4.7.2015
Fičíme na bus a zjišťujeme, že Eva má trouble s kufrem – kolečko je doslova srolované, takže kufr solidně táhne za sebou. Máme odjezd až ve 12, ale jsme tam vzorně již v 11 a vypadá to, že do busu nastupujeme jako poslední. 🙂 A taky že jo, po nás se bus rozjede v cca 11:10?!? Do Quebecu to je jen 3 hodinky a tak před 3 jsme již v hostelu, který je velice útulný, maličký a vládne tady rodinná atmosféra. Vybalíme a jdeme hned skoukávat město, jehož stará část je hnedka za rohem a není vůbec velká. Probíháme město bez mapy, jen tak brouzdáme uličkami, ať víme, co a jak.
Večer vyměňuji na kufru kolečko, ať se dá s kufrem cestovat dál.
5.7.2015
Ráno nás čeká snídaně od pana domácího a je nám nabídnuta palačinka – příjemná změna. 🙂 Dnes vyrážíme již s mapou na obchůzku starého města, které je rozděleno na horní a spodní část – je zde hradba, která určuje hranici. Uličky voní neodolatelným francouzským šarmem, takže to je velice pohodová procházka městem. Dorazíme k hotelu, o kterém se tvrdí, že je to nejfotografovanější hotel na světě. No posuďte sami.
Navštívíme i muzeum civilizace – tady je mi nejvíce líbí výstava egyptských artefaktů – je zde i pravá mumie, takže to je solidní zážitek. Pak bereme ferry na druhou stranu řeky, abychom si prohlédli staré město z dálky.
Poté se rozhodujeme, že pofičíme na hostel, dáme oběd a Skype. Odpoledne jdeme směrem na vyhlídky, ale je již zavřená, takže si ji dáme zítra. Dále navštívíme mini muzeum čokolády, kde je i prodejna, a tak musím rychle pryč, protože je to neodolatelné. 🙂 Já chci ještě stihnout slavné hradby Citadeli. K hradbám se dostaneme skrz park, kde se udála jedna z nejkrvavějších bitev mezi Francouzi a Angličany. Pak se již konečně dostáváme na hradby. Procházíme se uvnitř hradeb a poté si na ně i vylezeme. Pak se chceme dostat ven z hradeb, ale nějak se nám to nedaří. Eva poté najde v hradbě dveře, a že prý to bude ono. Vstoupíme dovnitř a skrz schody vylezeme ven. Opět slepá ulička a tak musíme zpátky skrz schody, které mimochodem vypadaly „zajímavě“ – v noci bych to nešel. 🙂 Nakonec jsme se museli vrátit zpět, jak jsme přišli. Solidní bludiště. 🙂
Večer jsme se rozhodli, zůstaneme v centru, dali si večeři a užívali si naprosto pohodovou atmosféru. Na ulici zpíval starší pán luxusní písničky, takže jsme si to opravdu užili.
6.7.2015
Ráno vyrážíme směr Montmorency vodopády, které jsou cca 10 km od centra. Bereme bus a za chvilku jsme tam. Samotné vodopády jsou mazec akce. K vodopádu se dá zajít díky nekonečnému schodišti. Eva zůstala nahoře a já si to dal cvičně nahoru a dolů. Dole mě čekala luxus sprcha, že jsem byl hnedka mokrý.
Pak fičíme domů spočnout, převléct (začalo být opravdu horko) a pak nás čekala vyhlídka na celé město.
Protože máme čas, tak se opět vydáme do centra starého města a užíváme si luxusní atmosféru, sledujeme pouliční umělce a míjíme spoustu kavárniček.
Večer se na pohodu připravíme na zítřejší odjezd do Ottawy.