16.-22.3.2015
Tento týden se nesl v duchu odjezdu Tove. Ve středu ve večerních hodinách jsme se skoro v plné sestavě vydali na zastávku vyprovodit Tove. A musím uznat, že to bylo jako z nějakého filmu – fakt to bylo smutné a o to víc, že si tady Tove našla přítele Ashe. Na baráku již několik lidí odjelo, ale teď to bylo fakt jiné. Dámy samozřejmě ještě ten den vyrazily na hory a odjezd zodpovědně zapily. No a v sobotu se stalo něco nečekaného – napadlo cca 20 čísel čerstvého sněhu – po cca 1,5 měsíci konečně pořádná nadílka. Takže jsem si to fakt pořádně užil – už jsme skoro zapomněli, jaké to je jezdit v prašanu. 🙂 A komentovali jsme to slovy – „Tove odjela a konečně se zlepšily sněhové podmínky.“ 🙂
23.-29.3.2015
Jak jsem psal, konečně to opět za něco stálo, tak jsme vyrazili na hory skoro každý den. V úterý jsme si jen tak pro srandu zjistili, kolik máme strávených dnů na svahu – já měl 57 dnů a dal jsem si úkol to dotáhnout na 75 dní. 🙂 No a Alexa měla nějakých 82 dní, takže její mise byla 100 dní. No a sněhu máme pořád dost, viz foto.
A tady pár fotek z hor za posledních pár týdnů.
V pátek jsme měli rozlučku s Ashem a jeho bandou – fičeli zpátky do UK. Začali jsme u nich na baráku a pak jsme to samozřejmě zakončili v klubu ve village. Jak jinak. 🙂 V sobotu přijdu do práce a Axel (jeden ze šéfkuchařů, je z Německa, ale je již 5 let tady v Kanadě) se mě zeptá: „Hádej, co budu dneska speciálního vařit?“ A já: „GULÁŠ“. „Ano“, zněla odpověď a další otázka byla: „Aaaa?“ A já: „KNEDLÍK?!?“ A odpověď: „Ano!!!“ Takže jsem na večeři měl v práci guláš s knedlíkem – ani jsem si neuvědomil, jak mi to chybělo. 🙂 Fakt paráda. V neděli jsme si dali druhé kolo, bo odležený guláš je ještě lepší, hej? 🙂