27.4.- 3.5.2015
Tak se můj pobyt ve Whistleru přehoupnul do posledního měsíce – mazec, jak ten čas utíká. Už se pomalu začínám připravovat na odjezd a podrobně plánuji moje další toulky. 🙂 V úterý jsme měli mini rozlučku – Alexa a Kristof fičeli každý svým směrem. Z původní bandy už zbyla jen Julia a já. V sobotu a v neděli jsme si s Kaiem zašli zajezdit, protože o víkendu je ještě otevřená lanovka i tady v Creekside. Jinak na baráku, kde nás je dohromady 10, tak neplánovaně tady teď jsou 4 Češi. 🙂
4.-10.5.2015
V úterý jsme si dali menší, větší procházku v Cheakamus a nakonec z toho byl pohodový hike na 3 hodinky.
V pátek jsem přišel z práce a Kai, Kamila a já jsme vyrazili na medvěda. Celkem často lze zahlédnout medvěda kolem golfového areálu, takže jsme to celé prošli, ale bohužel mise byla neúspěšná. V sobotu jsem opět vyrazil na hory a nakonec to byl můj poslední den a magické číslo se zcela neplánovaně zastavilo na 80. 🙂 Ano, přesně tolikrát jsem letošní sezónu protáhnul prkno. V sobotu večer byla mazec šichta, takže jsem v neděli jen polehával.
11.-17.5.2015
Tento týden jsem začal postupně prodávat věci, které již nepotřebuji a ani je neplánuji posílat domů. Něco se podařilo, něco ne. Přece jenom prodávat prkno na konci sezóny je trošku Mission impossible. 🙂 Ve středu na baráku nešel celý den internet a to vám byl mazec – všichni jsme bezradně bloudili barákem jak bez duše. 🙂 My se bez toho internetu už fakt neobejdeme. V pátek jsem si zašel do kina na očekávaný akční nářez – Mad Max a mohu potvrdit, že to byl fakt nářez. Naprostá spokojenost. Na začátku projekce vypadl proud – vyhodilo to pojistky na celé budově, takže to musela být mazec šleha. Během cca 2 minut vše nahozeno a koukali jsme na film dál. Proč to teda píšu? Protože při vycházení z kinosálu jsme všichni dostali zadarmo lístek na jakékoliv další promítání!!! Kvůli tomu mini výpadku elektřiny.
18.-24.5.2015
V pondělí jsme plánoval poslat domů balík, ale jaksik jsem pozapomněl, že je svátek. 🙂 Celou cestu ve village si říkám, že dneska tady je fakt hromada lidí a pořád mi to nedocvaklo, až na dveřích pošty vidím zprávu – Closed!!! Takže jsem si to pro velký úspěch dal ve středu znovu. No a když jsem byl opět v centru, tak jsem si zašel znovu do kina – tentokrát na The Avengers 2. Bylo třeba využít ten free lístek. 🙂 Ve čtvrtek jsme Kai a já vyrazili na celodenní trek na Black Tusk – asi nejikoničtější hora tady v okolí. Začátek treku je cca 25 minut autem z Whistleru, takže jsme již v 7 ráno vzorně vztyčili palec hore a čekali. Za chvilku nám zastavil borec, co fičel do Vancouveru, takže jsme měli vyhráno. Trek se dá zvládnout v létě za cca 8-10 hodin – je to kolem 28-30 km. Prvních cca 7 km byla pohoda, po sněhu ani památka, takže jsme to na pohodu tlačili horem. Pak se ale k našemu překvapení začal objevovat sníh a za chvilku jsme to již rvali v cca 20-30 cm měkkého sněhu. Samozřejmě cesta nebyla vidět, takže jsme následovali nějaké staré stopy, ale za chvilku bylo jasné, že jdeme mimo. Do dneška nechápu, jak se tam chodí, když je čerstvý sníh a není vůbec jasné, kudy tudy na hrad. 🙂 Během brodění se sněhem jsme se bavili, že asi změníme trasu a půjdem místo na Black Tusk ke Garibaldi jezeru – v oblasti je možno ty treky prokombinovat. Nakonec jsme našli ukazatel a protože to bylo jen 3 km na Black Tusk, tak jsme to vzali přímo středem nahoru. 🙂 Díky sněhu jsme v tom prudkém stoupání šli jako po schodech, takže jsme postupovali velice rychle, i když to bylo náročné. Nahoře nás ale čekala odměna v podobě luxusního výhledu na Garibaldi lake a okolní pohoří, viz foto.
Dolů to šlo opravdu rychle, takže jsme nakonec celý trek i s dlouhou pauzou na vrcholu zvládli za 8 hodin. Opět nás čekalo stopování – tady jsme čekali déle, ale pak nám zastavil příjemný starší pán, který si v dané oblasti taky něco málo prošlápnul. Večer jsem usnul během chvilky, ale trek byl fakt parádní.
25.-31.5.2015
Tak a je tady poslední týden práce v Nita Lake Lodge, poslední týden na baráku, poslední týden ve Whistleru. Na internetu jsem víc než je zdrávo, ale je toho tolik, co je třeba zařídit na cestování – jen s letenkami jsem strávil 2 dny a to vám byly nervy. 🙂 Ale nakonec se podařilo. Ve čtvrtek jsem měl volno, takže jsme měli mini rozlučku z práce v Rolands pubu v sestavě Dylan, Axel, JS, Felix, Martin, Marek a já. V pátek byla poslední šichta a pak už tu byl jenom víkend, kdy jsem se hlavně balil. Musel jsem ještě do centra a když jsem tam už byl, tak jsem si to prošel až k Olympic Plaza a tam mě uvítalo tohle – luxus fára, kde s podíváš. To byl samý Aston Martin, Lambo, Corveta, McLaren, Ferárko či luxusní starší Mustang. Všichni chlapi se mezi těmi auto procházeli s úsměvem 5-ti letého děcka, co dostalo na Vánoce vytouženou hračku. 🙂
