1.-3.6.2015
Rok se s rokem sešel a já podle hesla – Nejdřív práce, potom zábava – začínám plnit tu druhou část. 🙂 Tím pádem se vracíme do původního režimu – budu se snažit psát info ohledně každého dne, bo by to mělo být zajímavé. 🙂
Ráno proběhla rozlučka na baráku, kde jsem strávil plných 8 měsíců. Celkem neskutečné, když o tom přemýšlím. V 10 jsme s Kaiem vyrazili směr Vancouver. Ani jsme to neplánovali a podařilo se nám zamluvit si stejný bus ve stejný den. 🙂 Ve Vanu se loučíme a já vyrážím směr Vancouver Islands. Takže to je Skytrain, pak bus ke trajektu, kde jsem měl štěstí, bo trajekt vyrážel za cca 25 minut. Samotná cesta trvá 1,5 hodky, ale bylo mlhavo, takže nebylo nic vidět. Pak bus do centra Victorie, kde jsem našel Visitor centrum a zjistil, jak se dostanu ke Stephonavi – moje první zkušenost s couchsurfingem – na netu je stránka, kde lidi nabízí ubytko zadarmo – rádi poznávají další lidi, jejich kulturu, atd. Nakonec to je skoro 8 hodin cestování. Chvilku spočnu a pak vyrážím do centra na obchůzku – hlavně Fishermen Wharf, což jsou parádní baráčky na vodě, kde skutečně někdo bydlí – viz foto.
Podstata couchsurfingu je v tom, že se přece jenom chcete nějak odvděčit za to free ubytko. Někdo uvaří večeři, někdo uklidí barák či koupí pivko, atd. Stephon měl zrovna vedle baráku hromadu dřeva, které prosilo o naštípání, takže jsme se na to oba vrhli a porubali to. 🙂 Pak mě Stephon hodil do centra a já si to prošel křížem krážem, až mě bolely nohy.
Večer Stephon navrhnul, že nás vezme do centra v noci, kdy je celý přístav pěkně osvětlený. A když píšu NÁS, tak tím myslím mě a 2 mladé Němky, které ten den dorazili a budou taky na baráku. Noční Victorie je parádní, Stephon nás taky vzal do stylové hospody, kde na stropě visí podprsenky, k pivu dostanete zadax buráky, takže všude na zemi jsou slupky. Cestou domů jsme na chvilku skoukli noční Chinatown.
Ráno se sbalím a vyrážím do centra, kde mám v plánu zanechat jeden batoh na cca 7-8 dní. Již dříve jsem zjistil, že v centru nikde nejsou úschovny a v hostelu mi to taky nevezmou, pouze když budu host. Zkusil jsem i variantu, že jim zaplatím noc, ale budu již pryč, ale ani to neprošlo, takže jsem ve Victorii musel zůstat o den déle. A nakonec jsem si udělal pěknou procházku na druhou stranu Victorie – přes Oak Bay Village jsem se dostal k moři a prošel se mega luxusní čtvrtí, kde se majitelům na kontě kutálí spousta zlaťáků, bo ty baráky a ta lokace byly neskutečné. Něco málo jsem pofotil, ale když jsem zahlídl značku, že to je pod 24-hodinovým kamerovým systémem a jakoukoliv „podivnou“ aktivitu mají hlásit – jako třeba: boreček si fotí skoro každý barák + celé ulice (mluvím o sobě 🙂 ) – tak jsem toho nechal.
Procházku jsem zakončil v Mt. Tolmie park – což je vyhlídka na celou Victorii a to má pouze 120 m.n.m.
Ku večeru jsem celkem slušně cítil nohy, takže jsem si na Google map změřil dnešní trasu a ono to bylo cca 19 km. 🙂 Pak už byl jenom nákup a příprava na hike.