Fiordland národní park – Kepler trek

20.1.2012 – Dnešní den vyrážíme směr město Te Anau v Fiordland National Park. Během cesty se zastavíme na různých místech jako další bezejmenná pláž a starý, již uzavřený Clifden Suspension most.
Hlavní bodem dneška ale mělo být rozlousknutí Kepler treku. Bohužel počasí s námi moc nespolupracuje, co se týká dalších dnů, takže nakonec se rozhodneme, že celý Kepler bohužel neuděláme a místo toho dneska odpoledne uděláme konec treku od Rainbow Reach na Shallow Bay Hut. Cesta tam nám trvala 1,5h a na konci nás uvítalo překrásné jezero Manapouri s horami v pozadí.
Fakt supr a hlavně jsme se konečně dostali na delší dobu z auta a něco málo si dali do těla. Cesta prochází neskutečným lesem, kdy se pořád jenom zastavujete a fotíte. 🙂 Mechy, močály, kapradiny, vzrostlé stromy, atd. Fotky toho řeknou víc než stovky slov. Koukněte do fotogalerie.
Po krátkém treku, který trval dohromady 2,5h, dorazíme do Te Anau a zakotvíme v kempu přímo v centru. Jana se po večeři jde projít a Jirka a já pokecáme při pivku, kdy se Jirka snaží napsat další článek na svůj blog. Jana se vrátí z procházky a pokračujeme dál v akci. Uleháme kolem půlnoci.

21.1.2012 – Dnes bylo přesně podle předpovědi poslední slunečný den a tak jsme se už včera rozhodli, že dneska dáme začátek treku. Stáváme tedy už v 7:00, abychom stihli v 8:30 vodní taxi. Je to tak, ono existuje i vodní taxi. 🙂 Malý člun nás za 20 NZD převezl přes jezero Te Anau, takže jsme si tím ušetřili dobré 2,5h ze začátku treku kolem jezera. Napojili jsme se na trek a vyrazili směr vzhůru. Cesta se klasicky klikatila nahoru a my jsme obdivovali krásu lesu či místy by se dalo říci pralesu. Opravdu úchvatný les, který byl ze začátku podobný lesu, kterým jsme šli včera. Postupem času a hlavně nad. výšky se les mění – ubývá kapradin a přibývá lišejníků a úplně nahoře jsou na některých stromech jakoby zelené smotky vaty. Vypadá to, jakoby to tady pro nás někdo naaranžoval. Ani fotky úplně nezobrazí, co jsme tam viděli. Opravdu krása. No přece jenom se mi lesy obecně hodně líbí, takže za mě palec nahoru. 🙂
První pauzu dáváme na chatě Luxmore, která slouží na přespání pro ty, kteří dělají celý trek během 3-4 dnů. Tady Jirka lehce koketuje s myšlenkou, že by jsme celý trek – 57km – zvládli za jeden den, protože jsme ten první úsek zašli velice rychle. Nakonec po debatě s rangerem chaty z plánu vycouváme.
Odpoledne se mělo v horách pokazit počasí – a taky se pokazilo – a ještě to taky byla celkem dálka na konec treku. Při odchodu z chaty potkáváme Čecha. Jirka a já máme tedy v plánu pokořit vrchol Mt. Luxmore, který je 1h cesty od chaty. Cesta vedla kamenitým terénem pořád nahoru a počasí se začalo kazit – dost foukalo a začalo poprchávat. Výhledy byli famózní, ale ze strany, kde pokračoval Kepler trek, se už valily mraky, které nevěštily nic dobrého. Na vrchol jsme se dostali za minutu 12. Stačili jsme pofotit pár fotek a celý vrchol se zahalil do mraků a začalo nepříjemně pršet.
Naštěstí jsme byli vybaveni domácí slivovicí made in Bolatice. Tata mě před odjezdem zazásobil – takže díky a mimochodem je výborná. 🙂 Takže jsme si cvakli na zahřátí a pelášili dolů. Jakmile jsme se dostali zpátky do lesa, tak už jsme byli ok. Jana díky stále ještě bolavému kotníku šla dolů dříve, takže jsme se potkali až skoro u jezera. Poté jsme se vydali kolem jezera až do města Te Anau. Trek nebo spíš první část Kepler treku byla parádní. Konečně žádné sezení v autě. Ale dali jsme si celkem slušně do těla – celkem 10h treku.
Večer jsme se rozhodli, že nebudeme vařit, ale zajdeme někam a koupíme Take away – koupíte a hned si to berete sebou ven. Nakonec vyhrál číňan – no já jsem byl celkem spokojený, protože porce byla opravdu veliká. Jirka, který okusil pravou čínu v Číně, už tolik spokojený nebyl. A Jana na to byla obdobně. Po večeři jsme se ještě vydali směr Milford Sound, abychom se zítra přímo do Milford Sound dostali v rozumnou dobu. Po 1,5h autem nalézáme zapadlý Hollyford kemp. Protože už je 21:20, tak recepce je zavřená, ale najdeme správce kempu, který nám řekne něco ve stylu: „To máte teda velké koule dnes v noci stanovat, protože se blíží velká průtrž.“ Po treku jsme unaveni, je už i celkem zima a tak bereme chatku za 20 NZD na osobu, což je cena za kterou normálně spíme v kempu ve stanu. Pan správce je supr strejda. Velmi ochotně nás ještě tak pozdě provede a největší překvápko je, že kabiny jsou ve starém stylu a topí se tam v klasickém pecku na dřevo a uhlí. Kabina má jen 2 ložnice po 3 postelích a mezi nimi jedna místnost s tím peckem a stolem. Fakt supr, dostali jsme se do 19. století se vším všudy. 🙂
I voda do sprch se ohřívala přes bojler v pecku na dřevo. A třešnička na dortu byla elektřina. V 22:30 v chatce bliklo světlo a Jirka říká: „To je signál, že za chvilku se vypne generátor.“ A ono fakt za chvilku blik a byla tma. 🙂 Dnešní den byl parádní na všech frontách.

22.1.2012 – Až dnes jsme si naplno vychutnali prostředí kempu a hlavně ten pocit, že jsme se opravdu přenesli zpátky v čase. Opravdu supr atmosféra.
Po snídani jsme rychle vyrazili směr Milford Sound, kde jsme si chtěli dát výlet lodí po fjordu. Lístky kupujeme v 9:52 a loď vyráží v 9:55. Přesně načasované. Počasí je parádní, takže si 2h projížďku náležitě vychutnáváme a opět fotíme jako zběsilí. Fotky jsou důkazem.
Po projížďce si dáme sváču ve fjordu a necháváme v sobě doznít ty krásy kolem. Poté si dáme krátkou procházku kolem fjordu a dále obdivujeme nádhernou přírodu kolem. Z Milfordu máme plánu se vrátit zpět do města Te Anau, ale tentokrát si tu cestu užít a zastavit se na několika místech. První je krátká 20 minutová procházka k vodopádům. Pak se zastavujeme u treku Routeburn a dáme si 2,5h trek. Trek začíná lesem a klasickým cikcak stylem stoupáme nahoru. Po opuštění lesu na nás doslova vyskočily okouzlující výhledy na všechny strany. Na vrcholu se kocháme nepopsatelnými panoramaty a shodujeme se, že tohle je zatím nejkrásnější místo na NZ. Všude dokola je hory – od zasněžených vrcholků přes protáhlá údolí ke kamenitým horám na protější straně a nikde v dohledu žádné město či něco podobného. Opravdu čistá krása přírody.
Naše kochání jsme museli brzy ukončit, protože z jedné strany se na nás začali valit mraky a tak i my jsme valili a to směrem dolů. 🙂 A samozřejmě jsme neunikli spršce antiperel – malinké kroupy. Ale 10 minut a bylo po všem. Pak si dáme jenom kratičkou zastávku u Mirror jezera, ale protože slušně fouká, tak v jezeře se nic neodráží. Celá cesta z Milford Sound do Te Anau nabízí spoustu překrásných míst ke skouknutí či k projití, takže tady určitě chybu neuděláte, ať zkusíte cokoliv. Už samotná cesta autem v lese je zážitek. Večer se ubytujeme ve stejném kempu jako 2 dny zpátky a opečeme si jehněčí steaky, kuřecí špíz a kukuřici – výborné.
Večer píšu asi 1h pohledy – to tedy byla práce něco smysluplného vymyslet :-), tak doufám, že naleznou směr ČR. 🙂 Spát jdeme opět kolem půlnoci.

Fotogalerie