16.2.2012 – Po snídani vyrazíme do informačního centra NP Wilson Promotory Tidal River, kde se dozvídáme, že některé cesty jsou stále zavřené kvůli loňským povodním a že park má za sebou 2 velké požáry v letech 2005 a 2009. Park ale ukázal velkou sílu se z toho rychle otřepat a začít znovu.
Nejdříve skoukneme Squeky Beach a pak si dáme 2,5h trek na Tongue Point. Čeká nás zajímavá procházka lesem, který ještě stále nese stopy po požáru, ale při zemi už bujně roste nová vegetace.
Protože jsme se nevraceli do stejného místa, tak po treku Jirka zkušeně na hlavní silnici stopnul za chvilku auto, které ho dovezlo k našemu fáru, které bylo cca 5 km daleko a vyzvedl nás. Pak se vydáme opět do Tidal River, kde jsme podnikli ještě jeden 1h trek na vyhlídku Oberon.
Pak už fičíme směr Alpine NP. Počasí se k večeru hodně pokazilo, ale naštěstí jsme grilovali pod přístřeškem u Woodside Beach, takže nebyl problém.
17.2.2012 – Ráno to vypadalo, že se počasí umoudřilo, ale chyba lávky. Během cesty se počasí pokazilo, že místy nestíhaly ani stěrače. V městečku Omeo jsme dostali info ohledně parku a pak už fičeli směr Falls CK Alpine Village. Okolí, kdy jsme se pomalu hrabali nahoru, bylo i za špatného počasí velice zajímavé a celá cesta měla velice zajímavou atmosféru. V plánu jsme měli asi 1h trek, na víc jsme bohužel neměli čas – to je díky těm dlouhým přejezdům. Nahoře se během pár minut, kdy jsme se rozmýšleli, jestli trek dáme či ne, počasí vyjasnilo a my vyrazili na výhled. A počasí nakonec vydrželo.
Martin při výkopu treku říkal, že bunda nebude třeba. My jsme mu nevěřili a nakonec jsme všechny hadry nesli v rukách, jak bylo horko. 🙂
Pak jsme ještě dali siestu u přehrady a nakonec vyrazili směr další NP, tentokrát Kosciuszko. U jezera Hume zastavujeme, protože se před námi vynořila fotogenická scenérie jezera s uschlými stromy uprostřed se západem slunce.
Fotíme jako zběsilí a vyhlašujeme fotosoutěž o Nej snímek jezera. Nakonec ohlásíme jako vítěze Martina, aby měl radost. 🙂 Tuto noc jsme zakotvili u Tallangatta.
18.2.2012 – Opět nás čekal delší přejezd až k základně , odkud bylo v plánu se vydat k nejvyšší hoře kontinentální Austrálie Mt. Kosciuszko – 2228 m.n.m. V Lonely Planet průvodci o daném treku není nic moc napsané, takže jsme si šli splnit nejvyšší horu a od samotného treku jsme nic moc nečekali. Začátek treku je z Thredbo, část cesty jde ošidit lanovkou, ale my jsme nejprve chtěli stihnout celý trek sami. Podle map a zadaných časů ale zjišťujeme, že by jsme dorazili zpátky až pozdě večer, a tak se rozhodneme vyjet lanovkou nahoru, tam dát 13 km k vrcholu a zpátky – na mapě bylo psáno 4-6 h – a pak to vezmeme pod lanovkou k autu. Vyrazili jsme tedy směle směr Nej vrchol, počasí bylo parádní a před námi se vynořila opravdu luxus krajina alpského rázu – žádné stromy či keře, pouze tráva a spousta alpských kytiček a samozřejmě šutráky.
Na vrchol jsme se dostali za 1h 20 min. Viditelnost byla supr, takže jsme si užili výhledy na všechny strany, však ve fotogalerii uvidíte.
Bylo to velké překvapení, protože jsme od treku opravdu nic moc nečekali. Tak to někdy je, že nic nečekáte a ono vás to velice příjemně překvapí. Zpátky jsme to stihli ještě rychleji, takže jsme celou trasu i s odpočinkem a focením na vrcholu stihli za 3h místo 4-6h. 🙂 Pak už nás čekal pouze půl hodinový strmý sestup pod lanovkou a byli jsme u auta. Zítra jsme měli v plánu Canberru, takže jsme se opět snažili přesunout co neblíže.
Nakonec jsme našli fajn místo na přespání a Martin coby náš šéf kuchař nám připravil další výbornou večeři.