28.6.2015
V Montrealu si šéfuji lístky do Mont Tremblant a opět pro velký úspěch čekám na bus, který jede v půl osmé ráno. V Mont Tremblant jsem kolem půl jedenácté a čeká mě poslední „městský“ bus k hostelu. Na hostel se dotlačím před polednem a jsem rád, že můžu rovnou na pokoj. Bylo to celkem hustý cestovat 4 dny v kuse bez postele – 3 dny ve vlaku a pak další noc v busech. Odpoledne zajdu nakoupit a pak na „chvilku“ zavřu oči= 2 hodiny. 🙂 Ku večeru plánuji projít okolí, ale po chvilce se rozprší, takže se vracím a šéfuji věci na netu ohledně spojů v Kanadě a USA.
29.6.2015
Ráno je konečně krásně a tak vyrážím na procházku – v plánu je skouknout turistický rezort, kde je v zimě lyžovačka. Uvítá mě neskutečně vymydlený rezort, všude čisto, všude fránina a do toho romantiše uličky, až to zdravé není. 🙂
Můj cíl je jasný – vyjít na kopec, ať to vidím krásně ze shora. Vidím cestičku, která se line po sjezdovce, tak se po ní vydám a nakonec zjišťuji, že to je cesta přímo vzhůru na vrchol – prostě středem hore. 🙂 Lehce se zapotím, ale nakonec to stojí za to. Během cesty potkávám manželský pár, kde borec fotí, co to dá. Za ním manželka v předklonu vydýchává kopec a manžel samozřejmě fotí i ji. 🙂 Na vrcholu je potkávám znovu a manželka si chce lehnout na lavičku, ale manžel, že ne a že je třeba hnedka vrcholová fotka. Prostě rebel, bo manželka vypadala, že toho má fakt plný brejle. 🙂 Počasí je ok, výhledy luxus, takže si to tam prošmejdím a pak fičím již pohodlnou cestou dolů.
Takže nakonec velice příjemný den. Večer se sbalím, bo zítra fičím zpět do Montrealu – přiletí ségra!
30.6.2015
Po desáté již vzorně čekám u benzinky na bus do Montrealu. Jak už vím z příjezdu, tak se tady potkávají oba busy z obou směrů. Ten z Montrealu přijíždí první a ten do Montrealu druhý. Přijede bus, ale je to fakt brzy, tak tam tak sedím a jen pro srandu se jdu zeptat řidiče: „Tohle není bus do Montrealu, že?“ A on: „Jo, to je bus to Montrealu.“ Koukám na něho jako tele a hnedka fičím pro věci. Sednu si do busu, poslouchám, co říká řidič dalším cestujícím a zjišťuji, že v busu nefunguje klíma, takže bus fičí místo dál zpátky do Montrealu a ten druhý to taky otočí a jede zpět na konečnou. Teď už mi to dává smysl a v klidu sedím a čekám na odjezd. Nakonec to bylo solidní čoro moro s těma busama, bo lidi byli zmatení – bylo třeba zajistit, ať je každý v tom správném busu, atd. 🙂 Dorazím do Montrealu a hnedka beru bus na letiště – cesta je ale zasekaná, takže místo 45 minut to je solidní hodinka a něco. Eva (ségra) již vzorně čeká na letišti, takže se po chvilce najdeme a na to, že jsme se neviděli rok a měsíc to během chvilky působí, že to bylo jen pár týdnů. 🙂 Bereme ten samý bus do centra a jdeme na hostel. Ubytujeme se a fičíme nakoupit, ať máme něco na zub. Kuchyň je bohužel celkem maličká a né v nejlepší formě, takže rychle uvaříme a fičíme spát – zítra nás čeká Montreal!!!