mezi kulisami byla masakriální akce. Prolítávali jsme obřími mrakodrapy, letěli dolů a vše bylo až moc reálné.
Pak jsme se přesunuli na horní část, kde jsme začali s prohlídkou celého studia v buse. Skoro 60 minut luxusu – já coby fanda filmu jsem byl v 7. nebi! Vidět místa, kde se točí spousta známých seriálů a filmů nebo zažít akci ala útok tyranosaurů s King Kongem v největším 3D na světě je nezapomenutelné. Byli jsme svědky spousty efektů a nakonec jsme si dali adrenalinovou jízdu s Vinem Dieslem – Rychle a zběsile.
Pak jsme rychle šli do fronty na nejlepší atrakci parku – Vodní svět. Jedná se o hranou akci – spousta výbuchů, střelby, skoků z výšky do vody, atd. Již začátek byl supr – borec poléval kolemjdoucí a hecoval dav. Lavičky v hledišti měli různé barvy – zelená znamenala voda. Celková akce byla cca 25 minut a fakt paráda.
Následoval Shrek ve 4D – to je když koukáte na film v kině s 3D brýlemi a do toho s vámi háže sedačka, stříká voda, někdo vám foukne za krk či vám něco leze po nohách zrovna, když na plátně Shrek upustí velkého pavouka, kterého samozřejmě máte těsně před nosem. 🙂 A poslední show byly speciální efekty – bylo to spíše na výukové rovině, ale pořád velice zajímavé a zábavné. Byla tam akce s vybraným párem z hlediště – chlap byl převlečený za kosmonauta a ženská ho měla na zavěšeném laně pomocí ovladače nasměrovat k otvoru „kosmické lodi“. Jenže jak ho začala navádět, tak se ten ovladač nějak seknul a ona s ním solidně jezdila po jevišti tam a zpět a borec se točil dokola. Chuděra vyděšená nevěděla co má dělat, průvodci show se jí ptají, co udělala s tím ovladačem a borec mezitím furt lítá tam a zpátky. 🙂 Nakonec ho dostanou zpět na zem, a když si borec sundá přilbu, tak manželka zjistí, že to nebyl její manžel, ale nasazený borec a celá akce byla nahraná. To vám byla úleva. 🙂 Při cestě domů jsme si odškrtli jeden malý rest – hvězdu Audrey Hephurn – podle mě nejkrásnější herečka v Hollywodu.
A tady pro zajímavost ulice, kde jsme bydleli.
27.8.2015
Odjezd z LA do San Franciska byl v 9:30, Google mapy říkaly, že to bude trvat cca 40 minut dostat se na autobusák – 2 busy, přesun, atd., tak jsme si dali rezervu a z baráku vystartovali v 7:15. Na zastávku jsme dorazili na pohodu před půl osmou a zdálo se, že vše bude ok. V ruce lístek s podrobným popisem stanic, kde vystoupit, atd. – prostě by se řeklo, že vzorně připravený. Ale to byla mylná představa. 🙂 Za ty 4 týdny v autě jsem nějak vyšel z formy, že hned ze startu jsem si popletl strany a chvilku jsme čekali na špatné straně ulice. Ups. 🙂 Ale rychle jsem si to uvědomil a přesunuli jsme se na správné stanoviště. Pak ale cca 20 minut nic nejelo, takže jsme začali být lehce nesví. Poté se najednou objeví 2 autobusy s naším číslem, ale 1. bus jede jenom pár zastávek a my jsme potřebovali jet dál, takže jsme chtěli vzít ten druhý. Jenže jak ten druhý viděl, že nás 1. autobus nezajímá, tak rovnou zastávku projel a my jsme koukali na oba busy, jak na pohodu fičí dál. Čekáme tedy dál, za chvilku přijede další. Paráda, vše bude ok. Nebylo. 🙂 Včera jsme si dobili karty na busy, ať je vše v klidu, ale protože jsme včera večer na jednu jízdu udělali 2 přestupy, tak nám s největší pravděpodobností ten 2. přestup vzal další jízdu. To znamenalo, že při přiložení karty v buse začala mašina nemile zpívat a my měli platit cash. Hážu tam mince, ale mašina je nebere – celkem mazec, že mi jedna mašina dá kovové dolary, které další mašina nebere. 🙂 Tak tam stojíme, řidič už dávno jede a já už se vidím, jak vytahuji 20 dolarovku a dávám ji do mašiny, která nevrací drobné. 🙂 Po chvilce nám řidič řekne, ať se posadíme. Celí zmatení nestačíme ani poděkovat a usedáme. Ještě že pan řidič byl tak hodný. Po cca 17 minutách vystupujeme a já fičím do King burgeru vyměnit 20 dolarovku, ať máme drobné na druhý bus. Borec mi vrátí 15 dolarů, takže ještě chvilku řeším, že jsem mu dal 20. Nakonec vše urovnáme a čekáme na 2. bus. Nastoupíme a za chvilku je bus nacvakaný, protože jedeme centrem. Eva neustále sleduje cestu a názvy stanic v buse. Naší poznávací značkou byl McDonalds na levé straně. Jak ho Eva uviděla, tak to řekla nahlas a boreček – nějaký latino – nám říká: „Ještě ne, ještě jednu zastávku.“ Prostě další borec. Na terminál dorazíme před devátou a zdá se, že už bude klid. Opět špatně. 🙂 Čekáme na bus, který má nakonec 40 minut zpoždění. Při nástupu do busu nám boreček, co je zodpovědný za kufry, řekne, že musíme mít štítky na kufr. Říkám mu, že štítky máme (před chvilkou jsme je vypisovali). Borec na to, že ten je jenom pro nás a potřebujeme oficiální. Ukáže mi na paní, která to před busem vypisuje. Fičím tam a Eva mezitím chytá fleky v buse. Borka skoukne kufr od Evy, a že prý to je přes váhový limit a musím dovnitř na váhu. UUUÁÁÁ! 🙂 Popadnu kufr a i s velkým báglem na zádech fičím dovnitř. Tam samozřejmě čekám ve frontě a po očku sleduji bus. Pak prosím o lístky na kufry.
Borka za přepážkou: „Jízdenku, prosím.“
Já: „Již jsem ji odevzdal.“
Borka: „Tak účet od ní.“
Já: „Byla to online jídenka.“
Ona: „Ok, bude to 15 dolarů.“
Já: „15 dolarů!!! Za co?“
Ona: „Za 2 kufry na osobu.“
Já: „Ten druhý je od ségry.“
Ona: „A kde je sestra?
Já: „V BUSE!!!“
Ona: „Ok.“ 🙂
Vytiskne štítky a já triskem fičím k busu. Usedám celý zpocený do sedačky a říkám Evě: „Prosím tě, příště při čekání na bus neříkej, že již máme dnešní vzrůšo za sebou.“ 🙂 Cesta trvala cca 8,5 hoďky a celkem to šlo – sem tam jsme sledovali Big Bang Theory či si četli o San Franciscu. V SF jsme byli kolem půl sedmé a fičeli jsme na metro. Chvilku jsme laborovali s lístkami, ale nakonec to klaplo. Vystoupili jsme a hledali zastávku busu. Na zastávce se dáme do řeči s borcem a dozvídáme se, že náš bus již nejezdí!!! Cože? Do diskuse se připojí starší pán a ptá se, kam fičíme. Nakonec dojde do auta pro mapu a během ukazování v mapě přijede na protější zastávku náš bus, tak nás tam hnedka posílá a ještě nám nechá mapu. Další borec. Na barák dorazíme před osmou a uvítá nás parádní paní domácí, jak jí říkáme. Trošku nás zaskočí hláškou, že v baráku se nesmí vařit, ale hned nám nabízí odvoz do nejbližší pizzerie, který využíváme. Bereme si pizzu domů, protože je to kousek a na pohodu se projdeme. Doma nám paní domácí k pizze nabídne PIVO, takže jsme ten dnešní bláznivý den zakončili luxusně. 🙂